Půjde krteček kvůli Vystrčilovi do převýchovného tábora?

Na to, jak je RNDr. Miloš Vystrčil většinově označován za bezvýznamnou komickou postavu, která je všem jen pro smích a to až tolik, že se jak pisatelé, tak jejich čtenáři smíchem až za břicho popadají, přesto je kol kolem neveselo až truchlivo. Ono není smích jako smích. 

Já si myslím, že cesta předsedy Senátu do Taiwanu, jehož tělesná křehkost až příliš evokuje vzpomínky na Václava Havla, je jen posledním článkem v kauzálním řetězu jednotlivých příčin a jejich následků. Možná kdyby kancléř Minář, který měl plnou hlavu starostí, co s hladovým prasetem, kterého musel předčasně porazit, panu Vystrčilovi poskytl všechny požadované odpovědi, jak to bylo s tím dopisem z čínského velvyslanectví, byl by klid a pokoj. Svou vinu má i sám pan prezident. Sice opakovaně v Číně absolvoval seminář na téma, jak stabilizovat společnost, ale asi nedával moc pozor. I čínští komunisté se inspirují konfucianismem a ne jen Mao Ce- tungem. Konfucianismus například klade obrovský význam na hierarchii vztahů. K patriarchálnímu pojetí rozhodně nepatří, když druhého nejvyššího ústavního činitele nechá ponižovat svými pobočníky a rádci. Hierarchická pyramida se tak bortí a nutí druhého nejvyššího patriarchu bránit význam svého úřadu. Je sice pravdou, že před RNDr. Vystrčilem dopadli jiní patriarchové /ústavní činitelé/ ještě hůře, ale ti si svou poddanskou povolností moc nepomohli. I teď se možná budí hrůzou ze spaní při vzpomínce na poníženou supliku čtyř nejvyšších ústavních činitelů adresovanou čínskému vedení. S posměšnou odezvou se setkalo i uvítání první čínské letecké zásilky roušek našimi nejvyššími vládními činiteli.

Jednou to prostě muselo přijít. Návštěva české delegace do Taiwanu nese syžet klasického westernu. Malý osamělý šerif, který se teprve nedávno ujal úřadu, stojící proti profesionálům, kteří dobře ví, jak to v prérii funguje. Když začínalo jít do tuhého, hlavní ulice se sice vylidnila, ale všichni se dívají za podhrnutou záclonou z okna, jak to dopadne. Ať už nakonec malý osamělý novopečený šerif prohraje nebo vyhraje, už v městečku nebude, jak bylo dříve. Ví to, nebo to tuší, všichni. Ti, kteří drží zelenáči palce, i ti, kteří se smějí až se za břicho popadají. Ať tak, či tak, časy se mění.  S medvědem a drakem se dá kamarádit jen když jsou dobře najedení a dobře naložení.