Jak jsem potkal brouky (Díl LXII. - Rokycany 12 - Jaro je tu)

Broučí znalosti většiny z nás plynou z dávné četby Ferdy Mravence a občasného setkání s druhem dostatečně velkým či nápadným, aby si ho člověk povšiml – střevlík, beruška, chroust, zlatohlávek.

Za poznání, že je broučí a obecně hmyzí svět nesmírně bohatý a skrývá se v něm spousta krasavců okem leckdy takřka nepostřehnutelných, kteří vyniknou jako šperky teprve v objektivu šikovného fotografa s kvalitním vybavením a bezmeznou trpělivostí, za toto poznání vděčím svému synovi Jakubovi.

S jeho svolením se pokusím sérií blogů, v nichž jeho fotografie oději slovy, přiblížit krásu tvorů maličkých, leč všudypřítomných. Pro zachování jistého řádu zveřejním v každém dílu zajímavosti z jedné konkrétní lokality a občas si pro zpestření dopřejeme speciální téma.

Jaro je tu. Nepřichází plíživě po špičkách, ale přibíhá v bujarém poklusu. Postupně se tak probouzejí další hmyzí druhy a kořist začíná být druhově pestrá.

Není červotoč jako červotoč. Caenocara affine si libuje v pýchavkách, takže je na rozdíl od svých dřevokazných bratranců zcela neškodný:

Červotoč - Caenocara affine

Kohoutek - nejen v češtině slovo mnohoznačné. Kohoutek černohlavý, příležitostný škůdce obilovin, je momentálně velmi hojný, stejně jako jeho příbuzný kohoutek modravý:

Kohoutek černohlavý

Roztomilý ježeček alias mandelinka trnitá, která se již v jednom z minulých dílů objevila. Její exoticky vyhlížející krovky připomínají slupku jedlého kaštanu nebo bukvice:

Mandelinka trnitá

Paličník rudonohý, zajímavý kosmopolitní druh, hojný především v tropech. Příznačné jméno získal díky výraznému rozšíření tykadel. Jeho přirozenou potravou jsou larvy jiného hmyzu, které paličník loví na mršinách, kostech a podobně. Zároveň jde o druh synantropní, můžeme ho najít třeba ve starých psích granulích, kde opět slídí po larvách. Za zmínku stojí paličníkův název v angličtině - "Red-legged ham beetle", tedy červenonohý šunkový brouk. Prý se v Commonwealthu zaměřuje na konzumaci šunky a sušeného masa:

Paličník rudonohý

Vzorný reprezentant nosatcovitých s krásnou, pravidelně uspořádanou povrchovou texturou. Bohužel je tento drobný fešák škůdce - živí se jehličím a výhony mladých borovic:

Nosatec borový

Značně mravencoidní drabčík Rugilus erichsonii má v oblibě vlhčí stanoviště a je dravý:

Drabčík – Rugilus erichsonii

Pestře vybarvený střevlíček obývá zachovalé mokřadní biotopy, například podmáčená luka:

Střevlíček – Dicheirotrichus placidus

Corticeus longulus je potemníkovitý brouk tvaru takřka vysoustruženého, žijící zpravidla pod kůrou. Opakovaně jsme ho ovšem našli na povrchu čerstvě poraženého smrkového dřeva:

Potemník - Corticeus longulus

Poněkud hrubozrnné pojmenování, ale přiznejme, že výstižné. Lejnožrout je vrubounovitý brouk, který žije mezi trusem. Náš jedinec byl vyfocen díky tomu, že vletěl Jakubovi do bundy. Naštěstí byl čistý, zřejmě se cestou z hostiny stavěl v dekontaminační jednotce:

Lejnožrout mnich

Nepostradatelná slunéčka jsou už samozřejmě také "na place". Slunéčko lesní prezentujeme opakovaně, zde v trochu netradičním pohledu "en face":

Slunéčko lesní

Nepůvodní slunéčko východní v našich podmínkách výborně prosperuje. Vyskytuje se v mnoha barevných podobách, tady ho máme v tmavé formě:

Slunéčko východní

Jedna z drobných ploštic, síťnatka Physatocheila dumetorum. Žije na lišejníkem porostlých stromech, opakovaně ji nacházíme v městském lesoparku:

Ploštice síťnatka - Psysatocheila dumetorum

Další z motýlků vyznačujících se pohlavním dimorfismem - vyobrazený samec šedivěnky jarní má křídla plně vyvinutá, zatímco samice má křídla zakrnělá. Modela jsme vyrušili z odpočinku na zdi, takže se přesunul na strom, kde se díky výbornému mimikry téměř ztrácel:

Šedivěnka jarní -samec

Samečka tmavoskvrnáče jsme viděli v posledním rokycanském dílu, teď se nám představuje samice. Zkrácenými křídly rozhodně není zkrácena ve svých půvabech. Zajímavý zjev evokuje cosi mezi Draculou a rogallem:

Tmavoskvrnáč tečkovaný – samice

Tenhle motýlek má jaro přímo v rodovém názvu. Dospělci jarnice se objevují v březnu a v dubnu:

Jarnice lipová

Téma příštího blogu ponecháme otevřené (LXIII. díl)