Vánoce malého Járy v soukolí soudů

Dlouhých sedm let trvá soudní spor o to, který z rodičů se bude starat o Járu. Jsou Vánoce, svátky, které by každý měl strávit v pohodě se svými nejbližšími. A Jára? Kde bude na Vánoce? Jeho případ soudy konečně rozhodly.

Proti přání Járy, i proti názoru sociálky, která Járovo přání podporovala. Járu soudy svěřily do péče maminky, protože si tam už zvykl. Co na tom, že si tam zvykl jen proto, že to tak soudy už dávno předem rozhodly proti přání jeho tatínka tzv. dočasnou několik let trvající úpravou. A jak s tím souvisí letošní Vánoce Járy?

Dosud platí takzvaná předběžná úprava, podle které by měl Jára strávit Vánoce s tatínkem. Jenže mezitím soud rozhodl a podle konečné úpravy by Vánoce měl Jára strávit s maminkou. Ale konečné rozhodnutí začne platit, až bude doručeno mamince i tatínkovi. Kdy to bude, před Vánoci nebo po Vánocích? Jára samozřejmě netuší, maminka mu říká, že bude na Vánoce s ní, tatínek mu říká, že s ním.

Rozuzlení se zkomplikovalo poté, co se maminka dva dny před Štědrým dnem obrátila na soud. Požádala, aby předběžným opatřením rozhodl, že Jára bude na Štědrý den u maminky, i když ještě nebude platná nová úprava. Soud naprosto nevídanou rychlostí do druhého dne mamince vyhověl. Maminka Járovi slavnostně oznámila, že tedy bude na Štědrý den s maminkou. Jenže i tohle rozhodnutí soudu platí, až bude doručeno tatínkovi, což bude po Vánocích.

Jára by tedy měl být u tatínka. Ale soud v rozporu se zákonem prohlásil, že Jára má být s mamkou. Kde tedy bude Jára rozbalovat dárky na Štědrý den? Ne, nečekejte šťastný konec, že se rodiče domluvili a Štědrý den oslavili všichni společně, opatrovnické spory nejsou pohádky pro děti. Nakonec tatínek nechtěl Járovi okořenit Štědrý den policejní akcí a smířil se s nezákonným rozhodnutím soudu.

Zdá se vám příběh nemožný, absurdní? Bohužel je to realita a nikoliv ojedinělá. Ono absurdní je celé opatrovnické soudnictví včetně působení Orgánu sociálně právní ochrany dětí. Obě instituce by měly vycházet z hledání nejlepšího zájmu dítěte, což nepochybně znamená, že by měla být v co nejvyšší míře zachována základní práva dítěte. Jedním z hlavních práv ve vztahu k úpravě péče o dítě po rozvodu je právo dítěte na péči obou rodičů od narození. A jak vypadá rozhodování soudů? Pokud k soudu dorazí rodiče s dohodou o svěření dítěte do péče matky, tedy dohodou, která ruší právo dítěte na péči otce, soudy takové dohody schvalují bez zaváhání. A to navzdory tomu, že je v rozporu s ústavním právem a tedy zájmem dítěte.

Pokud ale přijdou k soudu rodiče, kteří oba chtějí o dítě pečovat, jen se nedokážou na tom dohodnout, rozjede se neuvěřitelná mašinérie soudů, opatrovníků, psychologů, psychiatrů, znalců, policistů, státních zástupců s cílem najít jakýkoliv důvod, jak zabránit zachování práva dítěte na péči obou rodičů. Místo toho, aby systém vedl méně zodpovědné rodiče naplnění práva dítěte na péči rodiče, aktivně brání zpravidla otcům v péči o jejich vlastní dítě, když o dítě pečovat chtějí a mohou. Tím cíleně pošlapávají právo dítěte na péči obou rodičů.

Je úlohou zákonodárců změnit tento systém. Pokud chtějí oba rodiče o dítě pečovat, měly by jim v tom sociálky a soudy pomáhat a ne bránit, měly by je podporovat. Bránění v péči druhému rodiči by mělo být tvrdě postihováno. Pokud jeden z rodičů nechce plnit svou povinnost vůči dítěti a starat se o něj, pak zde by sociálky a soudy měly napřít co největší úsilí vést takového rodiče k plnění jeho povinnosti. Pro dobro dítěte. Nebo je 5% matek a 90% otců tak špatných, že je pro děti lepší zbavit je práva na jejich péči, jako je tomu v současném systému? Tomu nevěřím.

Psáno pro Právo