Konkurenceschopnost, co je vidět a co není

Myšlenky a poznání už 250 let staré. Jak být konkurenceschopní a přesto nemuset pracovat za malou mzdu? Jak zvýšit konkurenceschopnost země? Jak může konkurenceschopnost vyřešit důchodový systém?

Lidé se neustále bojí toho, že se nebudou schopni uživit, nebo že jejich země jako celek nebude konkurenceschopná a bude tím pádem patřit mezi chudé země. Tento strach nás pozitivně vede k sebezdokonalování. Je tedy tento strach prospěšný pro společnost pokud vede ke zlepšování. Tento strach, ale i přirozeně vede k obraně, tedy k socialismu, který nám nepomáhá k bohatnutí. Je potřeba se zastavit a uvědomit si, že nás ovládají emoce při rozhodování a ne logika. Je výhodné nepřemýšlet, jak se bránit, ale jak využít situaci k zisku.

Co už lidé moc nevidí, je, že konkurenceschopnost se neskládá jen z toho, jak dokážeme levně vyrábět, ale i jak využívat. V dnešní době se lidé třeba bojí, že Čína dokáže levněji vyrábět elektrická auta, solární panely a baterky, a při přechodu na ekologičtější životní styl budeme tedy závislí na výrobě z Číny. Je to snad problém i v ostatních sektorech? Není. Nevadí, že pro nás Číňané vyrábějí oblečení, hračky, prostě všechno možné. Problém by byl, kdyby nechtěli dělat pro nás za méně a my to bez nich nezvládli vyrobit. Ale dokud známe technologii, jak to dělat, nehrozí nám chudoba, protože si to případně dokážeme vyrobit. Do té doby je ale lepší nechat pracovat Číňany a za ušetřené peníze si pořídit ne dovolenou, ale další věci, které nám usnadní život a přinesou další zisk. Čína není soběstačná ve výrobě jídla a tak důvěřuje nám, že jídlo zajistíme, oni zajistí zase věci.

Jak zvýšit konkurenceschopnost?

Každého asi napadne, že je potřeba snížit cenu komodit potřebných k výrobě, aby cena mohla být menší a tím porazila dražší konkurenci. Největší položka, co zvyšuje cenu zboží a služeb, je ale cena naší práce. Je tedy potřeba snížit mzdy, abychom mohli dělat pro celý svět za cenu, že budeme chudší, ale budeme mít práci? Ne. Pro konkurenceschopnost je potřeba snížit náklady na lidskou práci, to ano, ale lze mzdy přirozeně snižovat tím, že lidé nebudou potřebovat tak vysoké mzdy a sníží si je sami, když budou ztrácet zákazníky, nebo chtít pracovat více. Vysvětlím, neboj.

Nikdo by nebyl ochoten pracovat, pokud by jeho práce neuhradila aspoň jeho životní náklady. Životní náklady tedy jednotlivě určují minimální možnou mzdu každého člověka, za kterou je ochoten dobrovolně pracovat. Podaří-li se nám snížit naše životní náklady (být více ekologičtí), bude nám přebývat více volných peněz a nebude nám vadit pracovat za méně. Naši konkurenceschopnost tedy neurčuje, jestli výrobek skutečně vyrábíme nebo službu poskytujeme my. Naši konkurenceschopnost zvyšují znalosti, díky kterým v případě nedostatečné nabídky dokážeme sami nabídnout to, co potřebujeme. Také naši konkurenceschopnost zlepšuje snižování životních nákladů. Pokud tedy zateplíme dům, naše náklady se sníží a hned máme pocit většího bohatství a možnost více konkurovat snížením mzdy. Je tedy potřeba úspory investovat a je jedno jestli to lidé zvládnou sami, nebo kolektivně přes stát.

Je-li tedy vládou stejně tak i individuálním člověkem investováno do zateplování domů, vlastní výroby elektřiny přes fotovoltaické panely, do železnic a dalších věcí, co snižují náklady na život, pak je to investice do konkurenceschopnosti. Bez ohledu kdo jednorázově vydělal tím že pro nás pracoval. Investor vydělává uspořenými náklady opakovaně.

Pokud lidé sami, nebo ani jejich stát, nemají schopnost dobře investovat zdroje a neplýtvat na zábavu, pak konkurenceschopnost touto cestou nezvýší. Mohou zvýšit konkurenceschopnost větší efektivitou, třeba automatizací, novou technologií, atd. Ta zase vyžaduje jiné schopnosti, jako logické myšlení a kreativitu.

Socialistické snahy o zlepšení konkurence schopnosti.
Bohužel přirozené obranářské postoje, které jsou jednodušší než zlepšování našich schopností, nás nevedou k získání konkurenceschopnosti. Mezi nefunkční obranné metody patří cla, daně na dovoz a zákazy dovozu. Tím si jen bráníme možnost ušetřit, využitím práce ostatních v náš prospěch. Pokud tedy zisk ze cla a daní nevyužijeme k úspěšným investicím, které nám sníží životní náklady. Například může být extra zdaněný čínský výrobek a zisk použitý na dotování zemědělců nebo hůře důchodců. To není prospěšné, protože jen nákladně přesouváme zisk z jedné práce do druhé. Také tím zkreslujeme individuálně nebo i státně, tržní signály o tom, jak jsou ty práce výhodné. U důchodců využíváme zisk (neboli úsporu ze zakoupení lacinějšího výrobku) na spotřebu a zábavu. Tedy vůbec nevyužíváme výhody, že to za nás někdo vyrobí laciněji za menší mzdu, k tomu, abychom byli konkurenceschopnější v budoucnu, ale využíváme to ke krátkodobé potřebě.

Závěr:
Je tedy potřeba myslet dlouhodobě. Neustále si během života zlepšovat svoji konkurenceschopnost. To také způsobí snížení poptávky po důchodech. Snížení životních nákladů, ať dobrovolné nebo nucené, je řešením důchodového systému, který zatěžuje pracující zdaněním a tím i snižuje konkurence schopnost země.

Zdroje informací inspirovány knihou „Bohatství národů“ od Adama Smithem (250 let staré myšlenky ekonoma).