Život je krásný 5.

Týden utekl jako voda. Nebylo dne, aby se neviděli a nebylo snad minuty, aby na ní nemyslel.

Poprvé u něj strávila celou noc a on už si s ní nechtěl jen tak povídat, jako pár probdělých nocí předtím…kromě té první….tehdy toho moc nenamluvili. Ještě chvíli po tom, co usnula a její dech se zklidnil, pozoroval její tvář. Měl chuť jí přimáčknout k sobě a už nikdy nepustit. Neodolal a hřbet jeho ruky něžně přejel po její tváři, pak se přivinul k jejímu tělu a než usnul, zašeptal potichu ta dvě slova, která si zakázal říct nahlas….................zatím.

Dnešní noc u něj, teprve po ní zjistila, že otřepaná fráze: „kdybych teď měla zemřít, nelituju“ je až bolestně pravdivá. Navštívila s jeho pomocí obrovské výšky, z kterých se jen pomalu a dost dlouho vracela zpátky na zem. Nikdy předtím nic podobného nezažila a kdo jednou okusí, už se nespokojí s málem. Když pro nic jiného, tak pro tenhle okamžik stálo za to žít. Jen jí teď čeká ten poslední krok, skoncovat ten předešlý život s tím druhým, je to fér.

Pravda, on se sice moc fér nechoval. Tehdy jen tušila, že všichni znali jeho problémy, o kterých sama neměla ani tušení, nikdo však nenašel odvahu varovat ji. Po jeho prvním přiznání, jen toho co musel, odpustila, nabídla pomocnou ruku, aby později následovala další přiznání, další pochopení…..odpuštění a nakonec zbyla jen hořkost. Hořkost, se kterou ztratila veškeré zábrany chovat se tak, jak se poté chovala. Nejdřív snad vzdor, vztek a chuť ublížit mu....…tak jako on ublížil jí……. Možná ho donutit, aby se zachoval jako chlap a odešel sám. Život s ním se stal jen jakýmsi morálním svazkem před okolím a rodinou, se strachem nevehnat ho do bažin, ve kterých by zcela jistě skončil. A pak…potkala JEHO a dnes  právě proto, že ví, jaké to je, když zmizí roky života kdesi na smetišti a už není síl zkoumat co byla pravda a co lež, se chce chovat fér k oběma.

***

Předběhl ji. Když se po týdnu vrátil domů a zjistil, že stále nekomunikuje tak, jako dřív, zeptal se. Zamlčovat určité okolnosti není zase tak složité, ale lhát do očí neuměla. Na přímou otázku zda někoho má, odpověděla po pravdě, že ano. Následovalo ticho………….. ticho dlouhé skoro tři hodiny, za tu dobu jí píply dvě zprávy a ona se bála odpovědět, přestože věděla, že ON ví, co se právě děje. Čekala, že tohle přiznání vše vyřeší, že si ten druhý konečně sbalí všechny svoje věci a odejde, teď hned a bez rozmýšlení. Ulevilo se jí a alespoň trochu měla pocit, že přesto všechno jednala férově. Mýlila se, naprosto nečekala to, co následovalo po třech hodinách ticha.

Ten neškodný protivník, jak si původně myslela, jejím přiznáním získal ohromnou sílu. Sílu bojovat o ní, s kýmkoliv…… i s ní samotnou. Zatočil onou životní ruletou opravdu dokonale a ukázal to, co od něj očekávala dřív, mnohem dřív....... Stal se chlapem jak hora, který vstal z vlastní hrobky, kam se dobrovolně pohřbil zaživa a nemínil ji jen tak předat někomu jinému i s vlastním věnováním.

Při třetím pípnutí se zavírá do koupelny, aby mu konečně odpověděla, že se nemusí bát, pravda už vyšla najevo a teď přichází fáze rozchodu. Lhala……… přesto, že ona lhát neumí……mu napsala zprávu, aby uklidnila jeho……… i sebe. Věřila, že tohle ustojí……. že si dokáže jít za tím co chce………… že se dokáže zbavit balvanu tížícího její kotník. Ale představovala si to moc jednoduše.

Najednou si uvědomuje, že ten, kterého jí bylo vlastně jen líto, je odhodlán bojovat víc, než do konce. V jednu chvíli se náhle ocitá v jeho objetí, pevném sevření, kterým jí dává jasně najevo, že ji nehodlá jen tak pustit a vzápětí padá na zem první kus jejího oblečení…..

***

Naposledy jí viděl ráno, ve své vlastní posteli, stále ji vidí, její vlasy jen tak rozhozené po celém polštáři, její přivřené oko, zatímco tím druhým se na něj laškovně dívá, když jí pokládá na stůl hrnek s vonícím kafem. Protahuje se a on pozoruje každý záhyb jejího nahého těla a tolik touží se k němu přivinout. Neodolá………a teď už je večer, píše jí třetí zprávu a ona neodpovídá. Přestože tuší, co právě říká tomu druhému, přestože věří, a stále nepřestává věřit, že její volba padla na něj, chce si být jistý, že se nic neděje, ale jeho srdce buší na poplach zlým tušením.

Pokračování:
Život je krásný 6.