Evropa byrokratická

V českých médiích proběhlo v minulosti mnoho informací o tom, co vše musíme změnit, jaká pravidla musíme dodržovat, co vše musíme „implementovat“. Stačí připomenout přemalovávání šipek pozemního značení odbočovacích pruhů, protože byly „příliš špičaté“, nebo balení koblih do igelitových pytlíků. Tyto případy jsou ukázkou komolení nařízení českými úředníky. Nyní se ovšem připravuje v Bruselu směrnice, která se dotkne všech milovníků vína.

Některé nápady bruselských úředníků vypadají sice rozumně, ale mají velké následky. Často jsou prosazovány pod tlakem velkých firem, jejichž cílem je zvýšení vlastního obratu. Vzpomeňme třeba na povolení vyrábět vodku z jakékoli zemědělské plodiny, pokud to bude uvedeno na etiketě. Vodka pochází zejména z Ruska, tak to moc nevadilo a v Evropě to umožnilo vyrábět více lihovin. Pak byl zase naopak rum uznán jako lihovina vyráběná výhradně z cukrové třtiny a jiné suroviny byly zakázány. Velké firmy mají třtiny k dispozici dosti.

Teď se v Bruselu připravuje legislativní směrnice, která by měla specifikovat růžové víno – tzv. rosé. To je typickým produktem např. francouzské oblasti Provence, kde má dlouhodobou tradici. Vyrábí se z modrých hroznů částečným prokvašením rmutu. Zjednodušeně lze říci, že jde o proces shodný s výrobou červeného vína. Rozdíl je v délce trvání fáze, při které získává víno svou barvu. Tak vzniká kvalitní růžové víno, které má svou charakteristickou vůni i chuť. Jde o lehký lahodný nápoj; tedy pokud se udělá správně.

Někteří velkoproducenti levných potravin ale vyrábí rosé přidáním vína červeného do bílého. Vzniká tak podivná směs, která může mít rosé podobnou barvu, ale v podstatě jde o bílé víno. Lze tak koupit například růžové Chardonnay nebo Sauvignon. Taková směska má charakter bílého vína, od kterého se liší jen barvou. O bílé víno již ale nejde.

A právě z pohledu velkoproducentů takových moků je vhodné, aby bylo možné prohlásit takové směsky za růžová vína. Na trhu by se tak mohly objevit produkty vyrábění z méně kvalitních stolních odrůd vedle kvalitních – a samozřejmě dražších – opravdových rosé. Zákazník méně poučený by si tak mohl koupit něco, co nemá s růžovým vínem nic společného.

A v čem že je problém? Během posledních dvaceti let se naše vinařství velmi vzchopilo – začalo se orientovat převážně na kvalitu. Nyní máme drobné vinaře s vlastními prosperujícími podniky, jejichž vína získávají ocenění v celém světě (naše bílá vína jsou vysoce hodnocena, červená mají například i zlaté medaile z Paříže). Potvrzuje se, že kvalitní zboží prodávané za rozumnou cenu může kultivovat zákazníka, uživí výrobce, zlepšuje přirozenou konkurenci a zkvalitňuje produkty. Zároveň se na trhu udržuje stabilita, která prospívá všem. A to platí obecně – nejen u nás.

Pokud ale povolíme vyrábět růžová vína mícháním bílých a červených, dojde k zaplavení trhu nekvalitní břečkou, což ve výsledku nepomůže nikomu jinému než jejím producentům. Za pár let budeme opět řešit problém, co s nadprodukcí nekvalitního vína v Evropě stejně jako před pár lety u stolních odrůd. Francouzští vinaři si již protesty vymohli zmrazení prací na směrnici. Je škoda, že u nás se o ní nemluví vůbec. V poslední době byly holt důležitější věci na přetřes.

Je asi správné, že se evropští úředníci snaží nějakým způsobem stanovit závazná pravidla tak, aby měli všichni rovné podmínky. Nemělo by se tak ale dít na úkor kvality. Pravidla by měla být stanovena podle kvality a ne kvantity. To povede ke zkvalitnění výrobních procesů, nákupu nových technologických zařízení. Může dojít k rozšiřování provozů a zvětšování investic do vinařství. Pokud snížíme nároky na kvalitu, můžeme se jednou dočkat situace z onoho starého vtipu, ve kterém umírající vinař předává svému synovi velké tajemství, že víno lze vyrábět i z vinné révy.