Nahrávky Věcí veřejných, nic nového pod sluncem

Předem upozorňuji, že k žádným z dále uvedených tvrzení a úvah nemám žádné přímé důkazy. Pro jistotu prohlašuji, že jsem, ač téměř abstinent, po deseti flaškách prvotřídního alkoholu jako Bárta, mystifikuji jako Kalousek, natřásám si peříčka jako Drobil, vytahuji se jako Knetig, účelově lžu jako Kočí, a vůbec, jsem totálně nepříčetný s potvrzením od psychiatra:-)).

Člověk by řekl, že mediální hysterie kolem nahrávek porady Věcí veřejných a dalších původně neveřejných povídání členů a bývalých členů VV byla rozpoutaná obrovským odhalením neuvěřitelně příšerných praktik v nejvyšších patrech politiky. I jen mírně poučený občan této země dávno prohlédl, že typ jednání, který je v nahrávkách zveřejňován, je naprosto běžným standardem nejen na nejvyšší úrovni, ale i v nižších patrech politiky, pouze s nižšími řády částek, o které se hraje.

Kolik lidí bojuje své marné malé boje ve svých vesničkách proti propojenému (kolikrát i pokrevně) spolku starosty, zastupitelů, stavebních úřadů, podnikatelů, místní policie a konec konců i okresní justice. Systém jánabráchismu, využívání veřejných zdrojů na maximální vytěžení do soukromých rukou, spekulace s pozemky, prodeji obecního a státního majetku, manipulovaná výběrová řízení až na úrovni nejnižších rozhodovacích stupňů jsou celospolečenská chobotnice, do které je zapojeno nemalé procento české populace.

Nedělám si iluze, že v nejvyšší politice také převažují osobní ekonomické zájmy, že předstíraná starost o blaho lidí je pouze nástroj na vlastní obohacení. Velmi těžko si dovedu představit člověka, který by dokázal v tomto prostředí bojovat za ideje a za skutečné zájmy naší republiky a našich občanů.

Je nemyslitelné, aby proti takto silnému systému ekonomické propojenosti různých složek státní správy a podnikatelského prostředí, kde postupem času došlo k určitému rozdělení zájmových oblastí a kde soupeření o rozšíření vlivu dostalo relativně nenápadnou či dobře skrytou podobu, bojoval kdokoliv s holýma rukama.

Do toho vlétla Bártova strana Věci veřejné s vlastní ekonomickou silou a s ambicí a programem narušit tyto struktury, omezit korupci, zprůhlednit financování stran a výdaje veřejných rozpočtů. Bohužel od počátku se objevovaly stále silnější náznaky, že toto narušení zaběhnutých pořádků není myšleno pouze jako bohulibý čin ve prospěch obyvatel naší republiky, ale jako součást snahy o přerozdělení ekonomického vlivu. Původní Klub angažovaných podnikatelů se projevil jako Klub politických investorů. Z mecenášů se vylíhli dobyvatelé.

Jakmile dosavadní hybatelé vládními figurkami vycítili, že jde o více než jen snahu udělat něco pro lidi nebo se díky populismu povozit na vlně popularity, ale že jsou ohroženy dosavadní toky peněz z veřejných zdrojů k soukromým osobám a plánované další dojení státního rozpočtu, bylo potřeba tohoto rozpínajícího se savce mezi dinosaury podstatně přidusit.

Jsem přesvědčen, že Kristýna Kočí je pouhou obětí velmi prohnaných aktérů kopajících za staré pořádky, že ti zneužili její naivity, nezkušenosti, ambicióznosti a možná i určitého zbytku smyslu pro férovější jednání, aby ji uvrhli do spárů ještě méně férověji jednajích osob. Díky této páté koloně se podařilo těm, jimž Bárta se svým týmem začal příliš zasahovat do penězovodů, rozpoutat znevažující sérii afér.

Myslím, že je úplně jedno, zda Věci veřejné tímto budou definitivně odepsány či nikoliv. V každém případě by nejspíš došlo pouze k přenastavení penězovodů na jiné účty. Velmi těžko lze za současné situace uvěřit tomu, že by vedlejším produktem tohoto přerozdělení ekonomického vlivu mohlo být alespoň celkové omezení vykrádání veřejných rozpočtů. Je to vytloukání klínu klínem nebo vyhánění čerta ďáblem, jak kdo chce.

Věci veřejné nejsou určitě o nic horší než jejich koaliční partneři, a nedělám si ani iluze, že na podobném prinicipu funguje i ČSSD.

Díky Věcem veřejným se podařilo poodhalit roušku politického systému vlády finanční a podnikatelské oligarchie eufemisticky nazývaného slovem "demokracie", jehož význam již dávno není "vláda lidu", ale "ovládání lidu". Snad i největším optimistům již po těchto téměř hmatatelných projevech české politiky došlo, že demokracie v naší zemi je pouze líbivá a vděčná iluze, cukříček pro lidské zdroje.