Jak je vám, ptáčkové?

Je konec ledna. Venku přituhuje - a i u nás ve městě, kde bývá obvykle sněhu poskrovnu, začalo hustě chumelit.  Na balkoně máme krmítko, do kterého se v zimním období  slétá spousta  přezimujících ptáků. Letos je tomu ale jinak... 

"Jak je vám, ptáčkové, když sníh všude leží,

po polích, po lesích, chladný vítr běží?

Jak je nám, tak je nám, však nám dobře není,

zima nám odnesla všechno potěšení.

Vzala nám sluníčko, červíčky a klasy

a pro nás nastaly přenešťastné časy.“

Tuto básničku si pamatuji z raného dětství – i když si už vůbec nevzpomínám z které dětské knížky mi ji maminka  tenkrát četla. A už vůbec ne kdo byl jejím autorem. Tenkrát mě asi hodně chytila za srdíčko - když si ji dodnes pamatuji...

Ano, ptáčky odjakživa miluji, ráda je kreslím, fotografuji, sypu jim do krmítka na balkoně různý ptačí zob – zrní,  ovesné vločky, slunečnicová semínka - a sýkorkám i odřezky  syrového tuku, aby nestrádaly - a zimu šťastně přežily.

 A každou zimu jich bývá v našem krmítku spousta – pěnkavy, sýkorky, vrabci,  kosi, někdy přiletí i červinka  nebo dlask se svým silným  zobákem. Trochu mě zlobilo,  když se v našem nevelkém balkónovém krmítku někdy uvelebila kosice (asi stále stejná), kterou jsme nazvali Amálka, a nemínila tam nikoho  z drobnějších ptáčků  pustit.  Anebo dvě hrdličky,  které se tam – tak vešly... 

Ale letošní zimu je naše krmítko bohužel opuštěné. Z počátku mrazů se tam sice objevilo několik sýkorek, ale poslední dobou je tam vidím málokdy.  A kosi, kteří měli v keřích pod balkonem svá hnízda odkud vyváděli na jaře své mladé, jakoby vymizeli. Asi před týdnem jsem viděla jen jednoho, seděl  na větvi protější obrovské  borovice, ale od té doby nic… A ta bývala rájem různého ptactva i v zimě, včetně toho páru zahradních hrdliček, které náš balkon  navštěvovaly pravidelně - i ty na ní  rády odpočívaly.  

Kde jsou letos všichni ti ptáci?  Zdržují se jinde – v jiných městech - kde mají dost zobání a  našemu městu se vyhýbají?  Dokonce ani ty „tetky“ vrány, které  v hejnech létaly mezi bloky, bloumaly po chodníku mezi domy, anebo rozvážně  zkoumaly okolí kolem popelnic, nikde nevidím…

A tak nevím – děje se snad něco? Někde jsem četla, že prý se k nám dostal nějaký vir,  nemoc,  která hubí kosy – a prý se snad na jaře jejich stavy znovu obnovi… Doufejme...  Ale  kde jsou ti ostatní ptáci? Sýkorky, vrabci, pěnkavy, dlaskové, a i ti ostatní, co na zimu neodlétají do teplých krajin? Kam se všichni poděli? Ještě štěstí, že máme doma v kleci dvě andulky – papoušky vlnkované – jejich švitoření si naštěstí užijeme dost. Ale i těm je asi smutno. Rády se domlouvaly s těmi ptačími kamarády za okny. 

Jak je to u vás s ptactvem – a nejen ve vašich  krmítkách?