Každý manželský průšvih má vysvětlení. Jedno podle Marsu a druhé podle Venuše.

Na rozdíl od leteckých katastrof má prakticky každý manželský průšvih, který oba partneři přežijí, ne pouze jedno, ale dvě vysvětlení. Jedno podle Marsu a druhé podle Venuše.

Česká televize už dlouhé roky s úspěchem vysílá kanadský seriál Letecké katastrofy. Každý díl obsahuje dokumentární rekonstrukci nehody, co ji předcházelo, jak probíhal let, jak se zachovala posádka, jaké byly příčiny havárie a jak nakonec vše dopadlo.

Napadlo mě, že úplně stejným chladným a vědeckým způsobem by se mohl rozebrat náš poslední manželský průšvih, který spočíval v tom, že kdesi v Bílých Karpatech, kousek od slovenských hranic, jsme s naším autem uvízli na rozmočené lesní cestě a z pasti nás po dvou hodinách vysvobodili až lesníci pomocí jakéhosi mechanického monstra s navijákem. Bohužel, na rozdíl od leteckých katastrof, má prakticky každý manželský průšvih, který oba partneři přežijí, dvě vysvětlení. Jedno podle Marsu a druhé podle Venuše. Začnu u sebe.

Rozbor příčin manželského průšvihu podle Marsu:

Kdyby nebylo vyděračského požadavku Venuše, že mnou vybrané SUV musí mít v každém případě automatickou spojku, v důsledku čehož už nám nezbyly finance na pohon 4x4, nemuselo se nic stát. Nikdy jsem se nesmířil s tím, že naše SUV ve skutečnosti bylo jen karikaturou terénního vozidla a před známými jsem se styděl přiznat, že kromě barvy jsem svou Venuši nechal kecat i do motorové a řídící sekce zakupovaného vozidla.

Účel samotné osudové cesty byl zcela nesmyslný, což od počátku mělo destruktivní vliv na soudržnost palubní posádky skládající se z prvního pilota zkušeného Marsu a pomocné pilotky Venuše s nedostatečnou řidičskou praxí získanou pouze rutinními jízdami do blízkého nákupního střediska. Cílem jízdy byla návštěva mini muzea v kopaničářské osadě Žítková a několika chalup, kde měly dříve žít jakési žítkovské bohyně, o kterých jsem předtím nic neslyšel a byly mi zcela šumafuk. Jako první pilot jsem byl Venuší fakticky postaven před hotovou věc ani ne hodinu před plánovaným startem a nemohl jsem si tudíž vypracovat itinerář, což mne po právu jako zodpovědného řidiče nervovalo. Přesto jízda ,až na nepodstatné maličkosti, probíhala normálně až do dosažení stanoveného cíle. K fatálnímu zvratu došlo až při zpáteční cestě, kdy došlo k bezpečnostní výměně na postu řidiče, v důsledku čehož byl spolehlivý a zkušený Mars vystřídán poloamatérskou Venuší. Zcela nekriticky pohrdla radami svého spolujezdce a místo toho přizvala ke spolupráci palubní navigaci, jejíž pokyny zcela nekriticky přijímala bez ohledu na venkovní realitu. V této krizové fázi si sám sobě mohu pouze vytknout, že jsem uvedl svůj organismus do relaxačního polovědomí a tím pádem nereagoval na zásadní pochybení pomocné pilotky Venuše. Ta uposlechla navigaci a odbočila na místní komunikaci, která se po minutí několika rekreačních chat změnila v nezpevněnou lesní cestu rozrytou těžkou těžařskou technikou. I přesto tvrdohlavě pokračovala v jízdě do hloubi neznámého horského lesa. Logickým důsledkem pak bylo beznadějné uvíznutí vozidla /s pohonem pouze na přední kola!!!/ v bahnitém terénu. Nakonec jsme museli s pokorou přijmout cizí pomoc a já návdavkem snést jízlivé až hulvátské poznámky stran mých řidičských schopností, zatímco Venuši, která celý průšvih zavinila, pouze litovali.

Rozbor příčin manželského průšvihu podle Venuše:

Vyjížďka, která nakonec skončila fiaskem, z něhož se Mars dosud úplně nevzpamatoval, se měla původně uskutečnit ve zcela jiném složení posádky. Na vlastivědné výlety jezdívám s dcerou, která je navíc velmi dobrou řidičkou. Má od svého zaměstnavatele přidělené firemní auto, s nímž ročně najede desítky tisíc kilometrů ročně. Bohužel z pracovních důvodů se nakonec nemohla výletu zúčastnit, což mělo, jak se později ukázalo, zcela zásadní význam pro další průběh výletu. Musela jsem doslova uprosit manžela, aby se pro jednou obětoval, vytáhl z garáže auto a jel se mnou po dlouhé době na poznávací výlet. Přitom jsem věděla, co riskuji. Mars je řidičem jen rekreačním, ale o to více neurotickým. Mimo kabinu vozidla se chová vcelku normálně, ale jakmile usedne za volant, stane se nesnesitelným magorem. Při jízdě tam, tak jako obvykle, několikrát špatně odbočil, nadával jako dlaždič, nicméně dojeli jsme do nádherné vesničky Žítková na moravskoslovenském pomezí včas. Konečně jsem mohla autenticky poznat děj mého oblíbeného románu Žítkovské bohyně od Kateřiny Tučkové. Když jsem však viděla manželův kuní ksicht, sama jsem mu navrhla, že se na mě nemusí vázat. Dopadlo to jako vždycky. V nedalekém hotelu stihl vypít tři dvanáctky a proto jsem musela převzít funkci řidiče. Naštěstí skoro okamžitě usnul a nekafral mi do řízení. Pustila jsem si navigaci, která mi klidným hlasem oznamovala kudy jet a když jsem se spletla, nezvyšovala hlas a jen mne zdvořile upozornila na chybu a pak navedla zpět na správný směr. Prostě paráda! Když mi navigace decentně oznámila, že mám odbočit doleva na malou okresní silničku, ráda jsem ji uposlechla, neboť jsem se alespoň mohla kochat nádhernou lesnatou krajinou. Silnička postupně nabývala charakter lesní cesty. Jelikož navigace chybu nehlásila, nechala jsem muže dál v poklidu chrápat. Probudil se až ve chvíli, kdy nezbývalo nic jiného, než-li pokračovat dál do hloubi lesa anebo raději vycouvat zpět na nejbližší místo, kde se dalo auto otočit. Zcela rozhozený Mars kategoricky rozhodl, že pojedeme dál, když už máme to esúvéčko, a chopil se řízení. Stačili jsme však ujet sotva třicet metrů a definitivně zapadli v bahně. Zatímco Mars běhal po lese jak tajtrdlík a hledal větve, kterými chtěl podložit zapadlá kola, podařilo se mi po dvou hodinách jeho marného snažení přivolat pomoc lesních dělníků, kteří nás nakonec zachránili. Nebýt mě, nevím, co by si chudák sám počal.

Post scriptum : Mám chuť na rozbor Venuše reagovat replikou, ale stanovený rozsah blogového článku mi to nedovoluje.