Poslaneckou sněmovnou hladce prošla novela zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. Média zaznamenala dvě základní změny, prodlužování věku odchodu do důchodu se sjednocením věku odchodu do důchodu mužů a žen a úpravu výpočtového vzorce pro nově vyměřované důchody, které díky rozložení do 5 let znamenají pokles středních nově vyměřovaných důchodů o přibližně 60 Kč ročně.
Jaké jsou ale dopady na celý průběžný systém, tomu už se média téměř nevěnovala.
K vysvětlení dopadů tzv. malé důchodové reformy je nutné ukázat dva grafy z materiálů předkládaných poslancům. První se týká vývoje bilance průběžného systému, druhý vývoje náhradového poměru.
Jak vyplývá z tohoto grafu, bez realizace malé důchodové reformy by deficit průběžného systému rostl až k 5% HDP kolem roku 2050 a dále by se v tomto deficitu držel dalších 50 let. Po přijetí opatření obsažených v malé důchodové reformě by se měla bilance důchodového účtu vylepšovat až do roku 2036. V tomto roce začne do důchodu nastupovat generace s velmi nízkou porodností (na úrovni téměř poloviny potřebného počtu pro prostou reprodukci), čímž se deficit na přechodnou dobu důchodového života této generace prohloubí na 2% HDP. Po vymření této generace se situace automaticky upraví. Ovšem za předpokladu, že necitlivá opatření vlády nepodvážou ochotu populace udržet alespoň stávající porodnost kolem 1,5. Pokud bychom problém období 2045-2065 měli řešit pouze demograficky, postačovalo by řízenou imigrací posílit populaci chybějících věkových skupin. Jelikož se imigrace odehrává převážně ve věku mezi 20-30 lety, teoreticky by postačovalo zvýšit imigraci z průměrných 30 tis. osob ročně na 50-80 tis. osob ročně v letech 2018-2038, dobře je integrovat, aby se zapojily do výdělečné činnosti, ale hlavně odvodového systému, a problém důchodového systému je vyřešen. Samozřejmě existují i vhodnější cesty jako zohlednění výchovy dětí ve výměře důchodu a doplnění chybějících financí pro bezdětné jejich vlastním kapitálovým spořením ve III. pilíři. Takový systém by byl demograficky téměř neporazitelný, protože by pružně měnil poměr důchodů z průběžného systému a z kapitálového systému podle toho, zda je v důchodu generace s vyšší nebo nižší porodností (investicí do dětí, počtem plátců). Problém tohoto řešení spočívá v relativní naléhavosti. Aby si generace, která méně investovala do dětí, mohla tuto investici doplnit v kapitálovém systému penzijních fondů, potřebuje přechodné období alespoň 30 let. Odhaduji u bezdětných objem kolem 25% celkových potřebných prostředků, což odpovídá odkládání max. 1650 Kč měsíčně po dobu 30 let, případně 1250 Kč po dobu 40 let, v případě státní podpory by mohla být částka o tuto podporu nižší. Výhodou řešení je, že se tím nesníží objem prostředků pro výchovu dětí, což by nastalo při zvolení cesty pomocí zvýšení DPH a nutnosti odkládat na důchod i pro rodiče dětí. Systému by se mohlo pomoci i velmi decentním zvýšení procenta odvodů na sociální pojištění. Zvýšení z 28% na 32% po dobu nepříznivé situace by pokrylo výpadek téměř úplně, takže v případ použití kombinace více nástrojů by postačovalo zvýšení na dejme tomu 29,5%.
Výše uvedené ukazuje na naprostou zbytečnost, dokonce škodlivost zakládání II. pilíře, který není ničím jiným než nástrojem na další snižování důchodů z průběžného systému a zbytečné riskování na nejistých kapitálových trzích. Je to zahrávání s ekonomickou úrovní osob, které pak už nebudou mít sílu si případný výpadek doplnit vlastním výdělkem. Z toho vyplývá i zbytečnost tak dramatického zvyšování DPH. Řešení navržené vládou jako velká důchodová reforma problém průběžného systému naopak prohlubuje.
Na následujícím grafu je zobrazen vývoj náhradového poměru. O následcích tohoto vývoje se mlčí už vyloženě zarytě.
Naprosto nesmyslně klesá náhradový poměr pro osoby, které nastoupí do důchodu v následujících 15 letech, paradoxně tedy bude postižena generace, která ještě zajistila dostatečný počet nových plátců. Každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán. Naproti tomu pro generaci, která už porodnost "odflákla", systém připravuje zvýšení náhradového poměru. Že se nejedná o kosmetické změny, ukážu na jednoduchých propočtech. Pokud poklesne náhradový poměr z 40,5 % na 36,5 % hrubé mzdy, znamená to snížení náhradového poměru o 4 procentní body - to ještě vypadá, že o nic vážného nejde. Přepočteme-li to na výši průměrného důchodu, jedná se o 10% pokles. Ve finančním vyjádření se jedná o pokles z dnešního průměrného důchodu cca 10000 Kč o 1000 Kč měsíčně na 9000 Kč měsíčně (ve stálých cenách). Za průměrnou dobu pobírání důchodu to dělá rozdíl téměř 250tis. Kč!
Možná je to pomsta TOP09 za to, že tato generace tolik hlasitě cinkala klíči....
