Nevybrala jsem si, že budu sama a bezdětná

Když je žena mezi třicítkou a čtyřicítkou sama, neustále čelí otázkám okolí: Proč jsi ještě svobodná? Chceš se vůbec vdát? Jsi kariéristka? Chceš vůbec mít děti? Samotu a a nemít děti jsme si však často dobrovolně nevybraly.

Občas mi v reakci na můj blog či po přečtení mých knih (zatím mi vyšly dva romány – Brigita, Hedvika) napíší čtenářky či čtenáři své postřehy. Především se však jedná o ženy, a to velmi rozmanitého věku. Některé dopisy mě inspirují k tomu, abych přemýšlela nad tématy, které nás, ženy, trápí.

Nedávno mi napsala jednatřicetiletá žena, která se mi svěřila se svým smutkem a zoufalstvím, které pramení z jejího postavení ve společnosti. Je svobodná a bezdětná. Popisovala, jak téměř všechny její kamarádky jsou vdané a přirozeně mají děti a tráví čas na mateřských. Jestliže se s nimi setká, a na setkání se těší, nebaví se o ničem jiném, než o dětech, rodičovství a starostech, které jsou s tím spojené.

NEUSTÁLÉ OTÁZKY TOČÍCÍ SE KOLEM MANŽELA A DĚTÍ

Jak jsem pochopila, její rodina, přátelé i kamarádi se neustále ptají: Proč jsi stále ještě svobodná? Chceš se vůbec provdat? Nebo ti jde jenom o kariéru? Chceš vůbec mít děti? Nebo seš sobecká a myslíš jenom na sebe?

Ta mladá žena si však nepřála nic víc, než to, co jí bylo vyčítáno. Její e-mail mi byl blízký v mnoha ohledech. I já se často ocitám v situacích, kdy jsem pod palbou otázek rodiny, přátel a kamarádů, kteří se ptají, jestli nejsem „divná“, když žiji sama, nemám ve svých letech manžela ani děti a jestli o tom všem vůbec uvažuji a zda jsem si vědoma toho, že mi tikají biologické hodiny.

NENÍ PRAVDA, ŽE NECHCEME MÍT DĚTI

Často jsme my, ženy, kterým je více jak třicet let (či kolem čtyřicítky) označovány za ty, které nechtějí mít děti. Je nám podsouváno, že jsme daly přednost něčemu jinému před institucí manželství a plozením a výchovou dětí.

Někdy to může být skvělé pracovní místo, na které jsme ve skutečnosti tak dlouho čekaly, jindy konečně nastartovaná pracovní kariéra a pracovní postup, studium, do kterého jsme se po mnoha letech s odvahou znovu vrhly, někdy cestování, koníčky… Můžete to být cokoliv.

Ovšem domnívám se, že mnoho žen, a já jsem jedna z nich a moje čtenářka také, jsme si dobrovolně nevybraly, že budeme samy. Toužíme po partnerovi, manželství a rodině. Sama nemám problém přiznat, že jsem byla v životě připravená těmto prioritám přednost dát před vším ostatním, ale občas se prostě nepodaří.

KARIÉRA, STUDIUM, CESTOVÁNÍ, HOBBY…, JEN NE RODINA

Z vlastní zkušenosti vím, že to, co mi bývá podsouváno a čemu údajně dávám přednost, „svobodnému“ a na první pohled nezávislému způsobu života, je prostě daným faktem. Pracovní místo, kariéra, studium, cestování či koníčky jsou jen „výplně“, kterým se svobodné či nezadané ženy snaží vyplnit svůj život, aby neseděly s rukama v klíně a jen tak nečekaly.

TO JE TAK TĚŽKÝ SI NAJÍT NĚJAKÝHO CHLAPA?

Další otázka, kterým čelí svobodné či nezadané ženy, je: To je prosím tě tak složité si najít nějakého muže?! Ne, nějakého muže najít opravdu není složité. Můžete jít kamkoliv a všude narazíte na nějaké muže.

Ovšem jestliže toužíte po manželství a založení rodiny, nemůžete si vybrat muže, který každý den z práce zamíří rovnou do hospody, k výherním automatům či domů, aby si zahrál své oblíbené hry…

Takže z velké skupiny mužů vynecháme alkoholiky a jiné závisláky. Ženy kolem třicítky a čtyřicítky se vážně nedívají po někom, kdo je ženatý, zasnoubený či jinak zadaný. To už známe buď z vlastní zkušenosti, nebo ze svého okolí, že tohle jsou cesty, které nikam nevedou. Takže vynecháme celou skupinu mužů, které bychom označily za zadané.

TŘICÁTNICE A ČTYŘICÁTNICE JSOU PRO MUŽE SVÉHO VĚKU „STARÉ“

Ženy třicátnice a čtyřicátnice jsou také konfrontovány s tím, že většina mužů jejich věku, kteří si vybírají budoucí partnerku a matku svých dětí, se spíše rozhlédnou v řadách dvacítek. Realita je neúprosná (neříkám, že neexistují výjimky), ale je třeba to otevřeně napsat – my jsme pro muže stejného věku „staré“.

Další skupinou, která tedy zbývá, jsou muži, kteří se nikdy neoženili, muži dosud žijící u svých rodičů a různí podivíni, o které nikdo nejeví zájem.

Doslova kardinální otázka zní: Kdo se tedy nabízí? Já vážně nevím. Neví to ani moje zoufalá čtenářka a mnoho dalších žen, které jsou ve stejných situacích.

ZMĚNILA JSEM POHLED, JAK SE DÍVÁM NA SVŮJ ŽIVOT

Je těžké čelit neustálým otázkám ze svého okolí a neustále vysvětlovat, proč jsem sama. Proto jsem se rozhodla, že některé přístupy a pohledy na svůj život změním. Změním ve svůj prospěch.

Například jsem se rozhodla, že současnou situaci přijmu takovou, jaká je. Jestliže je mi 37 let, smířila jsem se s tím, že své vlastní děti mít nebudu. Biologické hodiny tikají. Mohu sportovat, zdravě žít a udržovat se sebevíc, ale čas se zastavit nedá. Musím se přiznat, že když jsem se smířila s faktem, že děti mít nikdy nebudu, velmi se mi ulevilo.

Jestliže budu chtít, mohu děti v budoucnosti adoptovat. Dát domov a vytvořit rodinu dětem, které v životě mnoho štěstí neměly.

Ostatně herečka Sandra Bullock, která se stala velmi úspěšnou herečkou, je držitelkou Oscara a byla v roce 2015 prohlášena za nejkrásnější ženu na světě, v osobním životě příliš štěstí neměla. Vdávala se ve 41 letech a po pěti letech se rozváděla. Vlastní děti neměla, ale v roce 2010, když jí bylo 46 let, adoptovala své první dítě a ve svých 51 letech adoptovala druhé dítě.

Přála bych si mít smysluplný partnerský vztah s milujícím mužem, který zpečetíme manželstvím, ale naplánovat se to nedá. S přibývajícími léty jsem se přistihla, že se na každého nezadaného muže dívám skrze jakési „brýle“, kterými zkoumám, zda je to ten pravý MUŽ s velkým M.

To, co se jevilo jako dobrá idea, začalo být časem stresující a myslím i špatné. S přibývajícími roky jsem se rozhodla, že si budu užívat vztahy na různých úrovních, jak kamarádské, tak přátelské. Jestli z nich někdy bude něco víc, bude to báječný bonus navíc. Opět to bylo velmi osvobozující rozhodnutí!

Další rozhodnutí, které jsem učinila, bylo, že těm, kteří už jsou spokojení ve svých manželstvích a rodinách, to z celého srdce přeji. Nezávidím jim, ale opravdu se raduji z toho, že jsou šťastní. Z mého křesťanského pohledu je manželství, věrný manžel, děti, spokojená a milující se rodina požehnáním od Boha a darem.

Také jsem změnila svůj postoj k těm, kteří se stále ptají, proč jsem sama. Pokusila jsem se jim objasnit můj způsob života nezadané a bezdětné ženy a trochu je uvést do „mé reality“, která se jim z jejich poklidného manželského přístavu a dětí, jevila opravdu jinak. Jak jsem zjistila, hodně lidí si myslelo, že nemít rodinu znamená flámovat, pořádat večírky a neustále se bezstarostně bavit.

Mnoho žen, kterým je kolem třiceti či čtyřiceti let a jsou stále samy, se na prvním místě ptají samy sebe, co udělaly špatně a jak se to dá změnit. Ovšem když se k tomu přidají ještě „dobře míněné rady“ z okolí, je toho vážně někdy až dost. Ani já, ani žádná z žen nechceme být litovány, to nám stejně nepomůže. Bylo by fajn, kdyby nám okolí nedávalo najevo, že si za svou situaci můžeme samy. Být sám je dost těžké samo o sobě a často jsme si to dobrovolně nevybraly.

Krásné jarní dny a smysluplné vztahy vám přeje Vaše bloggerka Hana Rebeka Šiander

Fotografie:

Foto Sandry Bullock dostupné na Wikipedii: https://cs.wikipedia.org/wiki/Sandra_Bullock