Jak vyřešit fronty na cokoli?

Zvonili jsme před třiceti lety klíči kvůli tomu, abychom dnes mohli stát frontu na zubaře? Může za to neschopná zdravotní pojišťovna? Vláda? Nadnárodní korporace? ODS?

Před pár dny zaujala celou (Českou) republiku i hrstku našich monarchistů nekonečná fronta lidí. Bylo to v Ostravě a chtěli se zaregistrovat k zubaři. Boj o zubaře už je zuřivější než boj za světový mír. Nabývá různých podob. Obce třeba nabízejí zubařům zdarma ordinace, byty nebo dokonce jednorázové dary, pokud si u nich otevřou praxi. Obecní úředníci potom dohlížejí na to, jestli jsou zaregistrovaní skutečně pouze z dané obce!? Lidé si kvůli tomu mění bydliště, šedé ekonomické toky slaví pré a člověk se musí smířit s čekací lhůtou třeba i dva měsíce.

Je to vina zubařů? A v čem? Má jim zdravotní pojišťovna nařídit, aby pracovali 12 hodin denně? Má jim přikázat, aby obsloužili dvakrát tolik pacientů? Mají se zastydět a sloužit?

Je s podivem, že za třicet let svobodné ekonomiky jsou ještě stále lidé, a to i mladí, kteří nechápou základní principy fungování svobodné ekonomiky a její výhody.

V čem byl problém, když se za socialismu musela stát fronta na banány? Bylo jich málo v nabídce státního podniku "Ovoce a zelenina". Proč jich bylo málo? Protože se musely draze dovážet. Jak je možné, že dnes stojí jablka více než banány a tehdy stály banány několikrát více než jablka a ještě to nepodnítilo zahraniční obchod, aby jich dovezl více? 

Protože někdo trh reguloval. Někdo (plánovač) určil, kolik banánů se může dovézt a "vyčlenil" na to devizy. Ty ošklivé rozvojové země jako Costarika nechtěly za své banány naše spravedlivé socialistické československé koruny, ale ty hnusné vykořisťovatelské americké dolary. Další úřad určil, za kolik "je vhodné" banány prodávat, a jiný úředník určil, kolik která "Zelenina" banánů dostane.

Jak je možné, že dnes nikdo neurčuje, kolik banánů a za kolik se doveze a za kolik se prodá, a přesto jich je stále přebytek? Volná hra tržních sil nastoluje rovnováhu. Při obvyklé tržní ceně se dovozcům vyplatí banány dovézt. Vydělají.

Zdravotní péče je také jen trh, ať chceme, nebo nechceme. Není konkurenční. Kupující z valné části neví, co kupuje, protože není vystudovaným lékařem. Také určitá solidarita s chudými a mimořádně nemocnými vedla k vytvoření zdravotního "pojištění", kde ti bohatí a zdraví přispívají silou zákona těm méně šťastným. 

Veškerá regulace ale má své meze. Poptávka je vysoká, protože za lékaře zdánlivě nic neplatím. Bylo chybou zrušit regulační poplatek. Právě on alespoň trochu reguloval poptávku tím, že zvýšil cenu a omezil zbytečné návštěvy.

Co si budeme povídat: Za mnoho zdravotních problémů si můžeme sami, protože žijeme nezdravě a nepečujeme o sebe. Zdravý život je namáhavý a také drahý (kvalitnější potraviny, aktivní dovolená, sport). Rozhodně dražší, než když se nechám léčit. V takovém případě je ale poptávka po službách nekonečně rostoucí. Samozřejmě potom chceme v každé okresním  městě protonovou léčbu. Ale kdo to zaplatí?

Péče o zuby je ale zrovna jedním z příkladů, kde by spoluúčast měla být ještě mnohem vyšší než dnes. O své zuby může lépe pečovat jak stravováním, tak intenzívní ústní hygienou každý z nás.

Bez vyšší odměny pro zubaře se trh dentálních služeb nevyřeší. Dnes už jsou i v chudších oblastech zubaři, kteří vůbec nemají smlouvu se zdravotní pojišťovnou a zákazníci jim platí služby v plné výši, a tito zubaři se uživí. 

Můžeme přijímat různé regulativy, ale to že obce musejí zubaře uplácet, aby je dostaly k sobě, je jenom jiná, nespravedlivá a pokrytecká, forma spoluúčasti.