Hody, hody, doprovody...

Hody, hody, doprovody dejte vejce malovaný, když nemáte malovaný dejte aspoň bílý, slepička vám snese jiný...

Když si zde pročítám články týkající se svátků, ať už vánočních nebo velikonočních, překvapuje mě, že většina těch, co o nich píší, má k nim jakousi averzi, neřku-li odpor.  Nevím, jestli je to normální, anebo spíš  móda, vyjadřovat se dnes ke všemu stále negativně. Nevím jak vy, ale já jsem se od dětství na svátky, jak vánoční, tak i  velikonoční, vždycky  těšila, i když na ty velikonoční víc. A to mi vydrželo až  do dneška. 

A dnes je to  i tím, že Vánoce pro mne znamenají daleko víc starostí, a možná i stresu, než Velikonoce. O Velikonocích odpadne vymýšlení, nakupování a balení dárků, strojení stromečku a podobně. Před  Velikonocemi  uklidím byt, umyji  okna, vyperu záclony, převléknu  peřiny, prostě dám (samozřejmě za pomoci manžela) byt do pořádku.  A pak něco dobrého pro hosty i pro „šlaháče“  upeču  a těším se, že přijdou. (I když dnes již spíš z naší rodiny). A pak nabarvím vajíčka, někdy i slupkami z cibule - nebo barvičkami,  a upravím svátečně velikonoční stůl.

A když se již venku udělá opravdu hezky a pominou i noční mrazíky, přesadím pelargónie (muškáty) z chodbového okna zpět do truhlíků na balkoně -a těším se z toho, že  tu máme  zase jaro, že budeme zase víc chodit do přírody, jezdit na výlety,  rýpat se v záhoncích na zahrádce... Máme ji  na kopci nad městem s výhledem do zlínského okolí a  krásného kraje předhůří Javorníků. 

Na to se každý rok těším, a proto mám  Velikonoce, "svátky jara," ráda. A to ostatní velikonoční „běsnění“ jsem již dávno přenechala mladým. Sama jsem si ho v mládí  na jihomoravské dědině užila až dost. 

Přeji vám všem o Velikonocích dobrou pohodu, dobrou náladu - a to sluníčko nejen venku, ale i ve vaší  duši.        

Kraslice

Vrbička, vrba bleďoučká,                                      

chvěje se tiše v koutku,

na jaře chystá pro kloučka

hrst barevných proutků.

Neboť ten chlapec zarudlý.

jenž nebyl chvíli bez kudly,

krasličku  starou hladí.

Škoda je, škoda mládí.

Jaroslav Seifert (zkráceno)