Jak to kdysi bývalo s prodejem banánů

a jinými exotickým ovocem. Poslední dobou jsem stále  hledala námět na nějaký článek. O strašidle koronaviru  se mi psát nechtělo – je toho všude plno, straší mě to  i ve spaní. 

Včera ráno jsme byli s manželem  ve známé zlínské  oční poliklinice Gemini, kde nám, tak jako jiným příchozím, hned po vstupu změřili bezdotykovým teploměrem  teplotu.  Bylo nás tam víc - a nikdo  neprotestoval. Chirurgický úkon laserem v manželově oku, který později následoval, byl pro něj bezbolestný  a nad očekávání velmi rychlý.  

Vrátím se ale  k námětu  mého článku  uvedeném v  titulku. K jeho napsání mě inspiroval  článek v blogu L. Větvičky „Zlaté fronty na banány,“ který byl doplněn výstižnou dobovou fotografií.  Díky, pane Ladislave, za připomenutí doby „reálsocialismu“ u nás... 

Vím  přesně jaké to bývalo, protože jsem tehdy pracovala jako výtvarnice v aranžovně, v propagačním oddělení podnikového ředitelství Zelenina. Součástí budovy  byla i dozrávárna  banánů, zvaná  "bananárna, do které náklaďáky pravidelně dovážely papírové bedny s velkými trsy banánů,  zelenými jako brčál. V bananárně, za teploty ca  18 stupňů Celsia a  určité vlhkosti vzduchu tyto  banány dozrávaly a pak se rozvážely do prodejen  čtyř okresů.  Stávalo se někdy, že banány v některé z krabic přezrály a začaly hnědnout. Ty se pak  nasáčkovaly a prodávaly se slevou zaměstnancům P.Ř.  My, kteří jsme měli pracoviště hned vedle  dozrávárny,  jsme  neměli o  tyto  přezrálé, nahnědlé  banány, nouzi… Dnes bych si je již podobné jakosti  nekoupila. (Prodávají je kupodivu občas  se slevou v jednom blízkém supermarketu). 

Někdy se stávalo, že v krabici s banány připutovala  z jižních krajů i nějaká exotická zvířátka, například různí brouci, pavouci, jednou dokonce malý chameleon  a had. (Asi "banánový").

Před prodejnami "zelovoc" stávaly  fronty - hned jakmile se rozkřklo,  že "přišly banány,"  pospíchali lidé z práce, aby se na ně  dostalo. (To bylo ale někdy tak  v 70 - 80. letech min. st.,  později se zásobování s exotickým ovocem přece jen trochu zlepšilo).  Mandarinky, datle, kokosové ořechy a ananasy se v prodejnách zeleniny vyskytovaly většinou jen o Vánocích - a pomeranče byly hlavně kubánské nebo španělské, které se nedaly loupat, ale jenom  krájet. Bývaly to asi opravdu „zlaté časy"zelinářů. (Podpultové zboží). Buďme  ale spravedliví. Prodavači, ale hlavně prodavačky,  to neměly v zelinářských obchodech lehké, při práci se musily  hodně otáčet. Dřevěné bedny se zeleninou a ovocem byly těžké, přesahovaly často povolený limit 15 kg 'pro ženy) a ty s nimi denně manipulovaly.  Lehčí, plastové přepravky,  se začaly používat až až později. 

Exotického ovoce bylo málo,  prý na ně nebyly devizové prostředky, ale zato ovoce z domácích  zdrojů - když se urodilo a zjara v květu  nepomrzlo,  bylo dostatek. Hlavně meruněk, jablek, hrušek, ořechů. A také zeleniny, salátu, mrkve, petržele, celeru, cibule, česneku, květáku. brambor, vypěstované  českými  zelináři.  

A nakonec malá vzpomínka, humorný příběh z mojí někdejší činnosti návrhářky poutačů a výloh. Hned po mém nástupu do podniku  jsem dostala za úkol vytvořit návrh na aranžmá výlohy na hlavním náměstí  s námětem „jablka“ kterých bylo  plné sklady a jejich prodej vázl.  Svůj úkol jsem  vzala vážně a  inspirovala  se kresbou Josefa Lady z jedné  knížky dětských říkanek  Ve  výloze největší prodejny zeleniny a na náměstí pak dominovala  kresba  venkovské ženy, trhovkyně,  "zababušené" ve vlňáku  s košem plným krásných  červených jablek. 

„Byla jedna babka, prodávala jabka,

za děravý groš prodala jich koš.“

A dole pod ní ve výloze bylo v koších, loudničkách  a miskách naaranžováno plno krásných  voňavých  českých jablek  různých druhů a odrůd -  výpěstků našich  sadařů.

Přiznám se, že i když se  lidem procházejícím kolem prodejny výloha s  ladovskou kresbou a vystavenými jablíčky jejich prodeji  určitě  prospěla, na podniku OZ mě za ni příliš nepochválili. „Je to“ prý "pěkné, paní návrhářko,  až na to, že vy, namísto abyste propagovala náš socialistický obchod, vychvalujete  tady  jakousi  venkovskou babku -  a její soukromé podnikání…“