MAYDAY úřade! – volám statečně MAYDAY! – a zapomeň že do dalších voleb – zbytečně.
Pro nás „ve vodě, v pekle i ve vzduchu“, co dělají ti odpovědní - s pelechy v teple a v suchu?
Ukázka marné práce pro zbytné lidiJioí Sámek
Předesílám a tvrdím, že kritici mých příspěvků nemohli mít pravdu v otázkách, které jsem řešil téměř už všemi způsoby.
Tak mám ověřeno, že řada úředníků neví, neumí, ale také jen naprosto beztrestně nechce.
Protože všechna zjištění jsem podstupoval s vědomím rizika vlastní záhuby a z toho plynoucími opravdu vážnými ztrátami na zdraví i majetku a bez náhrady, nemohu akceptovat pravdy, které si říkají mezi sebou moji kritici možná u piva a asi i v pracovní době pitého
„za mrtvé duše“.
Jsou to jen plky pro mne nepoužitelné, tedy nedůležité a vím že nikdy nepovedou, tak jak dosud nevedly k řešení na němž dál trvám.
Každý si může ověřit, kteří z nich se nepotřebovali ptát a hned útočili osobními invektivami.
Principielně směřuji k likvidaci takových úředních šimlů a likvidaci „mrtvých duší“ do voleb.
Kdekdo víme, že přečíst si Švejka je zábava a zážitek.
Málokoho napadne uvědomit si, jak se asi baví ženy a jak odlišně stejný příběh procítí muži.
Souhrou náhod se mi dostala do ruky kniha Thomase H. Blocka MAYDAY a rychle mi došlo že i já žiji sice podivný, podvědomě podobný poutavý příběh závažných porušení úředních předpisů a na rozdíl od obětí letu AF 447 se ještě bráním a šimlové intrikují osm let.
O tom že náhrada škod nebude malá, podivné hrdiny kryté funkcemi dosud asi ani nenapadlo.
Nevím, jestli i pro tuto vládu bude únosné přihlížet dál výrobě miliardových ztrát, zaviněných nepostihovanou hloupostí vlastních úředníků, nebo z nich už vymůže fatálně zaviněné škody.
Když se i mnou oslovený pan exministr Pavel Němec loučil s funkcí, tedy i se mnou článkem: „Můj vlak jel z kopce a já ho nedokázal zastavit“, bylo mi jasné, že půjde proti mému zájmu i zájmu mých dětí také jako poradce premiéra Mirka Topolánka a ani jeho vláda mi nepomůže.
Stalo se beze zbytku.
Všem rostly platy a mě dál ztráty, které chci státem uhradit a stát ať si je od nich vymáhá.
S knihou v ruce jsem stále srovnával svou realitu se zvrhlostí lidí, kupících další a další chyby při utajované zkoušce s raketou a „omylem“ zasaženého dopravního letadla Straton, také už od počátku příběhu představovaného jako vrchol civilního dopravního letectví.
Nechtěl jsem veřejnost před volbami burcovat představováním „hrdinů“ svého příběhu, ale povzbuzen tragedií příběhu letu AF 447 se cítím oprávněn otevřeně volat i po likvidaci všech takto už známých „čítankových“ aktivit a zvláště před volbami.
V příběhu popsaní grázlíci také hlava nehlava se doslova přes mrtvoly obyčejných lidí derou tam, kde na ně už nemá být vidět a budou-li nepostižitelní, povytáhnou si vzhůru i sobě rovné.
Všechna ta spáchaná hrubá úřední pochybení plynoucí z jejich neschopnosti k odborné práci s nepodepsanými dokumenty, mezi sebou „omelou“ poznámkou o zveličování šlamastyky.
Páni kritici, znovu zdůrazňuji.
Je hloupé mi vytýkat neschopnost udržet myšlenku „déle než půl věty“, když mnou popsaný stav trvá osm let a úspěšný boj o přežití lidí v zasaženém letadle trval „jen“ okolo osmi hodin.
Problém nebude ani tak v neschopnosti udržet myšlenku, jako v neschopnosti vaší i úřadu sledovat výklad, myslím dost podrobně a stále sveřepě i všem vám podobným, opakovaný.
Nebuďte smutní, když i na Úřadu pro ochranu osobních údajů tenhle „špek“ sežrali také.
Soudím tak pro ten účel z napsaných, nejapných odpovědí Úřadu pro ochranu osobních údajů.
Nemohu pak mít za zlé obyčejné úřednici-drbně, že si také nevšimla chybějících náležitostí-podpisů a s doslova otevřenou hubou hltala úředně neověřený obsah a neprověřené informace. Drsná byla i její reakce na pokus ji odvést k vyjádření o chybějících podpisech v první řadě.
Myslím že k seznamu „mrtvých duší“ bude pro Vládu účelné připojit ještě mapu zbytečných lidí, pořizovanou z průběhů všech odpovědí nejen na můj vzdor tak rozbujelé „úřední hydře“.
Vnímám jak za roky postřehů mí oponenti už za třetí větou myslí nejen na pivo a všechno jiné a naivně to vše skrývají neustálým spěchem kamsi.
Pak dřepí a jen při oslovení se zvedají a už opět mluví o spěchu.
Nasbíral jsem opravdu hodně kuriozit.
Víme jak radit je snadné, ale žít podle toho je tak těžké, že stejnou situaci přeji odpůrcům,
Všem kteří neumí pracovat ani s obsahem stížností (ne)vyřizovaných svými podřízenými.
„Vyházení“ lidí sabotujících svévolně práci úřadů, by přineslo státu opět velké úspory.
Ubylo by žalob z podnětu: „Domníváte-li se že vaše práva byla porušena, obraťte se na soud“.
Tady lze říci jediné:
Proč na takovém místě platit kdejakého kašpara, když by stejný účel splnila tabulka.
Znamená-li to pro občana najmout a zaplatit advokáta, včetně dosud jen tušené a nevyčíslené investice zdravotní, pak za výrok „No co. Tak bude o jeden papír víc.“ nesouvisle zaslechnutý z úst vysokého zástupce jedné z organizací, člověka napadne „ničemu strhnout mezi dveřmi“.
Na základě článku „Soudy nahrávají exekutorům“ by ubylo také osobních tragédií zaviněných přímo takovými taky-úředníky, ničemy.
Mám důvod tvrdit, že takové charaktery musí na základě doložitelné dokumentace z funkcí.
Je to osobní odpovědnost všech, kterým byla tato povinnost svěřena a oni ji neuměli možná ani nechtěli z důvodů přítelíčkování na úkor státu, tedy nás všech obyčejných lidí, přijmout.
kspd.samek@seznam.cz
