Hody, hody, doprovody dejte vejce malovaný, když nemáte malovaný dejte aspoň bílý, slepička vám snese jiný...
Když si zde pročítám články týkající se svátků, ať už vánočních nebo velikonočních, překvapuje mě, že většina těch, co o nich píší, má k nim jakousi averzi, neřku-li odpor. Nevím, jestli je to normální, anebo spíš móda, vyjadřovat se dnes ke všemu stále negativně. Nevím jak vy, ale já jsem se od dětství na svátky, jak vánoční, tak i velikonoční, vždycky těšila, i když na ty velikonoční víc. A to mi vydrželo až do dneška.
A dnes je to i tím, že Vánoce pro mne znamenají daleko víc starostí, a možná i stresu, než Velikonoce. O Velikonocích odpadne vymýšlení, nakupování a balení dárků, strojení stromečku a podobně. Před Velikonocemi uklidím byt, umyji okna, vyperu záclony, převléknu peřiny, prostě dám (samozřejmě za pomoci manžela) byt do pořádku. A pak něco dobrého pro hosty i pro „šlaháče“ upeču a těším se, že přijdou. (I když dnes již spíš z naší rodiny). A pak nabarvím vajíčka, někdy i slupkami z cibule - nebo barvičkami, a upravím svátečně velikonoční stůl.
A když se již venku udělá opravdu hezky a pominou i noční mrazíky, přesadím pelargónie (muškáty) z chodbového okna zpět do truhlíků na balkoně -a těším se z toho, že tu máme zase jaro, že budeme zase víc chodit do přírody, jezdit na výlety, rýpat se v záhoncích na zahrádce... Máme ji na kopci nad městem s výhledem do zlínského okolí a krásného kraje předhůří Javorníků.
Na to se každý rok těším, a proto mám Velikonoce, "svátky jara," ráda. A to ostatní velikonoční „běsnění“ jsem již dávno přenechala mladým. Sama jsem si ho v mládí na jihomoravské dědině užila až dost.
Přeji vám všem o Velikonocích dobrou pohodu, dobrou náladu - a to sluníčko nejen venku, ale i ve vaší duši.
Kraslice
Vrbička, vrba bleďoučká,
chvěje se tiše v koutku,
na jaře chystá pro kloučka
hrst barevných proutků.
Neboť ten chlapec zarudlý.
jenž nebyl chvíli bez kudly,
krasličku starou hladí.
Škoda je, škoda mládí.
Jaroslav Seifert (zkráceno)
