Jak jsem neudělala řidičák – II. díl

Tak po roce usedám do vozu autoškoly a usiluji o řidičský průkaz. Nejdříve hodinu čekáme na komisaře z Magistrátu Hlavního města Prahy, pak já čekám další hodinku a půl na jízdy. Nejdřív mě komisař zpraží za údajně špatně nastavené zrcátko, pak mi dvakrát za sebou na stopce chcípne motor a já už vím, že jízdy ani náhodou neudělám. Nakonec nevytočím zatáčku. Aby toho nebylo málo, tak zjišťuji, že komisař, který by měl jít příkladem a měl by dodržovat pravidla silničního provozu, nebyl připoutaný! To byl zase den! A jak jste udělali řidičák vy?

Teoretické testy jsme všichni úspěšně udělali během deseti minut a pak už jsme jen čekali. Většinu času jsem já i ostatní měli ten dojem. Pak začaly první praktické jízdy a na konci jízdy se komisař zeptal na technické otázky a úskalí údržby vozu.

První jízdy dělali dva lidé, kteří jezdí už asi dvacet let, ale přišli o body. Jízdy trvaly regulérně asi dvacet třicet minut pro každého, protože se vrátili téměř až za hodinu. Přišli s dobrými zprávami, že je udělali, což nás všechny čekající na jízdy, potěšilo.

Protože se pak už nikdo do jízd z nováčků nehrnul, přihlásila jsem se jako první. Mladý student Petr (asi kolem 18 let) jako druhý. Nasedla jsem do auta, zjistila jsem, že mám dobře seřízenou sedačku a dosáhnu na volant a pedály.

Připoutala jsem se, zkontrolovala jsem všechna zrcátka, abych viděla a řekla jsem: „Tak můžeme vyjet!“. Pak se ozval ze zadního sedadla komisař, který se mnou žertoval o tom, že mám hezké jméno, že „Takhle přeci nemůžeme vyjet, mladá dámo!“

Ptala jsem se proč a on mi vysvětlil, že nemám seřízené zrcátko, abych viděla dozadu a že prý si ho musím seřídit. Když jsem to udělala, tak mi asi sedmkrát řekl, že to je špatně a ať si ho zase seřídím znovu. Když jsem už opravdu nevěděla jak by to podle komisaře mělo být dobře,, tak mi řekl, že musím vidět jeho pohled očí v zrcátku. A ptal se, jak to že to nevím.

Vysvětlení je jednoduché, při cvičných jízdách v autoškole jezdíte pouze ve dvou – vy a váš instruktor, který ovšem nesedí vzadu, ale vedle vás. Pochopila jsem, že se s komisařem zřejmě nedomluvím a on na mě stále naléhal, abych si seřídila znovu zrcátko.

Když jsem to udělala podle něj, viděla jsem ve ¾ zrcátka nejen oči, ale i hlavu komisaře. Těžko věřit, že to je tak správně! Nicméně jsem mu oponovala a nakonec jsme udělali kompromis mezi tím, co komisař uznal za dobré (abychom mohli vyjet) a já viděla na silnici co nejvíc.

Nutno podotknout, že jsem se sama ptala svého instruktora několikrát a on mi to vysvětloval. Měla jsem pocit, že vím, jak se to dělá.

Nicméně po tomhle začátku, když jsme ještě ani nevyjeli, mi bylo jasné, že to začalo špatně. Měla jsem pocit, který znám tak dobře ze zkoušek na vysoké škole. Když vás chce učitel utopit, poznáte to už na začátku a je jen otázkou času, kdy se tak stane…

Vyjela jsem od okraje a na stopce, kde jsem zastavila, mi pak dvakrát za sebou zhasnul motor. Říkala jsem sama sobě, že to zvládnu, že se nic neděje! Nakonec jsem se rozjela, objela jsem asi dva bloky domů ve Vršovicích a zahnula do jednosměrky podle přání komisaře…

A jak to dopadlo? Udělali jsme všichni teoretické otázky? A jak jsem nakonec neudělala autoškolu? To si přečtete opět zítra, pokud zavítáte na můj blog.

Fotografie a odkazy:

http://www.flickr.com/

http://etesty.mdcr.cz/