Střídavá péče je podle mě výhodná více pro rodiče jako pro děti. Každý týden měnit prostředí doma i ve škole, to musí dítěti pěkně zamotat hlavu. Nezařadí se pořádně do žádného kolektivu, bude jako dítě kočovných umělců, jednou tady, podruhé tam. Myslím že i výsledky učení to musí zákonitě ovlivnit, protože každý učitel přistupuje k výuce jinak.

Podle mě tato možnost přinese více rozvodů, protože v hodně případech držel rodinu pospolu strach, že by byl problém později s dětmi komunikovat.

 Souhlasím také s panem Procházkem, většinou se neodpouští, obzvlášť ten, kdo se cítí poškozený, bude vyhledávat příležitost jak to svému protějšku oplatit a věřím, že v mnoha případech to budou děti, které tyto války pocítí nejvíce.

Kolosální blbost. Střídavá péče může fungovat, jen když jsou oba bývalí manželé schopní spolupracovat. Jenže oni se zpravidla rozvedli, protože toho schopni nebyli a je iluzorní se domnívat, že po rozvodu najednou začnou. Naopak, při rozvodu vyplavou na povrch nejošklivější emoce a vlastnosti (stačí u jednoho z manželů) a ze střídavé péče se stane paskvil, posílání policajtů na druhého rodiče když se o půl hodiny opozdí s dětmi, vymýšlení si nemocí či mimořádných plateb, stačí koukat kolem sebe a číst, čeho všeho jsou lidi schopni 

SP může fungovat i bez významnější spolupráce. Alespoň jeden z rodičů ale musí zůstat nad věcí a situaci vyvažovat.

Přijde mi jako naprostý úlet to, že by se dle Vás měla jakkoliv zpochybňovat dohoda rodičů a měnit ve prospěch střídavky, pokud ji rodiče nechtějí.

Dohoda je nade vše a pevně věřím, že to tak zůstane.

Asi jste špatně četl.

Střídavka je podle závazného precedentu automaticky nařízená a výchozí pozice POKUD:

a) jedna strana soudu NEPROKÁŽE (ne tedy že si myslí), že druhá strana je jako rodič ke střídavce nezpůsobilá

b) nebo že se rodiče dohodnout - s soud neshledá dohodu v rozporu se zákonem - o péři jinak.

Plošně ne, stejně jako plošně ne výchovu u matky

nefungují mi plusy, tak +

Plošné nařizování střídavky je nesmysl obdobný plošnému svěřování dětí do výhradní péče matky .)

Plošné nařizování střídavky (v jakémkoliv poměru, klidně 1:6) nepovažuji za nesmysl, považuji to za zachování maxima ze vztahů rodič-dítě, když vztah rodič-rodič je zničen. Není nejmenší důvod s rozpadem jednoho vztahu v rodině rozbíjet ostatní vztahy, což svěření dítěte do výchovy jednoho rodiče prostě je.

Za nesmysl považuji plošné nařizování střídavky 1:1.

Střídající se děti často situaci vnímají jako "spravedlivou" a takto ji hodnotí. Dobré na ní je, že ani jeden rodič nepřijde o odpovědnost za děti a vlastně se nemůže na nic vymlouvat.

Ale s dovolením si troufnu nesouhlasit s jejím plošným nařizováním - i když se rodiče dohodnou jinak (podstatné je to dohodnou). Nic, co je "křeč" není pro děti dobře a soud by neměl jít proti dohodě rodičů (tedy jakési (pseudo)přirozeněprávní akci.

Zkusme jinak - když se rodiče dohodnou, že prodají majetek dítěte a pořídí si za něj dovolenou, i tak by měla mít dohoda rodičů přednost před ústavním právem dítěte (zde právo vlastnit majetek)?

Myslím, že jednou všichni zaplatíme za to pendlování dětí. Říkala mi jednou jedna sociální pracovnice.

Nařídit střídavou péči pro dvouleté dítě, pokud matka není asociál, považuji za nezodpovědné. Takhle malé dítě potřebuje stabilitu.

To pendlování probíhá i při víkendovém styku, ne? Nehledě na to, že i víkendový styk lze právně upravit jako střídavou péči.

Nebo děti pendlují od matky k prarodičům a zase zpět, ne? Ba ne, v tom to není. Ale když to říkala sociální pracovnice...

A k druhé větě - rozbít dítěti rodinu, pokud jeden z rodičů není asociál, považuji za nezodpovědné zase já. A dvouleté dítě potřebuje právě postupné odpoutávání od primárního pečovatele a uvedení do vnějšího světa - na to je otec velmi vhodným prostředníkem. A opět, nikde není psáno, že u dvouletého dítěte nemůže být střídavka tak, že se maminka stará 80% času a tatínek 20%, pokud tak byli zvyklí.

Samozřejmě nejde jen o styk dítěte s otcem, ale s celou otcovskou větví své rodiny: s dědečkem a babičkou a strýci a tetami a bratranci a sestřenicemi...

Nevím o statistice, co který rodič žádá (to je ovlivněno očekávaným výsledkem), ale vím o statistice, jak by si lidé představovali rozložení péče o dítě po rozchodu. Z něho vyplývá, že rozhodování českých soudů je přesně shodné s tím, jak si představují rozdělení péče ženy pro kojence a batolata!

Alimenty mají při střídavé péči smysl, zejména při výrazném nepoměru příjmů rodičů nebo rozdílném počtu vyživovacích povinností, ale i v případě, kdy je rozdělení péče asymetrické, tj. jeden pečuje více než druhý. Důležité je, že si rodiče přispívají navzájem, každý ze svého příjmu na podíl péče druhého rodiče - jde tedy o rovné právní postavení, i když částky se mohou lišit.