Pěkný článek

Děkuji Vám.

ještě se vracím nahlásit nominaci :D

Tak to je milá vratka.

Díky.

Já jsem do toho blogu chtěla vložit video. Písničku od Tap Tap - Řiditel autobusu. A jsem asi technický numero, bo mi to nešlo.

Přitom by to sem sedlo jak... víš jak.

Šári, zde se dají použít pouze slova klasika: "Lidé jsou různé, blbé a pitomé".

Na dálku objímám

Pojď na mou hruď, děvče.

Snad se k vám ještě letos podívám. I s Mimoněm.

Vyspělost každého národa se pozná podle toho, jak se dokáže postarat o své potřebné. Bylo by bláhové se domnívat, že se v národě nevyskytne nevyspělý jedinec, mějme s ním slitování, je také svým způsobem postižen.

Šárko, to je perfektní blog!!! Napsala jsi to od srdce a doufám, že takto podané tu situaci musel pochopit i největší zabedněnec.

Zdeni, děkuju. Koukám, že jsi vzhůru. Už, nebo ještě?

Zdravím Vás, Veroniko. ď za návštěvu.

Ahoj Šárko, jsem totálně v p...... (no, řekněmež v pytli, jakože rozhozen). Po probddělé noci jsem se rozhodl porušit svůj 24 hodinový "blog stop" následující po publikaci a podívat se, jak si stojí mé cestovní trable, na které ses těšila a které jsem ti slíbil napsat. Jaké bylo mé překvápko, když jsem zjistil, že jsem článek neodentroval. No tak nic, aspoň si konečně přečtu nějaký tvůj blog a recipročně ti navýším karmu, čtenost a tak dále... Tak jo, přečetl a jsem vykolejenej dál. Tvůj článek mě dostal 3x! Tématem, projevem a změnou mé představy o tobě.

Začnu odzadu: podle fotky a diskuse na mém blogu jsem si tě představoval jako trochu cáklou, občas se nudící teenegerku - tak to se nepovedlo, ale tykat ti budu dál, už jsem si zvykl. Projev, když odhédnu od tématu, je úžasný, skvěle se čteš, hltám tvá slova, mám pocit, že sedíme u kávy, ty vyprávíš ... já poslouchám, pěkné, takové autentické. K tématu - se vyjádřily stovky diskutujících, vyjadřují ti lítost (o kterou nestojíš), podporu (která potěší a nic nestojí), přidají radu a plivanec na poměry ve zdravotnictví. Nemá smysl opakovat opakované - tak jen krátce: obdivuji tě za tvůj realistický přístup k životu, optimismus a dávám symbolicky karmu na každý blog, co napíšeš. A to není vše, pootevřela si moji skříň, kde se povalují 2 kostlivci - vztah k synovi a k vnukovi. O tom snad příště. Hodně pohody, Milan

Ahoj, Milane, dovolím si také tyknout, když ti to vyhovuje.

Teeanegerka už tedy dlouho nejsem, ale cáklá budu asi do smrti. díky za hezký komentář a jsem zvědavá, jestli ty své kostlivce někdy poodhalíš.

Optimisté by se prý měli střílet, leč stále jsem naživu, protože mě to baví.

Jednoduchý život je nuda, tak proč si ho trochu nezpestřit, že jó.

Měj se fajn a na další, již odentrovaný, blog se budu těšit.

nemohu si odpustit trochu kritiky.

Nejen autorka, ale i rada ostatnich zde tak nejak automaticky akceptuji ty neoliberalni hovadiny o te vykonosti a o tom, ze napr. postizeni zatezuji nejakym zpusobem spolecnost.

Je to skutecne tak, ze my prichazime na svet za ucelem vykonavat 40 let nejakou nesmyslnou cinnost pro nejakou nadnarodni korporaci, kdyz jsme predtim navstevovali nejake skoly, ktere nam umoznuji ty nesmyslne cinnosti vykonavat?

Nezatezuji ty miliardy tech novodobych 'bullshit-jobs' nasi spolecnost vice jak ti postizeni? Nejsou ti postizeni event. ti jedini 'rozumni' v nasi spolecnosti?

Je mi jasne, ze autorka a podobni by byli radi, kdyby jejich dite bylo 'normalni' s temi vsemi starostmi a radostmi, ktere jsou s tim spojene. (napr. mit jednou vnoucata). Ale priroda neni 100% a proto se nekomu zblazni bunky, nekdo ma slabsi srdce a nekomu se narodi dite, ktere umi spocitat sirky ktere spadly na zem. :-)

Jako spolecnost potrebujeme postizene, aby nam dnes a denne nastavovali zrcadlo a nutili nas znovu a znovu trenovat tu pokoru, ktere se nam vzdy po case vytraci, zejmena kdyz prebirame balicek od amazonu plny cinskeho srotu.

Ne , nedovedu si to predstavit jake to je, mit postizene dite a sklanim se pred rodinou autorky, ze to zvladaji.

Nedelaji to jen pro sebe a pro to dite. Delaji to i pro nas, pro vsechny ostatni.

Děkuji za zajímavý názor.

Naše dítě je sice specifické, ale zlobit umí stejně, jako ostatní děcka. Jen si s ním člověk moc nepokecá.

Všechny takové rádoby chytré hlavy bych pozvala k nám, do Sdružení Neratov, aby viděli, kolik práce dovedou postižení zvládnout. A taky bych jim připomněla, že mají slušnou šanci dožít se stáří, kdy možná budou sami potřebovat pomoci na WC, s podáním jídla či léků, odvozem na nákup nebo k lékaři, a nějaký mladý člověk se nad ním ušklíbne, co s dědkem (bábou), vždyť jsou k ničemu.

Neratov vypadá super.

Navíc hodně postižených pracuje v kavárnách, dílničkách a jako ajťáci.

Znám to, Šárko, mám takového vnoučka. Dcera se s ním odstěhovala do Německa, kde pracuje, žijí tam už pátý rok. Péče, školy a přístup k podobným dětem tam je na úplně jiné úrovni. Je to samozřejmě o penězích, které stát na postižené děti uvolňuje. Snad se v Čechách také někdy dočkáme. Pitomců na síti si nevšímej. Karma je zdarma, jak se říká.

Ahoj, Ludmilko, ráda tě tu vidím.