Střídavá péče je v zájmu dětí

U soudu probíhá spor o úpravu výchovy dvouletého špunta Péti. Jeho maminka i tatínek se o něj chtějí starat, oba jsou normální lidé, mají zajištěné bydlení a podmínky pro péči. Ani jeden nepochybuje o rodičovských kvalitách druhého, vztah mezi Péťou a oběma rodiči je fajn. Oba mají čas se Péťovi věnovat. Ale maminka usiluje o svěření Péti do své péče, tatínek navrhuje střídavou péči. A soudkyně si neví rady, dělají se znalecké posudky, shánějí důkazy, spory mezi rodiči se kvůli protahování sporu a snaze očernit druhého jen prohlubují.

V Česku je dítě po rozchodu rodičů téměř vždy svěřeno do péče jednomu rodiči, většinou matce. Jen v pěti procentech jde do střídavé nebo společné péče rodičů. Střídavku veřejnost vnímá jako situaci, kdy dítě putuje každý týden od jednoho rodiče ke druhému a zpět. Ale o stejném čase, který dítě stráví s oběma rodiči, není v zákoně ani zmínka.

Střídavá péče znamená, že se rodiče v péči střídají podle schválené dohody nebo rozhodnutí soudu. Podstatou není stejná doba péče obou rodičů, ale zachování práva obou rodičů na péči o dítě nebo opačně zachování práva dítěte na péči obou rodičů. Při fungujících rodičovských vztazích také dochází k přirozené dělbě jak osobní péče, tak opatřování peněz.

Dítě má právo na péči obou rodičů a pro popření tohoto práva musí být vážný důvod. Vážnější než toto právo dítěte. Pokud je dítě svěřeno do péče jednoho rodiče, nelze se pokrytecky tvářit, že je zároveň zajištěno právo dítěte na péči i druhým rodičem. Pokud tvrdíme, že může pečovat i druhý rodič, pak se tedy rodiče v péči střídají a dítě by mělo být svěřeno do střídavé péče.

Svěření dítěte do střídavky (v nějakém poměru péče obou rodičů) má proti dosavadní převažující praxi řadu výhod, zachovává pravidla rodičovství i po rozchodu rodičů, omezuje pocity křivdy u otců, kteří jsou náhle zbaveni části svého rodičovství, vytváří to rovnost práv a povinností obou rodičů. Pokud by soudy upřednostnily právo dítěte na péči obou rodičů a střídavou péči nařizovaly vždy, když žádný z rodičů dítě neohrožuje, omezily by se tím hojné negativní jevy jako je bránění matek ve styku dětí s otci, úmyslné vyhýbání se hrazení výživného, omezily by se pomluvy a křivá obvinění. Rozhodování soudů by bylo výrazně rychlejší, protože by se rozhodovalo jen o rozdělení péče a příspěvcích na výživu. Rodiče by se snáze dohodli. Vedlo by to nepochybně k větší odpovědnosti rodičů.

Děti by měly být svěřovány přednostně do střídavé péče. Ani souhlas jednoho rodiče se svěřením dítěte do péče druhého není dostatečný důvod pro popření práva dítěte na péči obou rodičů. Rodičovství není holubník. Rodiče nemají jen práva, ale i povinnosti. Stát by měl věnovat více úsilí tomu, dovést oba rodiče k zodpovědnému přístupu k rodičovství, než úsilí odstavit od péče o dítě i rodiče, který o dítě pečovat chce.

A Péťa? Spor jeho rodičů by byl dávno rozhodnutý, rodiče by mohli začít znovu normálně žít a věnovat se Péťovi místo soupeření s druhým rodičem. A o děti jde především.

Napsáno pro Právo