Dnes je Mezinárodní den žen. A i když je v dnešní době zvykem nejen tento svátek neslavit, ba dokonce jím, díky jeho zprofanovanosti v době tzv. totality, i pohrdat, myslím, že vzpomenout by se na něj občas přece jen mělo....
Oslavy MDŽ tehdy, před 30 lety, probíhaly na každém pracovišti, někde po pracovní době přímo v závodě, jindy v nějaké restauraci, nebo v hotelu, kde byly předem objednány.. Podnik na ně přispěl finančně z fondu kulturních a sociálních potřeb, něco k tomu přidal ZV ROH, někdy přispěli i sami zaměstnanci. Vždyť ta oslava se netýkala jen žen, ale všech zaměstnanců… I když musím přiznat, že na rozdíl od bujarých oslav v menším podniku, kde jsem po nějakou dobu pracovala, ve velké továrně, kde jsem byla zaměstnána později, byly oslavy MDŽ daleko střízlivější a formálnější. Ženám stačila kytička karafiátů, balíček s ručníkem nebo utěrkami, někdy bonboniéra.
Vzpomínám na jednu oslavu v jednom menším potravinářském podniku, kde jsem byla v té době zaměstnána jako výtvarnice v aranžovně. Aranžérská dílna byla umístěna přímo v budově podnikového ředitelství. Byli jsme tam jen čtyři pracovníci, kromě mne ještě dvě aranžérky a jeden aranžér, Jarda. Jeho povinností, kromě aranžování hlavních výloh, bylo i jedenkrát za čtrnáct dní vytisknout ceníky zboží (hlavně zeleniny a ovoce) pro podnikové prodejny. K tomu mu sloužil tiskařský stroj značky Rominor, který byl umístěn v rohu aranžovny. Po vytisknutí ceníků a různých letáků musel být stroj vždycky vyčištěn. K tomu měl Jaroslav různé láhve s ředidly, které byly uloženy v příslušné skříňce.
A tož tehdy, po takových bujarých oslavách svátku žen, které se konaly zpravidla po pracovní době ve společenské místnosti, a které se zúčastnilo veškeré osazenstvo podniku včetně soudruha ředitele a jeho náměstků, se pak povídaly různé věci: Například - že ten se, už značně „ovíněný,“ vinul k té anebo k oné slečně, jiná slečna zase k tomu nebo onomu kolegovi, ten se pohádal s tím nebo oním, ten zase vyčetl levity tomu - a někdy dokonce i facka padla...
Ale tenkrát, po oslavě MDŽ o které píši, nejhůř dopadl, tehdy náš značně neoblíbený soudruh ředitel. Po skončení celé té oslavné akce se rozhodl provést „ředitelskou inspekci“ naší aranžovny. Bylo všeobecně známo, že aranžér Jarda, který tajně holdoval alkoholu, mívá občas něco „na povzbuzení ducha a těla“ v aranžovně schované. A tak se tam tehdy soudruh ředitel s jedním ze svých kolegů vydal. A také že jo… V jedné skříni objevil známou láhvinku Myslivce, "alkoholu s lidskou tváří“ se tehdy říkalo, ve které byla tekutina přesně takové barvy, jakou měla Stará myslivecká... Ředitel ji otevřel – a pořádně si loknul... Ach jo - nebyla to Myslivecká, ale ředidlo na čištění tiskařského válce Rominoru, které si tam Jarda neprozřetelně přelil… Ještě štěstí, že řediteli jeho kolega okamžitě přivolal pohotovost. Oslava MDŽ pro něj tehdy skončila výplachem žaludku v baťovské nemocnici. Soudruh ředitel se k tomu samozřejmě nepřiznal, píchl to na ně j jeho kolega.
A tož i takové trapasy se při podnikových oslavách MDŽ děly.
Přeji vám, (tedy pokud netrpíte averzí k tomuto svátku), pěknou oslavu MDŽ, a nezapomeňte na kytičku, potěší... Jo, a ať žijí ženy - prý „okrasný prvek našich domovů – i našich pracovišť!“ A také všichni ti, kteří je mají rádi – a váží si jich…
P.s.: Tento příběh je pravdivý, jen jméno aranžéra Jardy jsem změnila.
