Já a moje auto II aneb víra tvá...
Kdyby péče o auto nespadala do kompetence mé drahé polovičky, dopadlo by to nejspíš tak, že celý interiér by byl zaházen kelímky od kávy Coffe&Go, všude se válely papírky od mých oblíbených bonbónů nadojených ze samotné duhy a čelní sklo by bylo umatlaně neprůhledné (nemám totiž trpělivost při zamlžených oknech čekat prachsprosté dvě minuty, než je ofoukne větrák a tak si odpatlám viditelný úsek dlaní).
A to nemluvím o technické stránce věci, že? Kdybych měla na starost údržbu motoru já, nejspíš by sám raději vyskočil z pod kapoty a sebedestruktivně si ukrátil trápení dobrovolným zadřením. Na mou adresu dokonce padly i průpovídky o tom, jaké mám štěstí, že mé auto není jeden z hrdinů Transformers, jinak by si stoupl na zadní a nasekal mi pár facek.
Každopádně jediné o co se tedy starám, je tankování. No a po pravdě i tento můj banální úkol zvládám dosti podprůměrně. Prostě na to zapomínám a po většinou jezdím na rezervu. Oranžová kontrolka stavu nádrže tak svítí prakticky nonstop.
Panikařit obvykle začínám, až když ručička uvízne pod hladinou rezervy na mrtvém bodě – jako naposledy dneska :
Potřebuji se dostat do bodu A vzdáleného 11km, ale nejbližší benzínka je v bodě B, 5km opačným směrem. Dilema umocněné faktem, že benzín je v bodě 0.
Po neúspěšném prošacování garáže, kdy jsem své naděje vkládala do kanystru u zahradní sekačky, se rozhodnu jednat. Nasedám do auta a se zatajeným dechem otáčím klíčkem. Motor šlape. Jedu (aspoň do té doby, než budu muset šlapat já).
Bůh žehnej gravitaci, která je momentálně mou jedinou oporou. Z kopce neutral, je to v poho. U rozcestníku, kde ukazatel odporoučí na vzdálenější bod A nebo (pro mě aktuální) bližší bod B, volím méně riskantní variantu č.2. Po pravdě ono za riskantní variantu lze považovat už to, že jsem auto s prázdnou nádrží uvedla do pohybu, že…
Závod s časem v závislosti na kilometrech a úhlech stoupání a klesání právě začal. Žádná z veličin mi není nakloněna. První kilometr na neutral je za mnou, to je v poho. Čeká mě ale prudší stoupání a to už tak v poho není. Nedýchám. V radiu zaslechnu svůj horoskop pro dnešní den: „Vyhněte se riskantním situacím. Dnes se vám to rozhodně nevyplatí!“ Prudký výdech: „To mi říkáte jako až teď,jo?“ Nádech. Vypínám rádio.
Zjištění, že ani konstalace hvězd není dnes na mojí straně, situaci rozhodně neulehčuje. Teď už se musím spolehnout jen na víru.
Celý druhý kilometr poctivě odříkávám „Andělíčku,můj strážníčku“ a prosím o odpuštění za mé hříchy vůči svému milovanému autu. Kaju se. Mít u sebe rákosku, klidně se švihnu po zádech.
Druhý kilometr za mnou – je to v poho. Čeká mě nejtěžší část celého úseku a to krátké prudké stoupání. Plácnu se aspoň dlaní po stehně, když už nemám tu rákosku, jako že to myslím s tou kajícností fakt vážně.
Začínám stoupat. Auto pozvolna ztrácí rychlost. Pokouší se o mne mdloby. Zjevit se tu teď pekelník v myslivecké kamizole, hryznu se do prstu a vlastní krví podepíšu směnný obchod. Už jen pár metrů… a… hurá! Přehoupla jsem se přes horizont a teď mě čeká prudké klesání. Jak jinak než na neutral.
Vlastně zjišťuji, že za pomocí gravitace, modliteb a zbytkových benzínových výparů bychom společně mohli efektivněji zachraňovat planetu. Zasloužím odznáček GREENPEACE.
Auto opět nabírá rychlost a já pociťuji úlevu. Je to v poho. Teď se jen dál modlit, aby se přede mnou nezjevil kamion nebo cokoliv, co by mě přinutilo zpomalit. Je to ještě horší, než jsem předpokládala. V dáli přede mnou se loudá traktor. I s vlečkou. V zápalu zoufalství se snažím přemýšlet, co dál. Pro jistotu se do stehna plácnu dvakrát, neboť se to, zdá se, osvědčilo.
Kouknu z okýnka na sráz pode mnou. Pokud bych to vzala zkratkou vpravo přes svodidla rovnou dolů a všechny ty salta ve zdraví přežila, mohla bych se na cestu napojit o serpentinu níže, přičemž bych se dostala před traktor. Ale ne, nejsem přeci blázen, že jo… Plác a „Andělíčku,můj strážníčku“ –volím osvědčenou variantu.
V tom se u traktoru rozbliká směrovka a on odbočuje kamsi do pole. Zalévá mě pocit blaha a vděku (protože jinak bych do toho pole musela já). Cesta je volná a mě zbývá do cíle už jen kousek. Stres s přibývajícími metry opadá, protože kdyby došel i ten zbytek výparů, benzínka už je v dohlednu.
U pumpy vítězoslavně tankuji, přičemž si hvízdám melodii Ódy na radost. Když moje auto vyprahle pohltí každou kapičku naturalu (za pětistovku spolykají jen trubky a kandovaný motor, teprve pak přichází na řadu nádrž), koupím si dva pytlíky duhových bonbónů a vydávám se přešťastně do bodu A, vzdáleného 5+11Km.
Šárka Podhányiová
Partnerské etudy aneb bez peněz na rande nelez
"Ženy jsou jako moderní obrazy. Budete-li jim chtít porozumět, nikdy si jich neužijete." Freddie Mercury
Šárka Podhányiová
Kdo "sežere" vyhraje aneb harfa, jednorožec a duha v čokoládě
Tisknu se zády ke zdi a snažím se zklidnit zrychlený dech, který mě spolu se silným tlukotem srdce může prozradit. Slyším je, blíží se...! Přivírám oči a tiše doufám, že si mě nevšimnou a jen proběhnou ven. Nedýchám...
Šárka Podhányiová
Má Sophiina volba aneb princezna Bojovnice
"Jsem povinen Vám sdělit i všechna možná rizika operace, kterou Vaše dcera dnes podstoupí." Oznamuje mi lékař a já dále slyším jen pojmy jako "rozvrat vnitřního prostředí s fatálním koncem", "tepenné krvácení" či "ruptura tumoru"
Šárka Podhányiová
Selfie rauš aneb bezcitností ku fotečce pouhé
Bez mobilu v dnešní době ani ránu. A pokud jste teenager tak je pro vás stav baterie otázkou celé své vlastní existence a počet čárek na wifi důležitější než cokoliv jiného. A o fotografování za jakoukoliv cenu škoda mluvit...
Šárka Podhányiová
"Vyděržaj pioněr" aneb Jak jsem šla na poštu
"Znáte ten vtip o České poště? Ne? Nevadí, to dojde později..." Vtípků o České poště je pravděpodobně víc než o Chucku Norrisovi. Akorát tedy s tím rozdílem, že ty o poště se povětšinou zakládají na holých faktech. Nebo ne?
Další články autora |
Brutální útok nožem v Mannheimu, policista po něm bojuje o život
Šest lidí v pátek utrpělo zranění při útoku nožem na náměstí v centru německého Mannheimu, uvedla...
Ženě se do ruky zakousl pes. Muž, který jí přispěchal na pomoc, zvíře zabil
Ženu v Žihli na Plzeňsku vážně pokousal volně pobíhající pes. Na pomoc jí přiběhl příbuzný, který...
Nemocnému synovi vstříkla do krve vodu. Chtěla jsem, aby to skončilo, řekla
Mimořádně nešťastný případ matky samoživitelky a jejího vážně nemocného dítěte řeší Městský soud v...
Velký podfuk s výsluhou, nemocenská i v civilu. Policisté obírají stát o miliony
Premium Státu rapidně rostou výplaty výsluh pro policisty, hasiče, celníky či dozorce. Loni Česká republika...
Povodně zpustošily západní Čechy. Zasahovaly vrtulníky, sesuv zastavil trať
Části Česka o víkendu zasáhly bouřky provázené místy silným deštěm. Zejména na jihozápadě Čech...
Zelenskému se hroutí mírový summit. Spojenectví s USA dostává trhliny
Nedorazí ani Číňané, ani Saúdové. Z očekávaného mírového summitu ve Švýcarsku se omluvilo několik...
Řidička najela do pořadatelů půlmaratonu v Budějovicích, jednu ženu zranila
Řidička terénního vozu najela v sobotu v Českých Budějovicích do skupinky lidí, kteří se jako...
Zkusili jsme trávu, přiznali kandidáti do EU. Kokain do parlamentu podle nich nepatří
Berou europoslanci kokain? „Nedivil bych se, když vidím některá vystoupení,“ prohlásil v...
Soudcům doplatíme šest krácených platů zpětně ve výplatě za červen, slíbil Blažek
Soudci dostanou v návaznosti na nález Ústavního soudu z minulého týdne nové platové výměry od...
Obstála dětská opalovací kosmetika Lirene na horkém sluníčku?
Jaké jsou zkušenosti našich testerů a jejich dětí s dětskou opalovací kosmetikou Lirene? Ochránil pokročilý systém fotostabilních organických a...
- Počet článků 40
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1466x