Neslavný konec jedné oslavy MDŽ

Dnes je Mezinárodní den žen. A  i  když  je v dnešní době zvykem nejen tento svátek neslavit, ba dokonce jím, díky jeho zprofanovanosti v době tzv. totality,  i pohrdat, myslím, že vzpomenout by se na něj občas přece jen  mělo.... 

Oslavy MDŽ  tehdy,  před 30 lety,  probíhaly  na každém pracovišti, někde po  pracovní době přímo v závodě, jindy  v nějaké  restauraci, nebo  v hotelu, kde byly  předem objednány.. Podnik na ně přispěl finančně z fondu kulturních a sociálních potřeb, něco k tomu přidal ZV  ROH, někdy přispěli i sami zaměstnanci. Vždyť ta  oslava se netýkala jen žen, ale všech zaměstnanců… I když musím přiznat, že na rozdíl od bujarých oslav v menším podniku, kde jsem po nějakou dobu pracovala,  ve velké továrně, kde jsem byla zaměstnána později, byly oslavy MDŽ daleko střízlivější a formálnější. Ženám stačila kytička karafiátů, balíček s ručníkem nebo utěrkami, někdy bonboniéra.

Vzpomínám  na jednu oslavu v jednom menším potravinářském podniku, kde jsem byla v té době zaměstnána jako výtvarnice v aranžovně.  Aranžérská dílna  byla  umístěna přímo v budově podnikového ředitelství.  Byli  jsme  tam  jen čtyři pracovníci, kromě mne ještě dvě aranžérky a jeden aranžér, Jarda. Jeho povinností, kromě aranžování hlavních výloh,  bylo i jedenkrát za čtrnáct dní vytisknout ceníky zboží (hlavně zeleniny a ovoce) pro  podnikové prodejny. K tomu mu sloužil tiskařský stroj značky Rominor, který byl umístěn v rohu aranžovny. Po vytisknutí ceníků a různých letáků musel být stroj vždycky vyčištěn. K tomu  měl Jaroslav  různé láhve s ředidly,  které byly  uloženy v příslušné skříňce.

A tož tehdy, po takových bujarých oslavách svátku žen, které  se konaly zpravidla po pracovní době ve společenské místnosti, a které se zúčastnilo  veškeré osazenstvo podniku včetně soudruha ředitele a jeho náměstků, se pak povídaly různé věci:  Například - že ten se, už značně „ovíněný,“ vinul k té anebo k oné slečně, jiná slečna zase k tomu nebo onomu  kolegovi, ten se pohádal s tím nebo oním, ten zase vyčetl levity tomu - a někdy dokonce i facka padla...

Ale tenkrát, po oslavě MDŽ o které píši, nejhůř dopadl, tehdy  náš  značně neoblíbený soudruh  ředitel. Po skončení celé té  oslavné akce  se  rozhodl provést „ředitelskou inspekci“ naší  aranžovny. Bylo všeobecně známo, že aranžér Jarda,  který tajně holdoval alkoholu, mívá občas něco „na povzbuzení ducha a těla“ v aranžovně schované.  A tak se tam tehdy  soudruh ředitel s jedním ze svých kolegů vydal. A také že jo… V  jedné skříni objevil známou láhvinku  Myslivce, "alkoholu s lidskou tváří“  se tehdy říkalo, ve které byla tekutina přesně takové  barvy, jakou měla  Stará myslivecká...   Ředitel  ji otevřel – a pořádně si loknul...  Ach jo - nebyla to Myslivecká, ale ředidlo na čištění tiskařského válce Rominoru, které si tam Jarda neprozřetelně přelil… Ještě štěstí,  že řediteli jeho kolega  okamžitě přivolal pohotovost. Oslava MDŽ pro něj tehdy skončila  výplachem žaludku  v baťovské nemocnici. Soudruh ředitel se k tomu  samozřejmě nepřiznal, píchl to na ně j jeho  kolega.

A tož i takové trapasy se při podnikových oslavách MDŽ  děly.

Přeji vám, (tedy  pokud netrpíte averzí k tomuto svátku), pěknou oslavu MDŽ,  a nezapomeňte na kytičku, potěší... Jo,  a ať žijí ženy - prý „okrasný prvek našich domovů – i našich pracovišť!“  A také všichni ti, kteří  je mají rádi – a váží si jich…

P.s.: Tento příběh je pravdivý, jen jméno aranžéra Jardy jsem změnila.