Profesionální laxnost

Často slyšíme ze sdělovacích prostředků o pochybení některého orgánu státní správy. Zprávy Nejvyššího kontrolního úřadu o činnosti ministerstvech pravidelně obsahují výtky a poukazují na špatný postup v jejich chodu, zadávání zakázek nebo porušování závazných předpisů. Slyšíme o tom, že někdo něco zapomněl udělat nebo udělal špatně, stále dokola a dokola a už jsme si na to zvykli. Ale proč? Měli bychom chtít výměnu nekompetentních úředníků a ministrů a nespokojit se s breptáním, že příště to bude lepší.

Když se podíváme jen na události uplynulého týdne, najdeme hned několik takových zpráv. Vybral jsem tři za všechny ostatní. Ministerstvo vnitra nedokázalo řádně odůvodnit návrh na rozpuštění dělnické strany. Železniční přejezdy stále nemají jednoznačné označení. Česko si nebylo schopno vyřídit dotaci na stavbu čističek odpadních vod z evropských fondů a místo toho si bude peníze půjčovat z Evropské investiční banky - zaplatí za ně osmkrát více. 

Rozpuštění Dělnické strany

Nejvyšší správní soud (NSS) odmítl rozpustit Dělnickou stranu. Podle názoru ministerstva vnitra hlásá strana názory neslučitelné s demokratickým režimem. Soudce několikrát vyzýval zástupce ministerstva, aby doplnilo důkazy! Nestalo se tak. Proto soudce musel návrh zamítnout.

Ministerstvo vnitra má k dispozici bezpečnostní složky, prostřednictvím vlády i tajné služby. Mělo použít všechny možné legální prostředky pro to, aby podpořilo svůj návrh důkazy. Tedy pokud to se zrušením Dělnické strany myslelo vážně. Ivan Langer od svého nástupu do funkce ministra vnitra prohlašuje, že zatočí s extremisty. Mluví a mluví, co vše připraví a udělá. Když měl možnost udělat něco opravdového, zklamal. 

Neoznačené přejezdy

Uplynuly dva roky od nejznámější a největší dopravní nehody způsobené vinou chybného určení železničního přejezdu. U Vraňan vykolejil vlak po nárazu do vyprošťovaného vozidla. Policista a výpravčí se špatně pochopili - každý mluvil o jiném přejezdu. Kdyby měl každý dopravní přejezd jednoznačné číslo, k podobné nehodě by nemuselo dojít.

Správa dopravní železniční cesty (SŽDC) - organizace řízená ministerstvem dopravy - slíbila hned po oné nehodě, že přejezdy očísluje identifikačním kódem. Stále se však nic nezměnilo. Podle vyjádření SŽDC se během uplynulých dvou let přemýšlelo o tom, jak to nejlépe provést! 

Ministr dopravy Petr Bendl se rozhodl rázně zakročit a pohrozil, že jestli se něco brzo nezmění, budou padat hlavy. Dal hned také návrh na označení přejezdů - čtyřmístné číselné označení na tabulce. Jak jednoduché.

Drahá půjčka na čističky

Česko se v přístupové smlouvě k EU v roce 2004 zavázalo, že postaví čističky odpadních vod u obcí. Problémy s projektováním, financováním a výstavbou zapříčinily, že mnohde čističky stále nestojí. V evropských fondech z operačního programu Životní prostředí je přitom k dispozici skoro 5 mld. € připravených pro tyto účely. 

Problém je ale v tom, že se neozval dostatečný počet obcí se svými projekty, aby se bylo možno k penězům dostat. Proto se snaží stát získat narychlo peníze z Evropské investiční banky (EIB). Problém je v tom, že 3 mld. Kč z fondů EU bychom dostali při spoluúčasti pouhých 530 mil. Kč, zatímco EIB budeme platit zhruba 2,7 mld. Kč! 

Zde jednoznačně selhala státní správa. Na všechno máme komise, rady a ministerské zmocněnce. Proč se nikdo nezabýval tím, že je v republice mnoho malých obcí, které ani třeba nemají ponětí, že by mohly získat dotace? Proč se žádné ministerstvo nesnažilo zavčas dát dohromady 50 obcí, aby bylo možno žádat o evropské peníze? To by ale vyžadovalo vlastní invenci a iniciativu státního aparátu!

A jak to vypadá?

Dostáváme se do stavu, kdy je státní aparát neschopen rozhodné akce. Státní správa svou nečinností už státu škodí. Ministerstva nepracují, jak mají, úředníci nenesou osobní odpovědnost, ministři se vymlouvají na neznalost zákonů a vyhlášek. Přes výzvy soudu nejsou schopni doložit svá tvrzení. Stávají se tak jen šašky, kteří blekotají pro pobavení a získání si publika. Jejich primární role ve společnosti - role správců chodu státu - je nahrazována rolí mediálních hvězd a kašpárků.

Současní ministři častokrát mluvili o nutnosti odměňování lidí podle skutečného výkonu, podle toho, jakou dává zaměstnanec svému zaměstnavateli přidanou hodnotu. Parlament loni jednal o téměř polovinu času déle než předloni. Přesto stále slyšíme o zákonech, které se novelizují ještě předtím, než vůbec vstoupí v platnost. Zajímalo by mě, jestli někdo z ministrů, poslanců nebo státních úředníků vrátí alespoň část mzdy! O tom, že by někdo odešel kvůli neschopnosti, ani neuvažuji. To platí jen pro obyčejné zaměstnance - když nepracuje dostatečně kvalitně, že je nahrazen jiným.

Co s tím? Těžko říci. Obyčejný člověk může buďto rezignovat, nebo se snažit ve volbách vybírat své zástupce obezřetněji. Nezbývá než doufat, že novináři povedou dostatečně tvrdý tlak na všechny hříšníky a jednou se snad dočkáme toho, co je v opravdu vyspělých demokraciích pravidlem. Že totiž neschopnost není ve státní správě tolerována.