Mít či nemít děti a jak se nejlépe zajistit na stáří.

Jedno z nejdůležitějších ekonomických témat ovlivňující bohatnutí národa. Důvody proč mít i nemít. Také o tom, jak dětství dětí velmi výrazně určuje jejich následné schopnosti a tím i efektivitu trhu.

Důvody proč mít: Lidé chtějí děti převážně kvůli nepeněžnímu zisku. Často chtějí získat větší jistotu, že ve stáří nebudou sami. Získat společnou práci se svým životním partnerem a tím výchovu dětí. Získat zdroj radosti. Získat možnost vytvořit lepší své já. A mnoho dalšího potenciálního zisku.
Tržní důvody proč mít děti: Jsou hlavně ty, že pokud bude málo lidí v mladších generacích, tak lidská práce přirozeně bude drahá a kvůli tomu stará generace si za svoje úspory a vybudovaný majetek nekoupí moc dobrou péči. U dcer a synů se většinou platí jen časem, a i ten je stejně jako peníze omezený. Záleží tedy na schopnostech rodinných příslušníků, jak moc jsou úspěšní, a tím pádem kolik volného času popřípadě zdrojů mají. Většina lidí se domnívá, že je snazší zvládnout vzdělání a zabezpečit se potomky než investováním a šetřením. Na to se podíváme později, teď proč nemít.

Důvody proč nemít: Osobní důvody mohou být, že nemají rádi děti nebo práci kolem nich. Nebo že jim společnost neumožňuje vychovávat děti svobodně, tak jak by chtěli, nebo jiné společenské omezení.
Tržní důvody proč nemít děti: Pokud je lidí příliš moc, stejně jako v přírodě přemnožený druh zvířete, pak tento druh trpí hlady, a v extrémních situacích díky hladu i klesá chuť na sex. Ověřeno i na lidech. Lidé jsou ale vnímavější na emoce, a tak pokud nemají nebo tuší, že by v budoucnu nemuseli mít dostatek zdrojů pro výchovu dítěte a zaopatření sebe, přirozeně si dítě nepořídí. Nesnesli by své svědomí a nepřinášelo by jím to štěstí. Nezapomeňme, že člověka přirozeně odrazuje i psychické a sociální nezabezpečení, tím myslím deprese a nefungující vztah. Tohle všechno chrání ve výsledku děti před utrpením a společnost před zbytečnými výdaji na jídlo, ošacení, hlídání dětí, když je potřeba čas a zdroje použít na zlepšení životní úrovně.

Teď, když víme, jak se přirozeně chráníme před neštěstím, si můžeme ukázat některé škodlivé lidské jednání, které nám přináší utrpení jen díky naší neznalosti.
Státní mateřská podpora na děti, snížení daně za dítě, úlevy na jízdné pro děti a další podobné věci. Jsou dány rodičům, aby odstranily náklady a tím uměle vytvořily dojem, že ve společnosti není příliš mnoho lidí a že zdrojů je dostatek. Uměle to tedy vytváří přebytek lidí a bere zdroje lidem, kteří se snaží plnit jiné cíle a potřeby. Co by nevadilo, kdyby se těchto potřeb lidé vzdali dobrovolně, pak bychom věděli, že pro ně má větší hodnotu to, aby někdo mohl vychovat dítě. Znamenalo by to, že strach lidí, že je nedostatek dětí, je větší než obavy z nedostatku zdrojů. Ti, kdo se mýlí, spravedlivě časem ponesou ztrátu za svůj špatný odhad. Pokud je ale tato pomoc placena z daní, co je jedna platba na vše možné, člověk nedokáže odhadnout, jestli je směs mnoha věcí důležitější než jeho aktuální potřeby, a trh díky tomu funguje neefektivně. Pokud tedy stát zasahuje do motivací pořídit si děti a platí to přes daně, lidé tím ztrácejí možnost se efektivně rozhodnout, a tím narůstá riziko, že dítě bude trpět. Uměle se tlačíme chovat se jako zvířata, která do poslední chvíle se rozmnožují, dokud jim to tělo (bohatství ostatních lidí) dovolí, bez ohledu na budoucí utrpení.

Státní regulace možností, jak dítě vychovávat.
Většina rodičů není dostatečně bohatá, aby měla čas na hlídání dětí, protože se musí postarat o zaopatření. Utrácet tedy část výplaty za jejich hlídání je opodstatněné. Co už ale škodí přímo dětem, ale i dospělým lidem. Využívat služby hlídání, zajištěné tím, že se sebere svoboda dítěti nebo dospělému člověku. To brání lidem (dětem) k poznání sami sebe, vybudování si zdravé sebedůvěry, naučení samostatnosti a zodpovědnosti a dalších negativních vlastností. Tyto lidi násilně vychováváni (co jinak než násilně nejde sebrat svobodu) se jí přirozeně i naučí používat, jak proti svým rodičům, spoluobčanům, tak partnerům. Mají pak problém vytvořit rovnocenný vztah, kdy se lidé respektují a jsou respektováni. Co snižuje pocit štěstí a zvyšuje množství rozvodů. Vůči občanům mají nedůvěru, pokud nevidí násilné zajištění správného chování, a přirozená tržní motivace jim přijde nedostatečná, nepochopená.

Co je ještě horší, pokud firma zajišťuje i nucené učení, co svobodnému člověku způsobuje nechuť se sám učit nové věci. Takový člověk na trhu je špatně přizpůsobivý, problémy se snaží řešit přes autority, kterým věří, a má problém ověřit, jestli autorita není podvodník, atd.

Pokud by firma starající se o děti neměla monopolní právní postavení, pak by po dvou generacích na trhu převážili svojí úspěšností lidé vychovávaní s oboustranným respektem. Naštěstí existují firmy (státy), které už umožňují konkurenci a vznik svobodných škol. Kde si firma nedrží v těchto zemí monopol jedné možnosti hlídání.
Bohatí nedávají svoje děti do státních škol ne pro to, aby děti mohli být rozmazlení svobodou, ale aby se nenaučili tolik negativních vlastností. Pokud není jen slepě daná svoboda dítěti, ale dbá se na oboustranný respekt, dítě nemá potřebu zneužívat svobodu vůči jinému člověku, jak běžně pozorujeme u dětí vychovávaných nesvobodně nebo bez hraniční svobodou. Koho zajímá, co je potřeba, aby děti byli efektivnější na trhu, doporučuji přednášky psycholožky Jany Nováčkové. https://www.youtube.com/watch?v=lUvXBfCxOJ8&t

Ve státní škole problémy kolem vzdělávání řeší stejně jako v ostatních státních sektorech. Zvládají učení můžeme jim dát více, aby byli "efektivnější", v jiných sektorech tomu říkáme zvýšení zdanění a regulace. Už to nezvládají, označíme postižené a individuálně jim zvětšíme svobodu, a ono to začne zase trochu fungovat, ale i to má negativní důsledky, jako daňové vyjímky. Podrobněji, jak to chodí v praxi, zde: https://www.youtube.com/watch?v=OWLb1PMh9ts&t

Děti se učí neustále, a tak jediné, co potřebují od rodičů, je zajistit bezpečnost a dostatek podnětů, o které se mohou svobodně zajímat. Stejně jako trh potřebuje zajistit dodržování vlastnického práva. Informace mají menší hodnotu než schopnosti, a těch pozitivních nejvíce získají sebeřízeným vzděláváním. Svobodné vzdělávání sníží počet rozvodů a zvýší společenské respektování mezi občany, a tím i štěstí a stabilitu.
Lidské rozmnožování je tedy přirozeně tržní a má svoje nabídkové a poptávkové motivace. Starší generace poptává a mladší nabízí, a platí se pomocí solidarity, pokud to není narušeno monopolní nucenou platbou.
Dětská práce:
Jednou z důležitých věcí je, aby rodiče dětem ukázali, co je potřeba k přežití, a děti si už samy našly způsob, jak přežijí. Je tedy dobré děti postupně zapojovat do domácích prací, aby se postupně naučily, že věci mají svoji hodnotu. Dítě se správně naučí hodnotit cenu věcí vzhledem ke svému času. Práce i mimo rodinu je pro děti velmi prospěšná. Nezískají jen peníze, ale mají možnost poznat životy ostatních lidí a ještě lépe se zdokonalit v komunikaci a vycházení s lidmi svobodně. Stejně jako dospělý člověk mění práci, jakmile se ji naučil a přestává ho obohacovat vnitřně, tak i pro děti je rychlým zdrojem pro naučení nových schopností a získání zkušenosti se skutečným fungováním světa.
Práce vždy byla od toho, aby poskytla zdroje k životu, a není primárně důležité, aby bavila, ale uživila. Práce není cílem života, ale jen prostředkem. Je potřeba ji dělat efektivně, aby nám nebrala příliš mnoho životního času.
A co chudí lidé?
Je toho spousty, co se rodiče musí naučit, aby dobře zvládli svou práci. Potřebují znalosti napříč několika obory, což je rozhodně velmi náročné. Chudí lidé by tedy rozhodně měli zvolit jednodušší cestu k zaopatření se, a to pasivní investování do globálního akciového ETF. Štěstí jím to bohužel, ale tolik nedá. Zato se stačí naučit, co to je, a pak jen zvládat svou trpělivost a strach, který narůstá postupně, jak se bohatství zvětšuje. Strach o děti přijde naráz a mnohem větší. Pasivní investování zabere i méně času a méně rizika ztráty investovaného kapitálu. Jediné, co je opravdu těžké snést, je veřejný nátlak kvůli dogmatům spojeným s neznalostí důsledků lidského jednání.

Závěr:
Chcete-li se připravit na důchod pomocí dětí efektivně, měli byste zvážit, jestli ekonomicky to zvládnete, bez ohledu na to, jak moc vás společnost přes stát uplácí. Aby jste nového člověka nehodili do světa přeplněného lidmi, kde není dostatek zdrojů. Zároveň, když už se rozhodnete vytvořit nového člověka, tak být ochoten dat mu potřebnou svobodu. Protože zodpovědný člověk dokáže vytvořit největší bohatství, a rodič pak za své úspory získá velké bohatství. Díky vyrůstání ve svobodě bude schopný žít i bez spoléhání se na násilnou pomoc a násilnou regulaci chování ostatních lidí.

Budoucí svobodnější společnost.
Společnost časem nabude ekonomického vzdělání natolik, že lidé pochopí výhody řízení společnosti podle nabídky a poptávky s minimálními emočními zásahy tržně zvolenými politiky. Dnes to vypadá, že svobodné rozhodnutí ukončit bezbolestně svůj život je natolik výhodné, že svobodná společnost bude této možnosti využívat ve velkém. Protože přináší užitek v ukončení bolestí a strachu. Příbuzní chápající, že neziskový život není výhodný, ani pro společnost ani pro jednotlivce, nebudou pociťovat ani negativní emoce při ukončení takového života. Tyto ušetřené zdroje budou moci být pak využity ke šťastnějšímu životu, ale i k budování většího bohatství společnosti, co zachrání a prodlouží nespočet budoucích životů. Nebude tedy tolik potřeba dětí pro zajištění se na stáří, ale jen ke štěstí, protože bohatší společnost nepotřebuje tolik práce lidí.

Děkuji, že se snažíte vytvářet svobodné lidi, a ne svoje hračky, na které nemáte čas, a nezajímají vás.