Jistému člověku se ztratil srp…

Žiji již desítky let ve velkém městě, ale moje rodná obec ve které jsem strávila dětství a léta dospívání, jsou Násedlovice. Tato vesnice se  nachází na Jižní Moravě, asi 20 kilometrů od dříve okresního města Kyjova.

Kyjovsko je kopcovitý zemědělský kraj mnohými návštěvníky přirovnávaný k italskému Toskánsku. Žijí v něm pracovití lidé, kteří se dnes, ale hlavně v minulosti, zabývali  zemědělstvím  včetně  sadařství a pěstování vinné révy. Obyvatelé obce se o svátcích a různých slavnostech rádi strojí do svých nádherných dolňáckých krojů, na které jsou právem hrdi. V této vesnici  jsem prožila dětství i dospívání,  zážitky z této doby jsou trvalým zdrojem mých vzpomínek a inspirací.  A tož některé ze vzpomínek z mého dětství. .

Tenkrát, v padesátých a a na začátku šedesátých let minulého století,  nebylo televizorů, počítačů  ani  mobilů, dokonce ani to rádio - bakeliťák neměl v domě každý.  Důležité zprávy a informace  šířily noviny,  hlavně RP, obecní informace denně násedlovským občanům poskytoval obecní bubeník, strýček Rudolf D…

Později, když technický pokrok konečně dorazil  i do naší dědiny, zprávy se šířily  místním rozhlasem, z trychtýřovitých  amplionů umístěných na dřevěných sloupech elektrického vedení.

A tak každé dopoledne před obědem to v kovovém amplionu na sloupu před  chalupou několikrát zarachotilo, pak se ozvala dechovka s některou tklivou  písní  jako  například  „Na Šumavě je dolina“, „Teče potůček bublavý “ nebo „Darovalo mi děvčátko  prstýnek stříbrný…“, pak se z obecního tlampače ozvalo:   “Hlášení místního národního výboru. Oznamujeme všem občanům,  že naši obec navštívil zvěrokleštík Šašinka. Kdo má něco ku kleštění, nechť to přihlásí  u Ludvíka V...“.  Chrr...   „Další zprávy. Jistý člověk, jak šél ze  Záhumenice do dědiny, ztratil srp. Žádáme poctivého nálezce, který by ho  našél, nechť ho odevzdal Jožovi H…, Pode dvorem, číslo popisné ... “  Anebo "včera po veliké bůřce, vzala velká voda jistému občanovi z humna hromadu cihel. Žádáme teho, který jich  posbíral a umístil na vlastním dvoře,  aby jich neprodleně vrátil temu, kemu uplavaly. Nebo ať to aspoň ohlásí na MNV. Temu občanovi, který jich   na tem dvoře má oznamujeme, že byl při jejich přemísťování viděn. Poškozený občan mu za jejich vrácení předem děkuje. Chrrr, chrr... Konec hlášení“.

V rozhlase se hlásívaly  samozřejmě i vážnější  věci, jako byly křtiny, pohřby, různé schůze, fotbalová  utkání, svatby, pozvání na venkovské tancovačky a podobně

Někdy se  různé „oznamy“ vyskytovaly i na plotech nebo na vratech stodol, jako třeba  „Joža K... je vůl,“  „Franta miluje  Pepinu“ nebo „Nezapomeňte, že v sobotu 31. května  pořádá místní hasičská jednota spolu s fotbalisty na hřišti SRANDOVNÍ  Kácení máje,  spojené s  taneční zábavou. Když bude pršet, tancovačka  bude v hospodě U Kopečků. Zveme všecky občany“.  A tak podobně...

Zajímavé informace a různá sdělení, bývaly  občas vidět i na domech,  zejména těch občanů, kteří provozovali nějakou  živnost nebo důležitou službu pro občany. Vzpomínám si například na cedulku, kterou měl jeden občan umístěn u zvonku na dveřích. 

Osvald  S... OBECNÍ KOZEL

Prčím každý pátek  od  16. hod.

odpoledne do 20. hod. do večera. 

Poznámka: Kterýsi pátek neměl strýček Osvald S... čas věnovat se této záslužné činnosti - a na vratech  domku bylo prý křídou napsáno: DNES NEPRČÍM.

***

Třicátého dubna, večer před prvním  májem, bývalo v dědině eldorádo. Mládež se srocovala, všechno jí bývalo dovoleno. Chlapci stavěli děvčicím po setměni pod okny májky, veřejnosti se dávaly na vědomí různé tajnosti, například tajné lásky,  a to tak, že se vápnem vysypávaly cestičky od domku  šohaja  k domku jeho milé. Leckterá starostlivá matka je pak prvního května hned po rozednění odstraňovala, zasypávala je popelem. Posledního apríla se páchaly i  různé nepřístojnosti a skopičiny. Vzpomínám si, že se kdysi na prvního máje po ránu ocitla i naše lavička ze zahrádky  až v koruně staré  lípy uprostřed dědiny, U luže. Připoutaná tam byla masivním kravským  řetězem.

Tož tak  veselo  bývalo u nás na dědině na konci apríla a začátkem měsíce máje...

No jo, byl k tomu pádný důvod. Zima konečně skončila, sluníčko  svítilo, příroda ožívala a všechno se radovalo. I my, lidé.