Jak jsem potkal brouky (Díl LXIII. - Pouzdřany 2024)

Broučí znalosti většiny z nás plynou z dávné četby Ferdy Mravence a občasného setkání s druhem dostatečně velkým či nápadným, aby si ho člověk povšiml – střevlík, beruška, chroust, zlatohlávek.

Za poznání, že je broučí a obecně hmyzí svět nesmírně bohatý a skrývá se v něm spousta krasavců okem leckdy takřka nepostřehnutelných, kteří vyniknou jako šperky teprve v objektivu šikovného fotografa s kvalitním vybavením a bezmeznou trpělivostí, za toto poznání vděčím svému synovi Jakubovi.

S jeho svolením se pokusím sérií blogů, v nichž jeho fotografie oději slovy, přiblížit krásu tvorů maličkých, leč všudypřítomných. Pro zachování jistého řádu zveřejním v každém dílu zajímavosti z jedné konkrétní lokality a občas si pro zpestření dopřejeme speciální téma.

Jaro vypuklo nejen na západě Čech, ale také v Pouzdřanech. Na Velký pátek vydala zdejší step lecjaké poklady, včetně pěti druhů majek.

Vytrvalý silný vítr bohužel odvál, a to doslova, šanci na jeden další, zvláště zajímavý úlovek. Pýchavkovník Lycoperdina succincta. Sotva vykoukl ze zteřelé pýchavky, hned ho poryv větru odnesl. Místo dopadu Jakub našel, než ale stačil pořídit fotku, další nápor vichřice odfoukl brouka do neznáma a bylo po všem. Stejně se povětrnost zachovala k chroustkovi, zřejmě chroustkovi jarnímu.

Velikonoční přehlídku tedy zahájíme majkami. Jako první nastupuje nejbarevnější druh, Meloe decorus. Tenhle konkrétní exemplář jen tak seděl a čekal, až si ho fotograf všimne. Ostatní byly povětšinou zahrabané v zemi a kladly vajíčka:

Majka – Meloe decorus

Při loňské návštěvě Pouzdřan patřily majky uralské k nejpočetnějším, tentokrát bylo k vidění jen několik jedinců. Další zřejmě byly, podobně jako Meloe decorus, schované v záhrabu a plnily mateřské povinnosti. Některé se také možná, vzhledem k silnému větru, raději držely v závětří:

Majka uralská

Majka Meloe scabriusculus je na Pouzdřanské stepi poněkud vzácnější. Po vzoru průkopnických badatelů vyzkoušel Jakub účinnost její jedovaté hemolymfy na sobě. Obešlo se to naštěstí naprosto bez reakce, ale doporučit obecně tento experiment rozhodně nelze. Individuální snášenlivost je velmi rozdílná a co jednomu neuškodí, může ublížit druhému:

Majka – Meloe scabriusculus

Majku obecnou reprezentovaly dvě pilně hrabající samice a jeden samec. Úkol samic rozhodně není lehký a není splněn za pět minut. Jednu ze samic jsme pozorovali v rozmezí zhruba dvou hodin, jak se postupně prohrabala do země, až vůbec nebyla vidět a teprve pak začala klást:

Majka obecná – samice

Sameček se na rozdíl od samic v hlíně nevrtá. Prochází se po stéblech a kouká, co by kde šťavnatého zbaštil:

Majka obecná – samec

Poslední, pátý druh - majka fialová. Jde o samce, který nám neumožnil dostat se blíže, takže fotka není dokonalá. Majku fialovou bezpečně odlišíme od majky obecné podle štítu a hlavy - majka fialová je má pouze velmi jemně tečkované, takže působí skoro hladce, zatímco majka obecná má hlavu a štít docela hrubě zrnité:

Majka fialová

Při šplhu si majka fialová nezadá s bratrem Šupčíkem:

Majka fialová

Potemníci píseční se zjevně vyhynout nechystají, jarní námluvy jsou v plném proudu:

Potemník písečný

Potemník menší, vzácnější obyvatel stepi:

Potemník menší

První letošní páteříček. Nejspíš jde o mladého jedince, který nedávno dospěl:

Páteříček tmavý

Mezi velikonoční snímky zařazujeme jednu loňskou fotografii. Je na ní střevlík uherský, podzimní vzácnost slíbená v díle LIV.

Střevlík uherský je kriticky ohrožený druh, vyskytuje se jen v několika stepních lokalitách jižní Moravy. Podzim je jeho čas, první dospělci se objevují v srpnu. Zastihneme ho za dne, kdy pobíhá mezi trávou a hledá kořist, kterou tvoří například různé housenky:

Střevlík uherský

Slunéčko bodlákové bychom na první pohled zaměnili za slunéčko sedmitečné, puntíků má ale ve skutečnosti jedenáct. Zimu obvykle přečkává - často ve velkých koloniích - v travnatých drnech zdaleka viditelných kopců, fungujících jako navigační bod. Pouzdřanská slunéčka si vybrala nejnápadnější úkryt, jaký se nabízel. Zimují totiž přímo pod křížkem umístěným na pahorku, který se zvedá nad stepí:

Slunéčko bodlákové

Trojáč, jeden z mnoha houbomilných druhů. Obvykle ho nacházíme na nejrůznějších plísních, vyobrazený krasavec si pochutnával na starých plodnicích klouzků. Byl tam s ním ještě zajímavě vypadající spolustrávník, ten ale před objektivem uprchl:

Trojáč – Tritoma bipustulata

Někteří zlatohlávci jsou opravdu zlatí, jiní spíše chlupatí. Zlatohlávek huňatý bude brzo všudypřítomný, zde je jarní průkopník usazený na vlaštovičníku:

Zlatohlávek huňatý

Jednoho paličníka, škodícího mimo jiné v domácnosti, jsme měli v předchozím blogu. Tentokrát jsme zastihli příbuzný druh v přirozeném prostředí na mršině srnce. S ohledem na útlocitnější čtenáře jsme fotografii ořízli:

Paličník tmavý

A nakonec okáč pýrový, krásný, ale takřka nepolapitelný. Foto není ideální,  při pokusu o přiblížení do optimální vzdálenosti motýli buď odlétali do bezpečí, nebo se začali honit s dalšími, kteří mezitím přiletěli na táčky:

Okáč pýrový

Námět příštího dílu ponecháme opět v utajení (LXIV. díl)

Minulé Pouzdřany najdete zde:

https://petrsiroky.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=811948