Hezké vzpomínky. Na hlášení místního rozhlasu si pamatuji z dětství také (obec Mostek u Dvora Králové n.L.). Vzpomínám si, jak jsem občas pod jedním amplionem čekal, až budou hrát "Červenou řeku" od Heleny Vondráčkové .

no jooo, dětství....povzdech

Ano, hezké a úsměné vzpomínky. Na ty horší vzpomínáme neradi, raději jsme je vytěsnili. Děkuji, ane Miroslave za příspěvek. Zdravím.

Hezký, klidný víkend se sluníčkem a dobrou pohodu Vám přeji, , paní Veroniko. A děkuji za nahlédnutí.

Pěkné vzpomínky

A úsměvné. Děkuji, Jitko. Hezký den

Diky za krásné vzpomínání....

Krásný slunečný víkend a hodně zdravíčka Vám přeji, pane Tomáši.

Děkuji Vám, paní Vlasto. Krásný den Vám přeji.

Krásné, paní Mirko Kozel Osvald a jeho úřední hodiny mě tu rozchechtaly, až se mě psice bála

rozchechtali, fuj!

Jejda, hlášení místního rozhlasu. To byly ohromné zážitky v dětství. Děkuji za nostalgickou vzpomínku. 👍😊

No jo, takoví to tenkrát bývalo. Děkuji, pane Ireine, za příspěvek.

Diky za nostalgicky clanek, ja take pochazim z Kyjovska, od Nasledovic k nam to bylo pres 'jednu dedinu" a tak zvyky byly bud stejne nebo podobne, i kdyz kroj byl trosku rozdilny. Nektere zvyky uz zanikly (na priklad malovani" bilym piskem pred domem, mladi to uz neumi, nebo vyzdoba cest na "Bozi telo"). I ja si pamatuju jak prvni roky po valce mistni zpravy "vybubnoval" bubenik, rozhlas instalovali koncem ctyricatych let. Zrovna jako Vy tam uz neziju (bozinku, uz je tomu 61 let) pak sem zil ve mestech, jeden cas i ve Zline, dokonce i ve velkomestech jako Viden nebo megalomestech jako Tokyo. Letos planuji cestu do CR na setkani na Kyjovsku se spoluzaky ze zakladky a v Kyjove se spoluzaky z gymplu a taky navstivit dedinu kde sem vyrustal.

Zdravím Vás, pane Pospíšile, přes velikou dálku, a přeji Vám hodně zdraví. Domov je domov, tam se vždycky rádi vracíme. I já do těch mých rodných Násedlovic, i když to mám odsud ze zZína necelých 100 km. A děkuji Vám za Vaše nahlédnutí a komentář.

Stalo se v Tvrdonicích: manžel mojí spolužačky se ve všední den nastrojil do svátečního obleku, na klopu si připnul voničku a šel na dvůr. Jak to své počínání manželce vysvětlil? "Tož prčí sa nám koza, idu s ňů k ženichovi." ̈

Lid slovácký je lid veselý.

Bravo, paní Foltýnová.