Tetička Maradka

  Ještě něco "o hledání," ale tentokrát ze soudku mých dávných dětských vzpomínek. Naše sousedka, tetička Maradová, byla pobožná žena.  Bydlela  se svým  manželem v nízké chalupě s modrou podrovnávkou, se dvěma okny a dřevěnými vraty. 

Domek měl dvě obytné místnosti, náspí a malý dvorek. Po smrti manžela prožívala svůj život ve společnosti „domácí havěti“ - několika slepic, králíků a dvou koček. Snad ji pánbůh odpustil, že kdysi jednu  ze svých kočičích přítelkyň upekla v troubě… Stalo se to nešťastnou náhodou. Omylem zavřela všetečnou Mindu do trouby svých  šmolkově modrých kachlových kamen, odešla do dědiny pro vodu,  trochu se tam zapovídala -  a chudinka Minda zůstala tam…

Tetička chodila poctivě do kostela a ani doma na pána Boha nezapomínala. Pokud si zrovna nepovídala se slepicemi, prozpěvovala si, chodíc po dvorku, samé nábožné písně. Nemohu ji ale jenom  chválit, měla i některé nedobré vlastnosti. Například  -  neměla v oblibě nás,  děcka - a  to nás byla tenkrát plná ulice... Možná to bylo tím, že sama dítek nemajíc, nebyla na jejich brebentění a všelijaké darebačiny  zvyklá…  Věčně nás za něco kárala  a napomínala,  žalovala na nás rodičům že jí balónem mlátíme do vrat, otloukáme zdi, plašíme slepice, honíme kočky -  a podobně… Neměla pro nás prostě pochopení - a my jí to občas oplácely…

Kdysi v neděli se tetička Maradová chystala ve sváteční jupce a fěrtochu do „božího kostelíčka."  Vyšla z chalupy,  zamkla, a  klíč, jak mívala  ve zvyku, strčila do díry pod vratama. Ta tam byla pro slepice, aby mohly chodit ven.  Nevím, co to tehdy moji mladší sestru napadlo, ale jen co se tetička vzdálila, vyndala masivní kovový klíč z otvoru, obalila ho blátem  a znovu ho tam položila. 

Asi za hodinu se tetička Maradka vrátila z kostela, strčila ruku do díry, nahmátla tam hliněný váleček -  a se slovy „kerá pótfora mně tam dala to blato“  mrštila  jím do  hluboké, zarostlé zmoly před chalupou...  A pak začala klíč hledat… Hledala, hledala, chodila kolem chalupy a  pořád lamentovala… My, "neviňátka,"  jsme stály opodál  a ani nedutaly - ale když její lamentace nebraly konce,  nevydržela jsem to a řekla: „Ale teti, šak ste si ho sama hodila do zmole… “ No, co vám mám povídat… Pak už nám nezbylo nic jiného, než do té zmoly vlézt a mezi kopřivami ten nešťastný klíč najít…"

Tenkrát se na nás tetička Maradka opravdu rozhněvala - ale věřím, že  nám to  zase brzy "křesťansky" odpustila...

 „Šak to nebylo ze zlé vůle, ale enom taková dětská hlúpotina... “ 

Poznámka:  podrovnávka - spodní ukončení bílé zdi asi  40 cm modrým pruhem, a pod  ním na zemi řádkou cihel, o svátcích  čerrveně natřených. náspí (náspja) - úzká oplocená neprosklená (veranda) s brankou,  oddělující  dvorek od obytných  místností.  tetičky, strýčkové - všichni dospělí lidé ve vesnici (oslovení pro  děti).