Osoby KSINDL ve státní správě, samosprávě a v politice vůbec.

Jsou potřebné osoby KSINDL ve státní správě, samosprávě a v politice vůbec?  Každý politik který ani po naléhavých žádostech o pomoc nepochopí co jsou to osoby KSINDL a neuzná, že takoví do politiky už nepatří, je také osobou která vážně ohrožuje demokratický systém, není-li už on sám takové politické individuum, které samo o sobě je původcem i šiřitelem další destrukce demokratických principů.

(stručně vyjádřeno: osoba KSINDL je osobou, která svou Kvalifikaci Systematicky Imituje nebo Ignoruje, či dokonce Inzultuje Nedostatečnými Dovednostmi a Lidskostí)

Podrobné vyjádření zápisem KSIIINDL je identické při indikaci všech špatností s KSI³NDL.

        Tvrzením že tvorba zákonů podléhá hlavně dohodám lobbyistů jsem se bránil a bráním, navzdory nevybíravým komentářům třeba k osobě i výrokům pana Marka Bendy.

Vnímám-li LOBING jako Laciné Obdarovávání Bezpáteřnými Inteligenčně Nadřazených Gaunerů, z jedné strany, pak z opačného pohledu se mi jeví jako Lotrovské Obírání Bezpáteřných Individuí Nepostihovaným Gaunerstvím.

Dosud nepostihovaným gaunerstvím také těch co rozdávají a nenesou odpovědnost.

„Nakládačka“ kterou dostal Jiří Dolejš, je dnes ve světle dalších odhalení jen tak slabým zadostiučiněním, že mne vede k návrhu zavést všude v úřadech a i v parlamentu českou uličku, coby indikátor spokojenosti s prací zastupitelů i poslanců ve třech krocích.

Skutečnost, že na takto odkrytém pozadí garancí u projednávaných zákonů se může zdiskreditovat sám člen úzkého vedení strany a ještě necítí potřebu odstoupit po tom co bylo odvysíláno, mne nutí vyslovit návrh všem zbývajícím slušným poslancům – připravit a projednat zákon o okamžitém odvolání poslance - ještě do voleb.

Zbyli tu pro nás ještě takoví schopní?

Domnívám se že ti druzí na nás voličích už nepochybně vyprázdnění politikové by neměli být už voleni vůbec a pokud ano, tak jen s tou podmínkou, že jejich volební lístek bude tištěn jen na  „vyprázdňovacím“ papíru, jako důkaz že se ani pod okamžité odvolávání neuměli ani podepsat.

Slušný poslanec když už se něco tak prokazatelného stane, sám odstoupí aby mohl být znovu volen – ale odvolaný už nikoliv.

Nevedlo by to k hrubostem, ale naopak ke zvýšení pocitu odpovědnosti za svou práci u každého z poslanců a co je důležité,  aktivizovalo by to poslance „tichošlápky“, připravené kdykoliv sehrát jen roli časované bomby.

Sama tato skutečnost dostatečně omezuje jakoukoliv podporu podmínek nástupu extremizmu z poslaneckých lavic a vylučuje pak i všechny snahy nás obyčejných voličů o řešení také beztrestně známkovat jako extremizmus, výtržnictví a napadání veřejného činitele.

Údajný omyl při hlasování o náhubkovém zákonu je toho všeho zářným příkladem a také příkladem o způsobu zajišťování práce senátorům i ústavnímu soudu, kdyby nedejbože také pro ně nezbyla, anebo odvádět tyto instituce od daleko důležitější práce.

U takto kontrolovaných poslanců, ale i stran by vznikal obraz jejich významu pro účast v dalších volbách jen na základě jejich vlastního přičinění.