Když muž řekne, že se cítí jako mladej kluk, zamrazí mě!

Nevím jak vy, milé dámy, ale já to slyšela už několikrát. „Já se s tebou vážně cítím jako mladej kluk!“ řekl muž. Ovšem pozor, to není vyznání lásky! To je šifra! Nenechte se zmýlit, rozluštěte ji dřív, než bude pozdě.

V poslední době si možná moji milí čtenáři a čtenářky povšimli, že často píši o vztazích s muži. Jeden by si na základě tohoto mohl učinit zcela nesprávný závěr, že se u mě dveře netrhnou a jaká šťastná žena to jsem, protože mým životem proudí zástupy mužů.

Mohu vás však ujistit, že opak je pravdou. Opravdu mi není co závidět! Posledních deset let jsem víceméně sama. Výjimku tvořily dva vztahy, jeden pěkný a druhý strašný, oba ale stejně nikam nevedly. Jedno rande či několikatýdenní neperspektivní známost, kterou bych nejraději vymazala ze vzpomínek, to se snad ani počítat nedá.

Nemohu se však zbavit dojmu, že když už se objeví v mém životě nějaký muž, tak není v žádném případě takový, který by se dal označit slovem „normální“. Jistě, můžete mi namítnout, že „být normální“ je relativní. Anebo: Kdo z nás je v dnešní době normální? To, co je pro někoho normální, pro jiného už normální být nemusí. Ale stejně… Všichni muži v mém životě byli podivíni.

MUŽI A JEJICH ZVLÁŠTNŮSTKY

A tak se probírám vzpomínkami, rekapituluji a snažím se nedělat stejné chyby. Přitom si ale pokaždé vzpomenu na muže a jejich „zvláštnůstky“, které mě jak pobaví, tak šokují, že si to nemohu nechat pro sebe.

Samozřejmě, že si kladu otázku, zda takový děsný nebo v lepším případě zvláštní zkušenosti s muži mám jenom já, nebo mají stejnou zkušenost i jiné ženy. V tomto je blog opravdu úžasný, protože jakmile něco napíši a vypustím do světa, tak se mi ozvou ženy rozličného věku, které mají totožné zkušenosti jako já.

No, a mě to vskutku potěší. Je to sice slabá útěcha, ale vrací mě to do reality, že nenarážím na magory jenom já.

JÁ SE S TEBOU FAKT CÍTÍM JAKO MLADEJ KLUK!

Tentokrát bych ráda zavzpomínala na klíčovou větu, kterou jsem slyšela od čtyř mužů, se kterými jsem měla známost. Představte si muže mezi čtyřicítkou a padesátkou, z mého hlediska viděno, muž v nejlepších letech. Zdravý, mladý, plný energie, podnikání v plném rozkvětu, případně jiné stabilní zaměstnání, stálé příjmy, pěkný domov.

Muž byl galantní, příjemný, citlivý a inteligentní. Říkala jsem si: „Konečně někdo, kdo je normální! Mám vyhráno!“ Po několika týdnech zazní během příjemného rozhovoru z úst muže jen tak mimochodem věta: „Já se s tebou fakt cítím jako mladej kluk!“

A JE TO V PYTLI…

A to je pro mě signál, že to nikam nepovede! Jestliže jsem nevnímala dřívější jemnější varovné signály, že je s mužem něco špatně, tak tohle je jako blesk na nebi s hřměním zároveň! Tohle totiž není obyčejná věta. Tohle je šifra! Ověřila jsem si to na čtyřech mužích a je to pokaždé stejné!

• Nejdříve jsem si myslela, že se jedná o kompliment na moji adresu. Ostatně která žena by si nepřála, aby se s ní muž cítil o několik let mladší?! Chyba!
• Pak jsem se domnívala, že se jedná o jakési ujištění, že má muž dostatek energie a sil, abychom si spolu dostatečně užívali života. Zase vedle!
• Jindy jsem si myslela, že se jedná o způsob, jakým zahnat první vtíravé chmurné myšlenky na budoucí stárnutí. Blbě!
• Naivně jsem si myslela, že tím muž myslí, to, co skutečně říká. Tedy že se skutečně cítí jako mladík! Všechno je špatně! Blbost! Omyl! Krutý klam! Lež! Odpískat vztah!

CO TA ŠIFRA ZNAMENÁ?

Jakmile tohle muž vyřkne, pak to znamená, že se cítí jako bezstarostný mladík, protože nemusí být zodpovědný, nemusí na nic myslet a prostě si hrát, bavit se, užívat nezávazně života, neboť si je jistý, že se o všechno báječně postarám sama.

Moji teorii potvrzuje také vývojová psychologie. Zaměříme-li se na období dospívání, je to období, kdy se z dítěte stává dospělý člověk, který se učí přebírat zodpovědnost za sebe i druhé. Učí se plnit různé role v životě a také je schopen plnit úkoly a povinnosti. Nedělá jenom to, co ho baví, ale také to, co musí.

Ve všech čtyřech případech skončily moje vztahy s takovými známostmi právě na tom, že muži byli, jak to říct… nezralí? Prostě jako puberťáci. Jako žena bych očekávala zodpovědnost, spolehlivost, jistotu a bezpečí. To víceméně chybělo, protože jsem se na muže nemohla spolehnout.

Na druhou stranu tito muži překypovali nápady, úžasnými způsoby, jak se pobavit, byli geniální v tom, jak hodit starosti za hlavu a prostě si užívat.

Jistě, je to příjemné. Každý z nás se rád pobaví. Ale ruku na srdce: Dá se takhle žít každý den? Můžete se s takovým člověkem oženit a založit rodinu? Ne, to vážně nejde. Takže pokaždé následoval rozchod z mé strany, poslední políbení a „sbohem“ na rozloučenou a taky tiché přání, aby si muž hrál zase s někým jiným.

A co vy, milí čtenáři a čtenářky? Máte podobnou zkušenost? A jak jste na to reagovali? Diskutujte, pište! Jsem zvědavá na vaše názory!

Krásné letní dny a život bez šifer přeje Vaše blogerka Hana Rebeka Šiander   

Fotografie:

www.flikr.com