Mé vzpomínky na mandarinky za socialismu v roce 1984 a dnes

Mandarinky, malé chutné ovoce, které si dnes můžeme koupit kdekoliv v supermarketech, na trzích či od Vietnamců na ulici, bylo za socialismu nedostatkovým zbožím. Když jste si je chtěli koupit, museli jste mezi prvními vědět, kde je právě dostali a vystát příslušnou frontu (zájemců bylo více než mandarinek samotných), pak jste si mohli koupit povolené množství. Ne tolik, kolik byste chtěli. Mé první vzpomínky na mandarinky jsou z roku 1984. Musím přiznat, ano, jíst mandarinky – to byl pro nás za socialismu téměř posvátný čas!

Včera jsem zašla do supermarketu na obvyklý nákup. Prohlížela jsem si ovoce a zeleninu, která byla z Polska, Španělska, Řecka, Číny…

Chtěla jsem ovoce, ale i obyčejná jablka, která by vypadala k světu, stála od 39,90 Kč za kilogram výše. Což mi přijde opravdu drahé!

Pak mi padly do oka mandarinky! Byly za 21,90 Kč! A tak jsem si koupila celé kilo. Nakoupila jsem i další potraviny a vydala jsem se na cestu domů.

Mandarinky jsem si tento podzim koupila poprvé. Takže proto jsem hned po příchodu, jen co jsem uklidila potraviny na svá místa, okamžitě začala loupat mandarinky a ochutnávat. Měla jsem trochu obavy, jestli nebudou kyselé. Nesnáším kyselé ovoce!

Ale když jsem ochutnala pár dílků, byly vynikající – sladké a šťavnaté! A tak jsem si sedla do křesla a jedla další a další a další…

MANDARINKY V MÉM DĚTSTVÍ

Pak se mi vybavily vzpomínky na mé dětství. Psal se rok 1984 a mně bylo tehdy pět let. Chodila jsem ještě do školky. Mému bratrovi sedm let a už byl žákem do druhé třídy. Byl tehdy také podzim. Bratr si dělal večer nějaké domácí úkoly, já jsem si kreslila v kuchyni u velkého kuchyňského stolu.

Maminka vařila večeři a pak večer přišel táta se zprávou: „Tak jsem sehnal mandarinky!“ Musela jsem si uklidit výkresy ze stolu a odnést je do pokojíčku. Povečeřeli jsme a všichni jsme ještě zůstali u stolu a každý dostal svůj vlastní příděl – tři mandarinky.

A pak to začalo! S bratrem jsme se dívali, jak je rodiče loupají a dělali jsme to stejně a mlsali jsme jednotlivé dílky. Byla to chvíle téměř obřadní. Trvala pár minut a na stole zůstaly už jenom kousky kůry od mandarinek a kapky mandarinkové šťávy po nás dětech.

Mandarinky, které si dnes, budu-li chtít, mohu jít koupit několikrát denně do několika supermarketů, malých obchůdků či od vietnamských prodejců na ulicích, za různé ceny. Za socialismu to ale tak snadné nebylo. Tehdy byly „na příděl“. Každý si mohl koupit jen určité množství a to ještě tehdy, když byly dovezeny do Československa. Obvyklé zboží to opravdu nebylo.

Pamatuji se také na babičku, se kterou jsme šly stát brzo ráno do tradiční fronty před obchod se zeleninou a ovocem, aby se na nás ještě dostalo.

Jsem vděčná, že mohu žít ve svobodné zemi a mohu si vybrat. Mandarinky, prezidenta...

Přeji příjemný den a dostatek veškerého ovoce, které máte rádi, Vaše blogerka Hana Rebeka Šiander

Fotografie a linky:

www.flikr.com

www.google.cz – obrázky – socialismus, fronty