S knížkou po funuse – Dívka ve vlaku

Protože hodně čtu, napadlo mě začít také psát. Tedy, psát o knihách. Čas od času zkusím napsat o nějaké té knížce, kterou můžete vidět na zdi v metru a kdo ví, snad se to někomu bude líbit a třeba mi to i vydrží.

Ke knížkám se ale nejspíš dostanu až ve chvíli, kdy už je má spousta recenzentů přečtené a popravené, proto jsem se rozhodl rubriku pojmenovat S knížkou po funuse.

Dnes bych chtěl psát o knize, která sbírala všemožná ocenění všude po světě, pobavila miliony čtenářů a i u nás si vedla dobře. Dívka ve vlaku byla fenoménem minulého roku a už si na ni brousí zuby i Hollywood. Je to thriller hitchcockovského stylu, bez zásahů nadpřirozena a s realistickými hrdiny.

Respektive hrdinkami. Dívka ve vlaku je čistě dámskou jízdou, kdy jednotlivé kapitoly vypráví na přeskáčku tři mladé paní okolo třicítky, Rachel, Megan a Anna. Nejvíce času strávíme s Rachel, o které se rozhodně nedá říci, že by měla negativní vztah k alkoholu. Ba právě naopak! Rachel je také ze všech postav nejaktivnější a funguje jako hybatel děje, a musím říci, že jsem se na její kapitoly těšil nejvíce. Megan je ženou v domácnosti, která má problém s manželskou kázní. Anna je ženou v domácnosti se závazkem, která se objeví tak třikrát a v zásadě pouze vzpomíná na konflikty s Rachel a mění pleny.

Rachel si začala zavdávat více, než je zdrávo, po ošklivém rozvodu. Poslední dobou ale pití přestává zvládat, přichází o práci, novou nehledá a den tráví tím, že odchod do práce předstírá a pak bloumá po kavárnách. Večer jede vlakem do podnájmu, kde vyžahne dvě lahvinky bílého, zavolá bývalému nebo jeho současné manželce a surfuje po netu. Ta současná manželka je druhá z hrdinek, Anna. A jak do příběhu zapadá Megan? Jednoduše. Anně občas hlídá dítě, a Rachel projíždí každý den okolo jejího domu (který je ve stejné ulici, kde bydlí Anna – a kde tedy předtím s manželem bydlívala Rachel) a kouká, co Megan s manželem provádí. Chápu, zní to trochu komplikovaně.

A jednoho dne se Megan prostě ztratí. Vyjde článek v novinách, zjistí se, že by pro odchod měla docela pádný důvod, a případ se začíná pomaličku polehoučku uzavírat. Nebo by se alespoň uzavřel, kdyby nebylo Rachel. Rachel ji totiž jednoho dne zahlédla z vlaku líbat cizího muže... a pak...

Pak už nic. Rachel se totiž jednoho krásného večera zduněla jako klokan, probudila se s víc modřinami než je zvyklá a neodbytným pocitem, že se v tu zazděnou noc stalo něco hrozného. Naštěstí má docela dost času nazbyt a začíná proto šťourat.

Musím říci, že Dívka ve vlaku mě mírně zklamala. Kniha má po většinu děje slušný spád, ale kapitoly s Megan a Annou trochu drhnou. Skoro jako by autorka moc netušila, jak od sebe jednotlivé postavy odlišit, což je při omezeném rozsahu ansámblu neodpustitelné. Komorní formát nevadí, ale neposkytuje příliš možností k rozseknutí zápletky a pachatele uhodne každý nedovtipa (včetně mě – a to se mi nedařilo hádat ani padouchy v Harrym Potterovi). Inspirace Hitchcockovým Oknem do dvora je víceméně přiznaná, z Flynnové Zmizelé si potom Dívka ve vlaku půjčuje motiv „vokna“, se kterým Rachel celou knihu zápolí. Za sebe musím také přidat jednu námitku osobního charakteru; pokud je vyprávění v první osobě, nemám rád, když je nemožné, aby ho postava opravdu sama odvyprávěla. Mužské postavy jsou potom kapitola sama pro sebe, upozaděné jak to jen jde a navíc nestíhající a nechápající soubor marionet. Ovšem je třeba říci, že v thrillerech spisovatelů mužského pohlaví dochází k úplně stejnému problému s ženskými postavami (pokud to zrovna nejsou policistky, agentky nebo reportérky).

Na druhou stranu má Dívka ve vlaku výborně zvládnutou atmosféru. Studený, odosobněný Londýn je cítit z každého popisu Rachelina opileckého tahu a z každého popisu tiché předměstské čtvrti, kde hibernují Megan s Annou. Nikomu tady na nikom nesejde, pokud máte nějaké problémy v soukromí, je to váš problém, a ve chvíli kdy, je už nezvládáte a začnou vadit někomu v práci nebo v okolí – tak vás z něj prostě vyloučí. Víc než o čemkoliv jiném je Dívka ve vlaku o absenci kontrolních mechanismů (záchytné sítě, chcete-li) a jak moc do háje se můžete dostat, když na to nemáte. Popisy Rachelina souboje s démonem v lahvi jsou potom dokonale přesné, jeden by si skoro až myslel, že to milá paní spisovatelka zná z vlastní zkušenosti. Chování zahořklé mladé ženy, které ujíždí nejen vlak, ale i půda pod nohama, má rozhodně zmáknuté dobře.

Trochu jsem přemýšlel, k jakému hodnotícímu systému přistoupit. Nejvíc se mi líbí asi hvězdičky, třeba si to rozmyslím. Ale pro tuto chvíli tedy, Dívka ve vlaku:

*** z pěti – mírný nadprůměr