Extrémně hezká kost

(roengtenově-zbarvený letní sonet o lásce-na-první-pohled a jiných paranormálních aktvitách........)

Jednou v noci,
ve tmě na ulici,
ležela, co skvost.
extrémně hezká kost.

Chtěl jsem si ji pohladit,

jenom trochu pohladit,
zahřát, vtipem potěšit,
dech mi však vyrazila,
ta kost, když promluvila.

Řekla bez vzruchu,
že prý na vzduchu,
věci voxidujou.
Obzvlášť, když se volizujou.

Chtěl jsem si ji vzít.

Chtěl jsem si ji vzít,
do plyše ji uložit,
žel přiběh mladej pes,
a tu kost si vodnes.

A byla pryč!
Křič a syč,
dupej a boř zdi,
když seberou ti,
extrémně hezkou kost.

Extrémně hezkou kost!

Čtěte více !!!!

* báseň je součástí blogové sbírky básní:

Hlava v koši

...