Jak zvýšit bohatství lidí.

Článek pro lidi, národy, státy které by chtěli tvořit bohatství. Obsah: Co tvoří bohatství a co ne? Co je k tomu potřeba a čeho se musíme zdát? Kdo nám může pomoci? Jak může stát tvořit bohatství? Tvoří inflace bohatství?

Nudná teorie:
Na začátek, proč chceme, aby lidé zbohatli? Bylo by asi ušlechtilejší mít za cíl nějaké vyšší cíle, jako třeba ekologii, duchovní rozvoj lidí, atd. Ekonomové, ale vědí, že člověk se sám začne v zajímat o tyto myšlenky, když má dostatečně splněný fyzické potřeby. Proto není vůbec špatný chtít lidem zajistit bohatství a zabývat se zvětšováním materiálního bohatství. Jakmile tohoto bude dost, bude čas i ochota se zabývat i takzvanými vyššími cíli.   
Kdy se tvoří bohatství a kdy ne?
Ekonomové vědí, že člověk v každé své činnosti se snaží zlepšit svoje podmínky. Neexistuje člověk, který by se tak nechoval. Pokud něco děláme tak proto, že si myslíme že výsledný stav bude lepší než stávající, že to tak někdy nedopadne neznamená, že to je chybná teorie, ale jen to že každý lidský rozhodnutí je spekulace, protože na světe nám nebyli daný žádný jistoty. Pokud člověk nic nekoná bud je plně šťastný, nebo nevidí efektivní způsob jak změnit svůj životní stav k lepšímu.
Pokud tedy necháme lidi svobodně se rozhodovat, budou se snažit o uspokojení svých potřeb a mezi ně patří do nějaké míry i zlepšení životní úrovně, zvětšení bohatství.  
1) Pokud člověk utratí svoje peníze za dovolenou. Uspokojuje svoje potřeby, ale netvoří dlouhodobé bohatství. Je to jen krátkodobé bohatství, nebo zlepšení životní úrovně.  
2) Pokud člověk spoří na důchod netvoří bohatství, protože jen odkládá spotřebu. Jen se připravuje na uspokojení svých potřeb v budoucnu.
3) Pokud člověk si koupí auto. Vytvořil bohatství, pokud ho předtím neměl, protože mu to ušetřilo spoustu času při cestování, nebo při práci. Pokud, ale auto už měl a jen si koupil novější model, spíše uspokojuje svojí potřebu nebo udržuje svoje bohatství.
4) Pokud koupí tepelné čerpalo. Vytvořil bohatství jen tehdy, když ve výsledku bude mít menší náklady na vytápění než kdyby si ho nekoupil.  
5) Pokud koupi firmu. A ta mu vydělává a on ten zisk utrácí za jídlo, netvoří on sám bohatství, ale ty peníze co svěřil majiteli firmy ty už vytváří bohatství, protože díky tomu existuje firma tvořící věci, nebo služby, generující větší užitek něž koupené věci a služby firmo. Takže díky němu se tvoří bohatství, i když on sám není toho fyzicky schopen. Jestli je bohatství dlouhodobé nebo krátkodobé záleží co firma tvoří.
6) Pokud ukradnu věc jinému člověku. Zbohatne zloděj na úkor okradeného, ale důležitý je si uvědomit, že pokud se okrádají lidem mezi sebou národ jako celek nebohatne jen se bohatství přesouvá a demotivují se lidé pracující. V dlouhodobém horizontu tedy to je udržitelný jen do doby, kdy počet pracujících je větší než počet zlodějů.
Tento druh obohacování nikdy moc dlouho nevydržel, protože společnost si rychle uvědomí důsledky a kolektivně se snaží tuto činnost zastavit. Jediná historická vijímka, byla ve 20 a 21 století. Kdy bylo přerozdělování, tak dobře zamaskováno ve státní činnosti, že lidé neviděli se složitém procesu konečné důsledky. A školství jak základní tak univerzitní bylo tak zregulovaný, by lidské mysl byla odnaučena nad činy státu pochybovat.
Definice:
Bohatství je tedy tvořenou pokud utracené zdroje (peníze, čas, omezené zdroje atd) sníží životní náklady, nebo zvýší životní úroveň. A čím trvalejší to je tím lépe.
Co je potřeba k vytvoření bohatství a co určuje rychlost bohatnutí?  
Aby mohl člověk něco vytvořit užitečného většinou potřebuje zdroje. Potřebuje ušetřit dostatek zdrojů na uspokojení svých potřeb, aby měl čas na vytvoření něčeho nového a užitečného.
Příklad:
Pokud trosečník ztroskotá na ostrově, musí si nejdříve zajistit životní potřeby, pak uspořit dostatek těchto zdrojů, aby nemusel trávit čas uspokojováním těchto potřeb a mohl čas využít na budování a vytváření věcí, které mu zvýší životní úroveň a usnadní získávaní surovin. Nejde to opačně, protože pak by při budování bohatství zemřel hlady.
Čím rychleji člověk dokáže uspořit co nejvíce zdrojů, tím může dříve vytvořit věci co mu zjednoduší život, sníží jeho životní náklady a díky tomu jednodušeji a rychleji ušetřit na další investice. Chudý tedy bohatnou pomalu a bohatí bohatnou rychle, oba bohatnou ani jeden nechudne!
Stejně jak může špatně spekulovat bohatý člověk a koupit si věci který nevytvoří bohatství, nezlepší jeho životní situaci, tak i chudý.
Záleží jen na tom jak moc je daný člověk ochoten se vzdát dnešního uspokojení v touze získat v budoucnu větší uspokojení. Bohatí se jen dokážou lépe ovládat svoje touhy, nebo spíše se jích vzdávat a zároveň dokážou správně spekulovat co ostatní lidé potřebují, nebo budou potřebovat.
Kdo nám může pomoci zbohatnout, pokud to sami nezvládneme?
Co když, ale národ utrácí svoje zdroje za alkohol, fodba a hry. I tak může národ bohatnou! Díky ostatním lidem z jiného národa, kteří dokážou svoje touhy omezovat. Jediný co od nás potřebují je jistotu, že budeme dodržovat negativní vlastnické práva. Neboli že se budeme chovat k nim civilizovaně. Tím že investují svoje zdroje v cizí národu a vybudují tam firmy, díky kterým ti to lidé budou pracovat a tvořit hodnoty. Díky tomu, že za investují, neboli že svěří svoje vzácné zdroje schopným lidem v jiném národu, aby z nich tvořili věci, co tvoří užitek cizímu národu tak tím i zvětšují bohatství vlastní. Co je výhra pro obě strany.
Je nutné toto upřesnit. Dodržování negativní vlastnických práv tedy vyžaduje, aby národ se vzdal domorodých myšlenek jako je vlastenectví. Aby národ si nenárokoval, že může brát zisk, který patří majitelům, neboli těm lidem co riskují svoje ušetřené zdroje, aby u nás něco vybudovali. Znamená to nezvedat jím cenu cly, když chtějí si kupovat naše výrobky. Nezdaňovat jejich zisk, když prodávají firmy co tu vybudovali. Nezkupovat jejich firmy násilím pod cenou (zestátňování, vyvlastnění). Neuvalovat cla bránící poskytovat služby a zboží z cizích zemí. Čím více bude tento chudý národ více smýšlet vlastenecky a okrádat lidi co jim dávají to co oni sami si nedokážou uspořit. Tím více je odradí a oni radši budou budovat bohatství v jiném národu, nebo si sami začnou radši užívat bohatství, protože neuvidí možnost, kde smysluplně bohatství bodovat aniž by nebyli okradeni.
Historie nám ukazuje, že touto metodou Velká Británie vybudovala elektrické sítě a továrny v Evropě. Také Evropa díky svými investicemi vybudovala bohatství v Americe, atd.
Kritici možná namítají, že se tím staneme otroky jiného národa, že tu všechno skoupí.
Ziskové investování není tak jednoduché pokud národ si nezničil volný trh. Zahraniční investoři budou ziskový jen tehdy doku nám jejich firmy budou poskytovat větší užitek než ty naše. Dokud tedy jsou ziskový dávají mám větší užitek a bohatství než ty naše. Pokud nejsou ziskový jistě nám je rádi prodají, aby nemuseli nést ztráty. Stačí tedy se naučit efektivně pracovat, umět odložit svoje touhy na později a hájit negativní vlastnické právo.
Jak může stát budovat bohatství?  
Pokud stát sebere peníze lidem a investuje do infrastruktury, jako silnic, škol, nemocnic, může se zdát že buduje bohatství, ale tak jednoduše to uzavřít nemůžeme.
Pokud stát investuje do sektoru, kde má monopol a ještě se tam ceny netvoří tržně, nevíme, jestli to lidem přináší větší užitek, než jsou náklady. Nepopíráme teď, že ty služby nejsou potřeba, jen ukazujeme že nevíme jestli jsou předražený, nebo podhodnocený. Protože lidé neplatí za služby dobrovolně. Nevíme jestli je větší užitek sebrat peníze lidem a dát je do zdravotnictví nebo je nechat lidem. Klidně může dnes být, že 60% lidí by ty peníze utratili v nemocnici a 40% jinde. Pak 40% lidí mohlo uspokojit více svoje potřeby a nebo zainventovat do lepší investice, nebo do horší. Stejně tak nevíme, jestli by radši investoval do zdravotnictví nebo školství, co více potřebuje, co více zvedne jeho životní úroveň?  
Stát tedy investuje, aniž by věděl, jestli lidé pociťují nedostatek nebo přebytek této služby a bez zpětné vazby jestli dává větší užitek, než jsou náklady.
Lidé při budování bohatství musí spekulovat. (Každá investice je spekulace! Protože neexistují jistoty) Stát, ale u svých monopolizovaných sektoru nemá informace, je to jedy spíše sázení. Proto se politik bez těchto dat rozhodne investovat podle svých hodnot a podle nálady ve své sociální bublině. Bohatství je možná maximálně tvořeno jen pro tento okruh známých.
Někteří politici se mohou pokusit tento problém obejít tím že budou dotovat (investovat) do soukromích firem, které jsou tržní a nemají monopol. Bohužel ale nedotují většinou firmy co jsou ziskové i bez dotace, tedy nedotují firmy, který přináší užitek a zvětšují bohatství. Takže ve výsledku investují do neziskových firem a efekt je stejný jako, když sám občan špatně odhadne rizika a investice je nezisková, takže žádný bohatství žádný zisk. Socialistický politik to dělá úmyslně.
A i kdyby politik dotoval ziskovou firmu, pak pokřivuje trh a vytváří dojem že firma je úspěšnější, lepší než ve skutečnosti je a že tvoří větší bohatství, než skutečně je tvořeno. Kvůli tomu nemohou vzniknout firmy, který by tvořili větší bohatství a užitek. Co opět brzdí tvorbu bohatství.
Někteří politici se tedy rozhodnou zaplatit nutné výdaje a zbytek peněz přerozdělit. (co způsobuje výše zmíněný bot 6) Tato varianta byla velice populární ve 21 století, kdy třeba v České Republice zbude přes 40% prostředků na přerozdělení a po rozdělení zůstane deficit. (více o tom ve článku Státní účtenka 2020 petrborovec.blog.idnes.cz/c/769916/statni-uctenka-za-rok-2020.html )  
Je tedy možnost, jak přes stát zvětšovat bohatství?
Ano, Stát může místo tvoření bodu 6 bojovat proti tomu. Větší bezpečnost a dodržování negativního vlastnického práva sníží riziko při investování. Větší důvěra investorů ve spravedlnost sníží jejích touhu kompenzovat si riziko větším požadovaným ziskem. Tím pádem bude zainvestováno i do méně výnosných projektů, ale stále ziskových (tvořící bohatství a užitek).
Pokud stát nedokáže vědět co má poskytovat a jak to má poskytovat, zlepšil by situaci tím, že by se zřeknul monopolu a umožnil vzniknout tržní konkurenci.
Dále může být částečným signálem to, že stejně jako jednotliví lidé se snaží snížit svoje životní náklady, tak i stát se bude snažit snížit dluh a zdanění. Protože daně jsou pro lidi výdaje a stejně jako efektivnější vytápění sníží výdaje, tak efektivnější stát sníží daně. Snížení dání představuje zlepšení životní úrovně lidí, pro které má pracovat (i když totalitní socialisté tvrdí opak, že lidé mají slouží státu). Bohužel, i když se povede snížit daně, nedokážeme měřit jestli stát poskytuje stále stejný užitek jako před tím. Protože potřeby lidí se mohli změnit a i když stát dělá stále to stejný, už to nemusí být stejně užitečné. (dokud budou existovat daně)
Snižuje inflace bohatství, nebo ho tvoří?
Připomeňme si bod 2. Pokud člověk spoří na důchod nevytváří bohatství, ale jen odkládá spotřebu. Pokud tedy většina lidí bude jen spořit na důchod, vytvoří bohatství jen při práci a při zajišťování se na stáří (jako oprava domu). A socialističtí ekonomové měli myšlenku, že když donutí lidi investovat tak se vytvoří více bohatství a lidem se dříve zvedne životní úroveň, než při svobodném životě.
Pokud tedy budou mít peníze inflaci 2,5% tak lidi budou nuceni ne jen nespořit peníze na účtech, podle nich bez užitku. Ale budou muset investovat, aby neztratili získanou hodnotu. Takže můžeme vidět, že inflace podporuje budování bohatství. Akorát to má několik problému.
1) Lidé jsou nuceni dělat něco co neumí, tedy mají mnohem větší neúspěšnost. (takže nemáme jen špatné investice státní, ale i soukromé). Snižuje to efektivitu využívání vzácných zdrojů.
2) Nutně musí vytvořit peníze, ty ale nerozdělují rovnoměrně, takže tvoří nerovnost. (to by mohlo v budoucnu vyřešit CBDC)
3) Lidé nutně nemusí zvolit cestu investic, ale cestu dluhu. Kde využívají toho, že dlužnou hodnotu nemusí splatit. To historicky globálně využívali státy ve 21 století a ani jeden stát nebyl inflací motivovaný investovat. A co hůř státy ztratili motivaci zlepšovat svoje služby a platit dluhy.
Dluh je bohužel problém v krizi, kdy kvůli velkému množství lidí s dluhy nejde krizi řešit tržně aniž by nevznikli sociální nepokoje. První případ se dokonce stal už ve 20 století. Takzvaná velká krize 1929.
Více o této krizi jsem napsal zde: 
petrborovec.blog.idnes.cz/c/771671/velka-krize-1929-pribeh-duvery.html  
O dalších důsledky inflace jsem sepsal zde:
 petrborovec.blog.idnes.cz/c/764056/dusledky-inflace-meny.html4) Inflace také splňuje výše zmíněný bot 6.

Při inflaci těžko určuje kolik vytvořila bohatství, ale mnohem lehčeji je pozorovat negativní důsledky, které mají taky svojí hodnotu. Je jen na lidech, aby si sami určili, jestli jím přináší inflace užitek nebo chudobu a podle toho si zvolili peníze, které budou používat.
Nejhorší co se může stát: Ano synu kvůli kapitalismu jsme zbohatli a díky tomu si teď ty můžeš dovolit socialismus a vybudované bohatství spotřebovat.