Na depresi…léčbou šokem!

Deprese je … (prý nesmím používat vulgární slova). Nicméně deprese to je a všichni to víme. Jak to? Všichni jsme jí ve větší či menší míře zažili a někteří dokonce několikrát. A vždycky, když jsme zrovna nahoře, tak si říkáme: musím makat a snažit se a dávat si pozor, abych nespadl zas tam dolu. No a o pár měsíců později se tam ani nevím, jak zase ocitneme.

V mém případě, stejně jako v případě mnoha lidí, je deprese úzce spojena s prací. Proč? Je to jako s tím vtipem: Cigareta krátí život o 2 minuty, láhev rumu o 4 a práce krátí život o 8 hodin denně. Prostě tam trávíme hodně času – po spánku nejvíce. Proto, když v této časově náročné oblasti našeho života nejde něco dobře, tak to neseme nelehko. A ještě hůř jako lidé snášíme, když jsme úplně bez práce. Takže co s tím, když se po horské dráze naší sinusoidy řítíme do hlubin? Jak se odrazit ze dna? Podělím se s vámi o svou jednoduchou, ale účinnou metodu.

Když jsem byl poprvé delší dobu bez práce (to bylo asi 8 měsíců), tak jsem si říkal, jak to bude krásné. Léto začínalo a já si chtěl po letech v práci udělat prázdniny. Znělo to jako z pohádky až do té doby, než jsem se po těch 2 měsících prázdnin (které jsem většinou proseděl doma) našel v depresi. Jak z toho ven? Nevím. Radil jsem se s různými lidmi, dokonce s nějakým koučem atd., ale nic nepomáhalo. Naštěstí mě kamarád přemluvil, ať s jeho partou jedu na jachtu. Řeknete si – nezaměstnaný a na jachtu? Jak se ukázalo, jeden kluk tam na tom byl podobně a všechny doma dráždil fotkami v tričku „successfully unemployed“. Bylo to nejlepší rozhodnutí, které jsem tehdy mohl udělat. Během prvních 3 dní ze mě všechno spadlo a byl jsem opět cílevědomý a sebevědomý, jako dřív. Přijel jsem domů a využil jsem to momentum (toto slovo vysvětluji v článku „Opravdu hledáte práci? Je to trochu složitější!“) a dalších 5 měsíců jsem se věnoval dobročinným činnostem. Paráda.

Když to zase jednou v práci šlo z kopce a já věděl, že to neskončí dobře, tak jsem si ihned našel kurz zážitkové pedagogiky. 10 fantastických dní (za asi cca 7tis. all included), kdy jsem prožil všechno od únosu, přes půl maraton po nošení princezny na nosítkách 12 km do kopce, z kopce. A kromě jiných efektů (jakože ta princezna je teď moje přítelkyně) to mělo za následek, že jsem se opět vrátil úplně jiný, než jaký jsem přijel. A získané momentum jsem náležitě využil. Odstěhoval jsem se do Španělska. Ve Španělsku jsem se po několika měsících (vlastní vinou a hloupostí) dostal opět do depky. Co s tím? Už víme. Odjel jsem na dalších 5 měsíců do Malajsie. Jak jsem se vrátil? Jako někdo úplně jiný.

Tyto podobné zážitky vnímám i ve svém okolí. Například jeden důležitý člen mé rodiny taky moc nevěděl jak se životem dál. Odjel na měsíc do Ameriky a vrátil se jako někdo úplně jiný. Nový, cílevědomější, naplněnější a šťastnější.

Jaký z toho uděláme závěr? Je potřeba na nějakou dobu radikálně změnit prostředí se vším všudy. Odejet pod stan a být tam sám vám asi nepomůže. Chce to něco aktivního, něco, co bude výzvou, něco nového a něco s dalšími lidmi.

Jenže ono to není pro sraby. Namítnete – když já na tyhle věci nemám peníze. Tak si je sežeňte. Deprese nás bytostně ohrožuje, a pokud to tak je, nedám raději všechny své peníze, abych se jí zbavil? Své cestovní agentce jsem zadal ať mi koupí letenku do Malajsie s tím, že mi na účtu chybělo ještě 8 tisíc. Řekl jsem jí, že jí peníze do týdne dodám. Dodal jsem.