Když chce člověk páchat radost...

...a ono to nevyjde. Tak je naštvaný, zklamaný a rozčarovaný z jednání některých lidí. No, posuďte sami.

Někdy koncem června jsem zahlédla  na Facebooku prosbu kamarádky, jejíž autistická dcerka si strašně přála mít doma vláček Regionova. Jen tento vláček! Protože autisté se obvykle nesmíří s nějakou náhradou a když Regionova, tak neshánějte žádný RegioJet a jiné modely. To byste autistu rozhodili a nepotěšili.

 No jo, jenže takový model stojí okolo pěti tisíc! Který z pečujících rodičů může jen tak vytáhnout z kapsy pět litrů? Tak jsem v jedné skupině, kde jsem členem, hodila výzvu. Zda bychom se na vláček nesložili. A protože tam jsou samí skvělí lidé, kteří rádi pomáhají, tak se peníze na vláček vybraly během tří dnů.

 Měla jsem velkou radost z toho, jak my Češi jsme solidární a máme silné sociální cítění. A začala jsem pátrat po tom, kdo by model vláčku mohl vyrobit.

 A úplnou náhodou jsem narazila na stránku modeláře, který přesně tento model nabízel levněji, než ostatní. Napsala jsem mu dotaz a požádala ho o telefonní číslo, abychom se blíže domluvili. Vysvětlila jsem pánovi, proč vláček potřebuji a pro koho bude.

 Pán souhlasil, ale mám být trpělivá, dřív, než zkraje srpna hotový nebude. Ještě mi navrhl, že by vláček mohl svítit. Nechtěl ani zálohu, prý, až bude hotový.

 A čekala jsem. V polovině srpna jsem se poprvé připomněla mailem. Odpověď přišla až za několik dnů. Vláček je hotov, jen musí zajet do Brna pro osvětlení.

 Ok. Už se to blíží, vláček bude!

 Přišlo mi, že do Brna je cesta delší, než do Ulánbátaru. Ale budiž. Někdy koncem srpna jsme se začali domlouvat, jak si vláček předat. Podotýkám, že to bylo po několika mailových urgencích. Chtěla jsem alespoň fotku. Dodnes nepřišla.

 Jelikož je modelář až z dalekých Jeseníků, navrhla jsem, že by ho vyzvedla kamarádka, která bydlí asi 20 kilometrů od něj. Měly jsme se potom spolu sejít na jedné akci pro rodiny s autismem, takže naplánované to bylo skvěle. Předala jsem jí telefonický kontakt na pána. Ona mi pak zavolala, že s ním mluvila a dokonce, že bude vláček levnější, než jsme byli dohodnuti.

 Měla jsem z toho radost. Bohužel jen na chvíli. K předání nedošlo, jelikož pán údajně musel prodloužit svou služební cestu v Německu. Tak že to nechá poslat poštou.

 Mou adresu jsem mu napsala a čekala.

14.9. mi napsal svůj poslední mail. Zítra budou vláček posílat.

18.9. jsem se ho mailem zeptala, zda už je na cestě a pokud ano, aby mi sdělil číslo zásilky, že si to dohledám, protože mi stále nic nepřišlo. Od té doby komunikace zmrzla.

 Ani fotografii vláčku dosud nemám.

Ale zato mám silný pocit, že mě ten člověk celou dobu jen tahal za fusekli.

Bohužel až v těchto dnech mě napadlo si vygooglovat recenze na tuto modelářskou firmu.

Aha. Měla jsem to udělat dřív. Dozvěděla bych se totiž o nespolehlivosti a liknavosti. Také o tom, že modely na fotografiích nabízených modelů se moc nepodobaly skutečným výrobkům.

Jediná věc, která mě uklidňuje je, že jsem neposlala peníze předem. Jsem na tom lépe, než ona kamarádka, která v únoru zaplatila firmě na výrobu kuchyní zálohu 31 tisíc a dosud nemá ani kuchyň, ani peníze.

 Ale mrzí mě to a štve tedy hodně.

Dělat dobré skutky je někdy náročné.