Nač tolik rámusu s Breivikem?

Tohle se stalo: chladnokrevný, dobře připravený, lstivý, bezcitný, rozhodný a bohužel i schopný Anders Breivik zavraždil několik desítek dětí a mladistvých. Byl chycen při činu, bude souzen a po právu odsouzen. Nic víc, nic míň. Tak nač ten povyk? Opravdu je nutné rozebírat názory a osobnost tohoto zjevného psychopata a zabývat se pochody jeho zpitvořeného mozku?

Pokusy zasazovat jeho čin do ideologického nebo politického kontextu, ať již ve snaze jej obhájit nebo odsoudit, paradoxně snižují jeho osobní odpovědnost za skutek, který spáchal, a tím jej bagatelizují. Mě nezajímá, co ten člověk napsal, co si myslí, co četl, jak vypadá, k čemu se hlásí…

On spáchal kriminální čin, nese za to plnou odpovědnost a musí být potrestán. To, že se mu podařil zlý skutek tak velkého rozsahu, neznamená, že jsme všichni ohroženi, že se Evropa hroutí, že od zítřka zakážeme držení zbraní nebo se budeme bát vyjít z domu. Odhodlaný jedinec se dokáže dostat na kůži i mimořádně dobře střeženým osobnostem, jako byl papež nebo prezident Reagan – na ty přece neútočilo komando speciálních jednotek, ale jedinci. A postavit se s automatickou zbraní před houf bezbranných dětí ….

Jen ho neomlouvejme ani neodsuzujme ideologicky -  jak se to začne takto rozmazávat, ztrácí se hrůznost skutku individua! ETA nebo IRA mají na svědomí daleko více lidí, také to bylo a je v Evropě, ale dal se tomu ideologický rámec a nějak se ty vraždy relativizovaly, „vždyť oni třeba taky mají kousek té pravdy“. Nebudu studovat Breivika, nebudu hledat polehčující okolnosti ani jej více odsuzovat za to, k čemu se hlásí a ve jménu čeho to spáchal.

On zavraždil desítky lidí, to snad nestačí?