Lidi jsou zlí, aneb jak na intrikáře
Když jsem psal své cestopisy, frekvence článků byla častější.
Témata byla. Bylo o čem psát a na co vzpomínat.
Na další články musím najít odvahu, ale hlavně nápad. Někdy to chce impuls, jindy nápad, jindy obojí. Na můj poslední článek o tom, jestli jsou nebo nejsou kuchaři alkoholici mě přivedla osobní zkušenost.
Stejně tak je to dnes.
Nedávno jsem byl v jednom konkurenčním hotelu na snídani. S kolegy se čas od času navštěvujeme. Koukneme co dělají oni. Oni kouknou co děláme my.
Vyměníme si zkušenosti a jdeme dál. Vždy je to v přátelském duchu bez pomluv a intrik.
Další výhoda je ta, že v konkurentních podnicích zpravidla potkáte mezi personálem i někoho koho jste dlouho neviděli a jste rádi za setkání po letech. Když člověk dělá v gastronomii přes 20 let, to by v tom byl čert, aby jste někde někoho nepotkali.
Bohužel se najdou i případy, že potkáte někoho, koho jste neviděl roky (a stále je to málo).
A přesně to se mi stalo teď naposledy.
Zhrzená existence. Člověk, který v hotelu kde pracuju neuspěl.
Člověk, který měl tendence se cpát do odborů, jen aby mohl ,, tahat za nitky ,,.
Člověk se kterým musíte spolupracovat jako s kolegou, přesto, že víte že v soukromém životě byste si o něho ani kolo neopřel.
Tak takového člověka potkáte po letech a přes veškeré sebezapření se držíte a říkáte dobrý den ….., jak se máte? a podáte ji ruku.
No vy to tam vedete - zní její odpověď na místo pozdravu.
Jak to myslíte? Všichni vám kočí. Nikdo tam nevydrží. To jsem na vás zvědavá, co budete dělat?
Dál jsem konverzaci nerozebíral. Otočil jsem se a odešel.
Nic, co bych dělal. Za všechny co končí mám náhradu. A myslím, že si můžu gratulovat. Zatím se mi i přes veškerou krizi daří volná místa obsazovat.
Nechci se tady hájit tím co jsme v hotelu po odchodu všech těchto kverulantů dokázali.
A že toho není málo. Spíše mě to přivedlo k zamyšlení, co s těmi itrikáři?
Co s těmito lidmi? S těmi, co neustále pomlouvají, hledají slovíčko, kterého se chytnou, aby mohli někoho pošpinit. Copak oni sami nevidí jak žijí? Co dělají? Jak se chovají? Copak jim nedochází proč museli odejít z předchozího zaměstnání? Oni ztratili paměť a nepamatují se co dělali?
Už vím, to jsou ti, o nichž se zpívá ,,To jsou ti, co rádi píší na cizí zeď,,.
A přitom by se práce v gastronomii dala přirovnat k jakékoliv týmové hře.
A je jedno, jestli jsou to kolegové na pracovišti, nebo jen kolegové z oboru.
Ve sportu se to bere jako samozřejmá věc, v gastru to lidi nějak nechápou.
Přitom co. Co jsme si, to jsme si. Jedeme dál. Co je mi po tom, že teď kopeš za jiný tým. Cíl je společný. Dělat svoji práci dobře a brát za to adekvátní mzdu, abych se i já měl dobře. Bez závisti, bez intrik, bez pomluv.
Nejprve jsem nad tím mávnul rukou. Hloupá husa. V hotelu neuspěla. V soukromém životě taky ne. Cuchta, co se vyspala na počkání s každým, kdo vypadal, že by ji mohl vytáhnout výš. Svobodná matka….. Uražená ješitnost.
Pak mě to naštvalo. Proč říkal jsem si? Copak já se starám co ona dělá? Nebo o ty, kteří již v hotelu z jakéhokoli důvodu nepracují? Ona a spousta jiných jsou mi ukradení.
Ale potom jsem to pochopil. Ona je vlastně nemocná.
Za to, že je ona intrikánka /a mnoho jiných/ může její stav. Rodinný, životní, psychický.
A proto jsem si to rozložil do několika bodů:
1, Loví seznace
Ono už ji v podstatě její vlastní život nestačí. Potřebuje se nějak zviditelnit. A proto, že její život pro ostatní není zajímavý, tak hledá senzace jinde. Dovedu si představit, jak okamžitě po mé návštěvě psala všem stejně zhrzeným bývalým kolegům.
,,Že nevíš kdo tu byl dnes na snídani. Ty vole Pálka. No ten vypadá ………. :-),,
Jsem si jist, že se tímto tématem baví ještě dnes.
2, Závist
Závist je velmi mocnáčarodějka, a to zejména v ženském kolektivu.
Jak je těžké vyrovnat se s vlastním neúspěchem. O to snazší je zpochybnit cesty úspěchů druhých. Její život je nudný. Bez nápadu. Bez úspěchu. Nuda, nuda, šeď, šeď.
Ona se cítí lépe, když uloví ,,senzaci,, a pošle ji dál.
3, Nespokojenost
Všude se najdou lidé, kteří budou chytřejší, úspěšnější, atraktivnější než my.
Tak to bylo, je a bude. A i když tomu tak není, stejně o sobě pochybujeme.
To však neznamená, že my sami nejsme chytří, pracovití, šikovní a co já vím ještě.
A to se potom dalším zdrojem pomluv stává pocitnespokojenosti s vlastní osobou.
Kdyby se ale milostivá naučila o sobě hezky smýšlet, naučila se radovat z úspěchů druhých, třeba by se i ona sama stala časem úspěšnou. Mohla by mluvit o svých úspěších a nemusela by řešit úspěchy jiných.
Můžeme se bránit?
Nejlepší prevencí pomluv je nechávat své osobní starosti za dveřmi vlastního domova.
Já o sobě a svém soukromí moc nemluvím. Co je komu po tom.
Čím méně toho kolegové o našem osobním životě ví, tím menší jsou podněty k pomluvám. Jenže, problém je v tom, že ti praví intrikáři potom řeší, proč o sobě nic neříkáte a začínají konstruovat teorie co je špatně, že se s nimi o soukromí nebavíte.
Bohužel někteří kolegové vědomě rozšiřují nepravdivé informace, které mají poškodit konkrétní osobu. Nemá cenu však všechny kolegy dokola přesvědčovat, že informace, které se šíří, jsou pomluvy.
Berme to tak, že kdo pomlouvá, nemá odvahu k přímému střetu.
Důležité je pochopit, že tito lidé jsou nemocní a nešťastní.
To, že jsem se s milostivou dál nebavil a nepodporoval její teorie byla chyba.
Teď už vím jak jsem měl odpovědět. Měl jsem ji nastavit zrcadlo a říct:
,,Nic si z toho nedělejte že nejste ani hezká a ani chytrá. Co na tom, že jste kurva? Holt jste neměla štěstí na chlapy. Každý vás prokouknul dřív, než jste ho stihla oškubat úplně.
Každý může někdy uklouznout.
A že nemáte v soukromém a pracovním životě štěstí? To se určitě po padesátce zlepší. Musíte se na svět dívat pozitivně a nebojte, ono to štěstí přijde,,.
Škoda, že jsem na to přišel až teď…...
Radek Pálka
Kam zmizel Michelin?

Ti z vás, kteří sledujete Českou gastronomickou scénu jistě i sledujete restaurace s oceněním nejvyšším, tedy s oceněním Michelin. Co víc by si provozovatelé a slavní šéfkuchaři mohli přát než ocenění Michelin.
Radek Pálka
Končím

Nejedná se o žádný nekrolog, nebo o dopis na rozloučenou. Jen se s tímto slovem ,,KONČÍM,, se v poslední době u kuchařů setkávám čím dál častěji. Jedna věc je, že mnoho kuchařů z oboru odešlo během kovidu. í době u kucha
Radek Pálka
Proč jsem vydal knihu?

Lidé si vydávají knihy z mnoha různých důvodů. U mě to byla mimo jiné touha tu něco po sobě zanechat, ne jen proběhnout životem a pak navěky zmizet.
Radek Pálka
Zvěřinové hody bez zvěřiny

Mým dávným přáním, ještě z dob totality bylo jít pracovat do zahraničí.Měl jsem štěstí, že ještě když jsem pracoval u Durana, tak oba hlavní kuchaři, jak Jirka Syrový, tak zástupce Zdeněk Trunec
Radek Pálka
Svět se zbláznil

Covid nám přinesl mnohé, ale zatím nevidím nic pozitivního. Chvíli jsem doufal, že vše okolo pandemie zlomí vaz vládě Andreje Babiše, ale jak to tak vypadá, ani to se nestane.
Další články autora |
Skokem do propasti Macocha ukončila život matka oběti střelby na fakultě
Skokem do Macochy ukončila o víkendu život matka jedné z obětí tragické střelby na Filozofické...
Bílá rakev, věnec od Gottové. Na rozloučení se Slováčkovou dorazil i prezident
Rodina a přátelé se v kostele v centru Prahy rozloučili Annou Julií Slováčkovou. Zpěvačka a...
Výbuch v Poličce: ostraha hlásila, že se předtím nad areálem vznášely cizí drony
Exploze v muničním areálu v Poličce, k níž došlo koncem března, stále vyvolává otázky. Ačkoli...
Bili ho, řezali a natáčeli, jak umírá. Mladíci umučili třináctiletého kluka, pro zábavu
Premium Mladistvý spolu s kamarádem zabil v Děčíně před třemi lety třináctiletého chlapce. Nebývale...
Trump si hraje s vojáčky. Stažení by Evropu bolelo, na výběr jsou jen špatné varianty
Premium Je to jen pár dní, co Donald Trump vyslal směrem k Evropě poněkud nepříjemnou zprávu. USA mohou ze...
Na Zlínsku v centru obce zemřel cyklista, srazil se s osobním autem
V Brumově-Bylnici na Zlínsku se v sobotu pětatřicetiletý cyklista srazil s osobním autem a zemřel....
Putin vyhlásil velikonoční příměří. Těsně předtím k nám vyslal drony, tvrdí Zelenskyj
Sledujeme online Ruský prezident Vladimir Putin vyhlásil velikonoční příměří. Rusko zastaví boje od sobotního večera...
Zemřela zpěvačka Rodgersová. Za Eurovizi jí IRA hrozila smrtí, zaujala Monty Pythony
Ve věku 78 let zemřela legenda britské televize, zpěvačka Clodagh Rodgersová. Proslavila se písní...
Pracovní nabídka, pak únos. Hrůzná farma odhalila náborovou praxi kartelů
Nedávný objev farmy, který Kartel Jalisco nová generace (CJNG) využíval jako výcvikový tábor,...

Chystáte výbavičku nebo sháníte hračky? FOR KIDS vám usnadní výběr
Letňanský veletrh, zaměřený na budoucí maminky a rodiny s dětmi, přivítá v půlce dubna oblíbené vystavovatele a zároveň představí zcela nové značky...
- Počet článků 81
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3426x
Jak to začalo.....
Někde v mých 6-7 letech si rodiče vzali do hlavy, že strašně chci být kuchařem :-).
Moje mamka byla vyučenou cukrářkou. Avšak po vyučení cukrařinu dělala jen velmi krátce a když přišla v roce 1971 do jiného stavu s bratrem, přestala cukrařinu dělat profesionálně a již se k tomu nikdy naplno nevrátila.
Nicméně v osmdesátých letech si mamka tajně doma přivydělávala pečením dortů na zakázku. A já, jako dnešní dítě z reklamy jsem se kolem ní motal a asi tím si všichni vzali do hlavy, že kuchařina mě strašně baví a že nic jiného vlastně ani dělat nechci :-).
Zvláštní je, že pokud je člověku něco dlouhodobě podsouváno, tak tomu začne věřit. Na konec jsem byl i já tím, který začal říkat, že si od dětství přeje být kuchařem. Možná tomu i tak bylo. Já vlastně ani nevím.
Každopádně se tak i přes některé komplikace stalo a jsem tomu rád. A z nutnosti je životní láska.
Upřímně láska na první pohled to úplně nebyla.
Díky sametové revoluci v roce 1989 jsem sice nastoupil do chrudimské hotelové školy, ale na příbuzný obor řezník.
No, nebudu rozebírat má studia. Ale řezníkem jsem se po pár peripetiích vyučil a rok na to jsem udělal rozdílové zkoušky a vyučil se i kuchařem.
Mým štěstím bylo, že jsem hned po vyučení nastoupil do Restaurantu Grill Duran v Hradci, Králové, kde jsem nejprve řezničil a postupně se přibližoval do kuchyně, až jsem bourání masa úplně pověsil na hřebík.
Mým druhým největším životním štětím /první je moje manželka/ bylo, že jsem měl to štěstí a dostal jsem se do kuchyně v Duranu, kde vládl tehdy asi třicetiletý šéfkuchař Jiří Syrový.
A díky němu a díky jeho přístupu ze z nutnosti stala LÁSKA NA CELÝ ŽIVOT.
www.sefkucharuvdenik.cz