Čím více mám chytrých aplikací, tím si připadám blbější.

Tak jak platí mnoho psů, zajícova smrt, platí i mnoho chytrých aplikací, uživatelova předčasná demence. Zatím  to však ujde. Tenhle článek nenapsal můj chytrý telefon, ale stále ještě já.

Sice nejsem prvoplánový nostalgik po starých časech, ale faktem je, že v současné době si připadám chytrý jen u piva nebo na zahradě při trhání jablek. Asi to bude tím, že ke konzumaci piva zatím nepotřebuji žádnou aplikaci v chytrém telefonu. Jinde však ano. Například koupit si dopředu lístek do kina není nic jednoduchého. Zvláště pokud má člověk svých průměrných sto jedna IQ, je poloslepý a polohluchý a nemá smartphone. Ono nestačí si z počítače /kdo nemá počítač s tiskárnou jako kdyby nebyl/ zakoupit elektronický lístek, ale musí mít mobil s patřičně velikým displejem, aby do něj šlo „nějak“ propašoval elektronickou vstupenku s čárovým kódem. Poctivá papírová vstupenka, jízdenka nebo letenka je hrubě na ústupu. Všechno teď existuje jen na neviditelných oblacích - cloudových úložištích. Tam do těch cloudů kdesi v mezihvězdném prostoru se normální smrtelník nikdy nedostane. Jediným spojením s cloudem je chytrý mobil nebo geniální computer. Biletářka už neodtrhává ústřižky ze vstupenky, ale nahlíží od elektronického světla zarudlým pohledem do modře zářících displejů a chytrým snímačem dekóduje QR a čárové kódy. Někdy se však chytrý telefon naštve a v tom nejméně vhodném okamžiku zhasne obrazovku a vstupenka je fuč. Zblblý držitel chytrého telefonu nervozně se snažící displej oživit omylem smaže přílohu se vstupenkou a pak ho může zachránit jen číselné heslo, které si samozřejmě nenapsal. Nakonec zbývá staré dobré čestné prohlášení před dvěma nestrannými svědky. Uf!

O letenkách už vůbec nemluvím. Pro spořivého Hanáka už je trauma, když vyplázne čtyři tisíce za letenku do Lisabonu a přesto v ruce nemá nic jiného, než rezervační kód. To je na mašli. Na letišti mu pak řeknou, že se má odbavit sám. To je skoro stejné, jako když platícímu návštěvníkovi nevěstince řeknou, že si to má udělat sám. Prý stačí do chytrého elektronického terminálu vložit pas a ta mašina po asi pěti vteřinách nesnesitelně napínavého čekání vyplivne palubní lístek a je vyhráno. Ale nervozní začátečník, který má jen zkušenosti s pravidelným dojížděním autobusem do práce, strčí do tlamy mašiny pas nerozevřený anebo rozevřený špatně, a chytrý elektronický terminál zpozorní. Tři pokusy a dost! Znáte to z bankomatu. Třikrát dáte chybné heslo a bankomat vám spolkne debetní kartu jako malinu.

Nestane se samozřejmě nic. Na každém letišti fungují asistenti pro zvlášť hloupé cestující s chytrými aplikacemi a do tří vteřin udělají to, co bylo pro vás /přesněji řečeno pro nás/ hlavolamem ježek v kleci. Asistenční služba je ,alespoň zatím, bez poplatku. Kudlou vraženou do zad však někdy může být sám chytrý telefon. Může se z něho stát nesnesitelný Hujer, který se navíc zbláznil. Stačí, když omylem aktivujete funkci zvanou talkBack, a stanete se do půl hodiny i v té nejtolerantnější společnosti nežádoucím psancem. Jde o chytrou aplikaci užitečnou pro nevidomé a slabozraké. Cokoliv s chytrým mobilem uděláte, rozhlasově reportérským způsobem to komentuje a zároveň s nebývalou servilitou radí. Kam se na něho hrabe letištní asistent pro zmatené cestující z Ivanovic na Hané. I nejmírumilovnější soused v čekárně vám řekne, že jestliže svůj Samsung okamžitě nevypnete, tak to udělá za vás. Vypnutí aplikace však vůbec není snadné. Návod radí klepnout na nějaký přepínač až se zobrazí zelený obrys. Poté opět musíte dvakrát klepnout. Poté vám /asi z cloudu/ dojde zpráva s potvrzením. V této zprávě pak musíte klepnout na OK. Ani to však ještě nestačí, neboť poté je zapotřebí na OK klepnout ještě dvakrát po sobě. Hotový čarodějnický rituál a asistent na chytré telefony nikde.

Jediným výsledkem těchto patálií je, že chytrý telefon usoudí, že s mou pamětí není všechno úplně v pořádku. Jak jinak si mám vysvětlit, že bez vyžádání se mě zeptá, jestli si pamatuji, co jsem dělal přesně před pěti lety a nabídne mi sérii fotek, co jsem tehdy spáchal. Jindy mi zase nabídne mou fotku, kterou však hujerský smartphone umělecky stylizoval, aby vystihl mou osobnost. Jednou jsem se ze zvědavosti  podíval, co vytvořil. První, co mě napadlo, bylo : vždyť to je Quasimodo - zvoník od chrámu Matky Boží! 

Tak jako platí, že mnoho psů, zajícova smrt, platí i mnoho chytrých aplikací, uživatelova předčasná demence. Zatím  to však ujde. Tenhle článek nenapsal můj chytrý telefon, ale stále ještě já.