Zdravotnictví je veřejná služba i kšeft

Inspiroval mě boj zdravotnických odborů o stejné platy ve všech nemocnicích. Kousek po kousku se vrací socialismus pod rouškou dobra.

Zdravotnický personál má vyšší platy v nemocnících spravovaných veřejnou sférou než v nemocnicích v soukromých rukou. To se nelíbí zdravotnickým odborům. Říkají, že bylo chybou privatizovat nemocnice. Soukromí vlastníci usilují o zisk a chtějí platit zdravotníkům co nejméně. Přitom zdraví „není kšeft“, ale veřejná služba. „Zdravotníci chtějí mít jistotu zaručeného a pravidelného příjmu. Hrozí, že odejde 15% sester“.

Souhlasím, že zdravotní péče je veřejná služba a stát by měl zaručovat nějaký minimální standard pro všechny. Poptávka po zdravotní péči je však tak obrovská, že bude vždy převyšovat reálné finanční možnosti. Proto není možné poskytnout každému dítěti péči za 100 milionů. Kdyby totiž zdravotní pojišťovna tuto péči zaplatila, musel by omezit péči jinou a možná by kvůli tomu zemřelo 50 jiných dětí. Stát tedy musí nastavit limity péče, kterou je schopen poskytnout.

Pak existuje „nadstandardní péče“. Za tu si boháči zaplatí. Proč by neměla existovat? Lidé jsou chudí a bohatí. Na tom není nic špatného. Kdo má peníze, skutečně si může koupit lepší péči. Když jsem vyprávěl sestřenici ze Švýcarska, že musím na urologii čekat na termín tři měsíce, podivila se:

„Proč nejdeš na soukromou kliniku?“

Nu, protože v okrese Bruntál jednak žádná není a zadruhé na to nemám peníze. Jak to řeší místní smetánka? Má známosti nebo si nějak finančně pomůže. Zdravotnictví vypadá jako veřejná služba, ale chcete-li něco extra, „musíte ho brát jako kšeft.“

Stanovujeme co možná nejnižší ceny za léky, za zubaře atd.. Hned v první lekci mikroekonomie se ale učí, že klesá-li cena, roste poptávka a klesá nabídka. Pokud klesne cena přiliš nízko, nebude poptávka uspokojená. A přesně to se děje, když zoufale hledáme zubaře nebo sháníme léky. Ano, zdravotnictví je veřejná služba, ale i tam platí ekonomické zákonitosti ceny, nabídky a poptávky, i kdyby se ministr zdravotnictví rozkrájel.

Podobně to je s argumentem, že zdravotních sester bude ubývat, a proto potřebují jistotu zaručeného a pravidelného příjmu. To je přece na hlavu postavené? Pokud je nějaké profese nedostatek, bude o ni zájem. Studentka na zdravotní škole si může být jistá, že bude mít práci po celý život a že její mzda neustále poroste a nikdy se nestane, že by ji nedostala. Její plat je dvakrát vyšší než vysokoškolského učitele nebo houslisty symfonického orchestru. Pokud je to tak všude v Evropě, je to všude v Evropě špatně.

Na otázku, jak se má zaručeného a pravidelného příjmu dosáhnout, odpověděla odborářka: „Zákonem“. Stanovovat mzdy zákonem je cesta do pekel. Zaručený pravidelný příjem nemá nikdo, ani státní úředník, ani voják, protože i stát, když se příliš zadluží, bude muset omezit platy.

Zdravotnická sféra si může být jistá, že poptávka po jejích službách bude nadále strmě rostoucí, poteče tam stále více peněz a vůbec se nemusí být konkurence. Co by za to dali dělníci v huti Liberty, ve Škodovce v Mladé Boleslavi nebo zemědělci?