Požadavek střídavé péče by nebyl nikdy vznesen, kdyby byly děti po rozvodu svěřovány do péče opravdu tomu rodiči, který je lépe schopen postarat se o jeho potřeby, nikoli jen matkám. Jestliže u nás stále platí, že 96 % dětí rozvedených rodičů je svěřeno do péče matky (a více než polovina těch matek dělá otcům a prarodičům z otcovy strany problémy ve styku s dětmi, přičemž soudy se těch otců účinně nikdy nezastanou), je logické, že se objevil požadavek na střídavou péči. Je to jen zoufalá sebeobrana otců, kteří prostě nemají jinak šanci na přirozený kontakt se svými dětmi.

Až budou soudy svěřovat děti matkám po rozvodu nejvýše v 60 %, požadavek na zavádění střídavé péče zmizí, nebo se aspoň zmírní k nevýznamnosti.

V okamžiku, kdy by byly děti svěřovány matkám v 60%, by existovalo obrovské hnutí žen a matek za střídavou péči.

Pouze rozvadim vasi myslenku ze pro to dite muze byt nakonec prinosnejsi kdyz s jednim z rodicu travi mene kvalitniho casu nez kdyz je v rezimu stridavky, ale rodic, ktery na ni trval, aniz by se mel o dite sam cas vubec starat si tu stridavku vysoudi (a ma na nej nakonec cas sotva o tom vikendu). A dite musi menit skoly atd. a toho rodice stejne sotva vidi (nemluvim o obcasne vypomoci pribuznych a instituci) takze prinos skoro zadny a jen vzniknou problemy. Mluvim o tom, ze fanaticti stridavkari budou prosazovat stridavku pomalu i u batolete (se kterym je matka na rodicovske dovolene) s tim ze o dite se bude starat chuva a otec ho uvici vecer sotva na 5 minut, kdyz by bylo prospesnejsi aby dite zustalo bydlet u matky. Vyraz milenka jsem pouzila mozna urazlive, ale jedna se tady o jistou narazku na pana Hodinu a jeho "Motherfuckery" - kdo ho na diskusich sleduje, vi o cem mluvim.

Pokud jeden rodič na dítě nemá osobně čas, mělo by být absolutní samozřejmostí tento čas nabídnout druhému rodiči v jakékoliv úpravě péče. Ale z případů, které řeším, je tohle hodně na straně matek, že raději dítě dají babičce, do školky, kamkoliv, jen aby nebylo u otce.

Jedna maminka praktikovala střídavku se svými rodiči a bránila střídavce s otcem dítěte. A na dotaz, proč odmítá střídavku s otcem, když ji praktikuje s rodiči, odpověděla bezelstně, že "dítě to má u babičky rádo". Jako by u otce trpělo...

Pavle, navrhuji trolly typu Polického ignorovat. Takovým je jedno, co píší a jestli je to pravda, hlavně že toho hodně napíší.

Má jiné zkušenosti, spousta mužů se probrala ze sna teprve po pár měsících, kdy své vlastní dítě neviděli a marně bušili na soudní vrata.

Ústavní soud neřeší konkrétní rozhodnutí, ale řeší to jestli byl při soudním procesu dodržen zákon-ÚS neřeší zda v konkrétním případě mělo být to či ono rozhodnutí-řeší to zda soud dodržel zákonnost procesu.

Pokud by měl ÚS řešit každou stížnost kde některý z rodičů není spokojen s rozhodnutím dřívějších soudů nedělal by nic jiného-nijak nezanedbává práv dítěte-jen neřeší každou domělou nespravedlnost.

Neřeší ani skutečné nespravedlnosti.

Vina není na státu, ale především na rodičích - a to na obou, Člověk si má zodpovědně vybírat, s kým si pořídí dítě - i tak, aby když už dojde k rozvodu, tak věděl, že se dokáží dohodnout ku skutečnému prospěchu dítěte.

Ano, střídavá péče je ideální - ale pouze za určitých podmínek: že spolu jsou rodiče schopni se dohodnout, že bydlí v jednom městě (nebo jen pár km od sebe) - ale tak, aby dítě mělo možnost chodit do stejné školy a stejných kroužků. Protože v jiném případě je to především dítě, které trpí - a rodič, které si své "právo" vydupává i přes utrpení dítěte. Zkuste si představit, že musíte každý týden (14 dní, měsíc) měnit školu, kde jsou žáci pokaždé u nějaké jiné látky (což může způsobit horší prospěch a nežmonstp ozdějšího studia - tedy horšího uplatnění v životě), že nemůže navštěvovat žádný sportovní oddíl - protože nikam nevezmou dítě, které tam chodí jen na 50 % tréninků, totéž platí i pro většinu ostatních kroužků, že svého nejlepšího kamaráda týden (14 dní, měsíc) nemůže vidět) - a v té druhé škole si třeba žádného nenajde ajen tam tu dobu nějak "přetrpí".... Opravdu je to "to nejlepší" pro dítě?

Kdyby děti měli pouze rodiče, kteří jsou schopni se po rozchodu dohodnout, tak velmi brzy vymřeme. Stát je tu od toho, aby chránil práva člověka, pokud se je někdo druhý snaží omezit. A v této roli velmi selhává.

Střídavá péče neznamená nutně střídání škol i při vzdálených bydlištích, jde nalézt rozumnou úpravu, ale soudy jsou většinou líné a neschopné hledat skutečně to nejlepší pro dítě.

Mimochodem, problém s kroužky může stejně tak nastat i při svěření dítěte do péče jednoho rodiče a všednodenním styku s druhým. A je otázka, co je pro dítě důležitější, zda sportovní oddíl nebo rodič.

Přihřívat si svoji polívčičku na Michálkových chlapcích jest nechutné

Nechutné jest především to, co se děje jak dětem Michalákovým, tak tisícům českých dětí.

Ja nevim, jestli nebrecite na spatnem hrobe. Ustavni soud se temito vecmi nejspis opravdu nema zabyvat. To byste si taky mohl stezovat, ze Ceske Drahy odmitaji chranit prava deti.

čl. 32 LZPS.

Kdo jiný než Ústavní soud to má chránit?