Pohled do zákulisí nejstaršího řemesla, životů prostitutek a hlubokého pocitu viny

Česká televize uvedla zajímavý dokument „Živí mě sex“, ve kterém odhaluje pozadí české prostituce. Různé druhy prostitutek prozrazují, co je k prodávání jejich těla přivedlo. Co mají všechny společné? Hluboký pocit viny.

ČTYŘI KONKRÉTNÍ ŽENY A DALŠÍ V ANONYMITĚ

Před pár dny jsem viděla velmi zajímavý pořad, nad kterým přemýšlím dodnes. Snad to znáte taky. Jednou se vám naskytne příležitost něco vidět a vás to tak zasáhne, že nad tím přemýšlíte řadu dnů a v hlavě se vám rojí desítky otázek. Nejen těch, jak to všechno začalo, ale také těch, jak by se dalo pomoci.

Tentokrát to byl pořad pořad „Pološero“, který odvysílala ČT2 1. listopadu 2018 a jmenuje se „Živí mě sex“. Setkáváme se zde se čtyřmi ženami, které se živí sexem - dvacetiletou Kristýnou, třicetiletou Lenkou, a dvě čtyřicetiletými ženami, Vladanou a Lenkou. Rozhodly se vystoupit na kameru, aby prozradily, co je přivedlo k prostituci, co jim to přineslo, vzalo a jak se u toho cítily. Dále se setkáváme s prostitutkami, které vystupují anonymně. Možná si řeknete, že se jedná o malé procento žen, ale podle odborníků se prostitucí v České republice živí kolem 13.000 až 15.000 žen.

KRISTÝNA SE PRODÁVÁ KVŮLI SVÉ VYSOKÉ ŽIVOTNÍ ÚROVNI

Jednadvacetiletá Kristýna tvrdí, že pracuje v Night clubu, protože, „…zjistila jsem, že mám tak vysoké nároky na můj životní styl, že bych to nezaplatila z práce“.  Kristýna se dnes nestydí za to, že je prostitutka. Vydělává si slušné peníze, zhruba sto tisíc měsíčně (dámy a pánové, kdo z nás to má?) a jediné, co ji trápí, jsou vysoké daně.

Nikdy ale nezažila normální rodinu. Otec její matku opustil, nějakou dobu ji vychovávali prarodiče a nakonec ji matka dala v období dospívání do dětského domova. Od osmnácti let se živí jako prostitutka, ale už se pro to rozhodla rok předtím, kdy od mužů na ulici dostávala zajímavé nabídky. Pár nabídek přijala a šokovalo ji, kolik peněz si za jednu noc může vydělat! Přiznává, že ji sex nebaví, ale ty peníze ano. Během zahraničních dovolených v Evropě získává další klienty, a tak si jezdí přivydělávat i do zahraničí. Líbí se jí, že z těchto výdělků nemusí platit daně.

Dříve se styděla, že se prodává, ale teď už ne. Je to pro ni zdroj příjmů. Obhajuje se tím, že ostatní lidé dělají možná v soukromí ještě horší věci než ona.

VLADANA JAKO BOJOVNICE ZA LEGALIZACI PROSTITUCE

Asi čtyřicetiletá Vladana původně hledala noční brigádu, aby si přivydělala. Po rozvodu žila sama s dcerou a její obchodní společník se vypařil a zanechal jí dluh ve výši dvou milionů korun. Rozhodnutí, že se bude živit jako prostitutka, padlo ze dne na den. Prostituci pojala odborně a začala se vzdělávat, kupovala nejrůznější knihy o sexu, aby se dozvěděla o „nejstarším řemeslu“, co nejvíc. „Ujasnila jsem si, že dělám velmi zajímavý obor, řemeslo,“ říká Vladana.

„Nedělala jsem nic, co bych nechtěla,“ říká Vladana a prozrazuje, že se jako prostitutka setkávala s velmi zajímavými a příjemnými lidmi, dobře situovanými, jako např. malíři, umělci, podnikatelé, ale také s úspěšnými ženami. Svoji bývalou práci prostitutky vnímá tak, že ji to zachránilo, probralo k životu a s druhými sdílela tolik potřebnou lásku.

Největší problém prostituce nevidí v tom, že u toho ženy trpí, nebo je to nebaví, ale že takové ženy odsuzuje společnost. Proto se z ní stala bojovnice za legalizaci prostituce. Domnívá se, že když se změní zákony a prodávání těla se stane legálním, ženy se přestanou cítit vinny.

PODÍVEJTE SE NA DOKUMENT ČT2 A UDĚLEJTE SI NÁZOR SAMI:

https://www.ceskatelevize.cz/porady/10318730018-polosero/218562222000008-zivi-me-sex

LENKA JAKO PROSTITUTKA V PENZIONU

Poznáváme asi třicetiletou Lenku, která vystupuje v skrytu, zády ke kameře a vypráví svůj životní příběh o násilí ve vztahu s přítelem. Potřebovala rychle utéct, okamžitě si najít bydlení a práci. Pracovat jako prostitutka v penzionu jí přišlo jako cesta nejmenšího odporu. Rychle si zvykla, že si může dovolit fajn život a všude jezdila taxíkem. Na konci dokumentu přiznává, že po určité době se jí začalo hnusit, když na ni kdokoliv sáhl.

POSTIŽENÁ HELENA SE PRODÁVÁ, ABY UŽIVILA SEBE A DCERU

Snad nejvíce tragickým příběhem je Helena. V útlém dětství zažila tragickou nehodu a přišla o levou ruku. Prošla Jedličkovým ústavem a dětským domovem. Ve vztazích s muži zažila týrání a domácí násilí. Má čtyři děti, ale kromě jednoho jsou všechny v dětském domově. V péči má jen dceru, protože žije z částečného invalidního důchodu. Přivydělává si sexem a na ulici je už dvacet let.

Když slyšíte její životní příběh, ale i to, jak se zoufale snaží najít pomoc a jiné řešení, kterému by dala přednost (včetně sociálních dávek), svírá se člověku srdce. Padnou i slova o smrti, která by byla únikem z pekla, ve kterém žije. Otevřeně přiznává, že se za sebe stydí. Jejím největším přáním je: „Odejít z ulice, aby na mě žádný chlap už nikdy nešáhnul.“

ANONYMNÍ PROSTITUTKY V CENTRU PRAHY

Dále se setkáváme se prostitutkami, které pracují na ulici na Karlově náměstí v Praze. Jak zazní od ostatních žen – kolegyň, nejhorší práce je právě na ulici, ne v penzionech, klubech či v soukromí pronajatých bytů. Tyto ženy se žijí jako prostitutky několik let, žádná z nich to nedělá kvůli potěšení, ale proto, že jsou v těžké situaci a musí uživit sebe a děti. Všechny se tak hluboce stydí za to, co dělají, že žádná z nich nechce být zachycena kamerou. Jsou zoufalé a stydí se. Jedna říká: „Cítím se jako použitý hajzl papír.“

Ženám se snaží pomoci v tom nejnutnějším poradenské centrum „Rozkoš bez rizika“. Jednou za tři měsíce vyjíždí s pojízdnou sanitkou na Karlovo náměstí a nabízí jim vyšetření na pohlavně přenosné choroby a zdarma jim poskytují všechno, co prostitutky ke své práci potřebují. Během vyšetření si s ženami povídají a mnoha z nich poskytnou to, po čem tolik touží – přijetí. Neodsuzují je a chovají se k nim jako k člověku, který má svoji důstojnost. To oceňují všechny.

JE LEGALIZACE PROSTITUCE ŘEŠENÍM?

Projektová manažerka poradenského centra „Rozkoš bez rizika“ Barbora Pšenicová uvádí, že 60 % žen prostitutek tvoří matky s dětmi. Socioložka Petra Kutálková se domnívá, že je třeba se začít bavit o legalizaci prostituce, jak na úrovni státu, tak na úrovni obcí.

Jsem v šoku z názoru socioložky Kutálkové (a není jediná), že kdyby se postavila prostituce na úroveň jiných zaměstnání, že by se ženy cítily lépe. Co mají všechny ženy prostitutky v dokumentu společné? Kromě rychle vydělaných peněz a vysokých příjmů je to hluboký pocit viny.

Všechny ženy přiznávají, že se za sebe a to, co dělají, stydí. Jedinou výjimkou je Vladana. Ta se snaží sama sebe přesvědčit a obhájit před druhými názor, že tímto způsobem přinášela lásku druhým. Ale i tomu se mi těžko věří, protože když o své prostituci hovoří a dívá se do kamery, nevidíte v jejich očích štěstí a lásku, ale veliký smutek. Šťastný a spokojený člověk vypadá opravdu jinak.

STUD A POCIT VINY JE PŘIROZENÝ, KDYŽ DĚLÁME NĚCO, CO JE ŠPATNĚ

Stud, hanba či pocity viny se nedostavují jen tak. Svědomí nás usvědčuje z toho, že něco děláme špatně. Samozřejmě můžeme různými způsoby svědomí umlčet. Můžeme si špatné jednání obhájit, vyargumentovat těmi správnými názory, snažit se vytěsnit špatné myšlenky, snažit se na to zapomenout atd. Ale jde jen o obranné mechanismy, kterými se snažíme zabránit duši, aby normálně fungovala. Pokud jsme živými bytostmi, budeme se vždycky cítit vinni, když uděláme něco špatně.

Prodávání těla do této skupiny v každém případě patří.

Velmi se mi líbí slova teologa, spisovatele a překladatele Dana Drápala, který ve své knize „Vztahy, sex, rodina“ píše o studu a soukromí: „Pro člověka je přirozené, že chrání své soukromí, a to soukromí jak své vlastní osoby, tak své rodiny. Emocionálně zdravý člověk ví, že sex je soukromou záležitostí. Nejen že nepotřebuje svůj sexuální život jakkoliv zveřejňovat, ale takové zveřejňování mu je navýsost nepříjemné.“

Ženám nemusí nikdo říkat, že prodávat tělo je špatné. Vědí to dobře samy. Legalizace prostituce by možná přineslo to, že by se na ně nikdo nedíval jako na ženy, které pracují „v šedé zóně“, ale jsem přesvědčena, že hluboký pocit viny by zůstal. Zákony totiž nedokáží odstranit to, co člověku není přirozené. Nedokáží odnést vinu. Nedokáží dát odpuštění.

 „Božím záměrem bylo a je, aby se jeden muž dal jedné ženě a jedna žena, aby se dala jednomu muži. To, co je pro ně intimní, patří jedinému partnerovi. Do intimity dvou milujících partnerů se nemá co mísit nikdo jiný,“ píše Drápal. „Sex je něco, co si rozumný a moudrý (a, chcete-li, zbožný) člověk uchová pro svého partnera. Nerozdává se po troškách mnoha partnerům.“

Pokud by prostitutky vystupující v dokumentu měly jinou možnost, jak si vydělat či se dostat z těžké životní situace, jsem si jistá, že by toho využily. Neprodávaly by se a sex by si schovaly pro muže, který je bude milovat. To je totiž přirozené.

Mým cílem není tyto ženy odsuzovat. To dělat nebudu. Ony přece moc dobře vědí, že dělají něco, co není správné. Potřebují praktickou pomoc, aby se dostaly z ulice. V některých případech by stačilo tak málo – dobře placené zaměstnání, které by uživilo matky samoživitelky a jejich děti, nebo levnější bydlení. Možná znáte přísloví, že „společnost je tak silná, jak je silný její nejslabší článek“. V případě oněch 60 % žen, které jsou matkami a dělají to proto, aby přežily, to platí bezesporu.

A ještě jednu věc tyto ženy naléhavě a nutně potřebují – hluboké odpuštění, které jim nemůže dát žádný člověk, žádná legislativa ani poskytnout žádná hmotná věc z tohoto světa. Jako věřící člověk jsem přesvědčena, že tohle může udělat jen jeden – Ježíš Kristus. Ten chodil po tomto světě před dvěma tisíci lety a hovořil, jedl a věnoval svůj čas ve velké míře právě prostitutkám. Dával jim najevo svou bezpodmínečnou lásku, přijímal je a odpoustěl jim jejich viny (hříchy). Také je učil, že je nutné, aby si i ony dokázaly odpustit. Jestli totiž něco těmto ženám chybí, pak je to vědomí vlastní hodnoty. Kdyby totiž věděly, že jsou milované a přijímané, vážily by si samy sebe, znaly by svoji hodnotu a nikdy by se nemohly prodávat.

Krásné podzimní dny Vám přeje Vaše blogerka Hana Rebeka Šiander

Fotografie a zdroje:

Pořad České televize Pološero, „Živí mě sex“, 1. 11. 2018 je dostupný na ceskatelevize.cz zde: https://www.ceskatelevize.cz/porady/10318730018-polosero/218562222000008-zivi-me-sex

DRÁPAL, DAN., Vztahy, sex, rodina. Velký rozvrat a cesta k obnově“. Nakladatelství Návrat domů. 2013. Praha. 266 stran. Citáty ze str. 210 a 211. 1. vydání. ISBN 978-80-7255-304-4

Fotografie od autora redstatebs je zdarma dostupná v databázi fotografií flikr.com zde:

https://www.flickr.com/photos/35112451@N06/4128888482/sizes/o/