Nemožné na počkání, zázraky do tří dnů.

Ačkoliv je internet plný návodů na to, jak se připravit na bankovní produkty a na co si dávat největší pozor, teprve špatná zkušenost vás dostatečně naučí. Nikdy vám totiž nikdo neřekne celou pravdu, byť byste byli sebeobezřetnější.

Asi spousta z vás už někdy řešila hypotéku, její pořizování, domlouvání podmínek a někteří z vás mají za sebou i dojednání nových podmínek v rámci ukončení fixace. Vždy čtete dobré rady, abyste si informace a konkurenční nabídky začali zjišťovat s dostatečným předstihem. Ani já jsem neusnula na vavřínech a tuto radu beze zbytku využila. Již dva měsíce před koncem fixace jsem měla „zmapován trh“ a měla v ruce i přímé nabídky od konkurence. V tu chvíli přišel krok druhý, začít tlačit na svojí banku aby i ona poodkryla maličko svoje karty a nastínila svoji nabídku.

Psal se začátek prosince 2011, konec fixace poslední leden 2012, banka není schopna učinit jakoukoliv konkrétní nabídku, zatímco konkurence tlačí a nabízí svoje zvýhodněné úročení jen do konce prosince. Nechávám si čas na rozmyšlenou, přece se nenechám do něčeho jen tak natlačit. 23. prosince mi domů přichází doporučeně dopis s nabídkou mé banky, urychleně si sjednávám schůzku, to co nešlo před 14-ti dny mám najednou v ruce černé na bílém. Mezi Vánočními svátky sedím naproti pracovníkovi banky a uvádím své požadavky, chci prodloužit dobu splácení o deset let, však všichni víme jaká je dnes finanční situace mnoha rodin a bez uzardění říkám, že ani u nás to není lepší. Při sjednání hypotéky před pěti lety byla situace úplně jiná a kratší doba splácení a tím vyšší splátka nám nečinila problém. Byli jsme navíc ujišťováni, že fixace slouží právě pro tyto případy a při konci jakékoliv fixace lze sjednat bezplatně podmínky naprosto odlišné od těch původních, mezi něž patří i doba splácení, omezená pouze jediným parametrem a tím je věk žadatele (respektive toho staršího z žadatelů).

Takže tak sedíme v bance, posloucháme tu skvělou nabídku, zjišťujeme, že prodloužit dobu není naprosto žádný problém, ale přesto si bereme týden čas na rozmyšlenou a porovnání s ostatními nabídkami. Do současné doby jsme s naší bankou byli spokojeni, neměli jsme v úmyslu zbrkle prchat při jakékoliv o desetinku procenta lepší nabídce a chtěli zvážit všechna pro a proti.

Na začátku ledna domlouváme schůzku, která se koná až po dovolené pracovníka, který nás má na starosti, vše je rámcově připravené, chybí jen náš podpis. Bude to prakticky jen formalita, říkáme si při cestě do banky.

Vyplněný formulář s vypočítanými procenty, vyjádřenou měsíční splátkou, splatnost posunuta na maximum třiceti let.
“Jooo, ale mám pocit, že se za tuto službu platí“ naklání se k nám diskrétně pracovník banky.
“Prosím??“ reagujeme pohotově.
“No dělal jsem teď něco podobného jiným klientům a byl tam jednorázový poplatek pět tisíc korun“ pokračuje pracovník. „Ale ještě se zeptám kolegy“.
Čekáme a optimismus se kterým jsme přišli z nás poměrně rychle mizí pryč. Pracovník se vrací, ale konkrétní informaci nemá, před námi absolvuje kolečko telefonátů s centrálou, kdy máme pocit, že se dovolal do nějakého bludiště, neustále jej někam přepojují a on pokládá doplňující dotazy.
“Proč chcete prodloužit dobu splácení?“
“Co je bance do toho?“ reaguji nechápavě, "já přece v rámci fixace...."  pokračuji naučeným argumentem.
“Aha, takže to nejspíš nejde a asi se to neplatí a konkrétně mi to neřeknete, tak děkuji za informace“  pokládá pracovník s nacvičeným úsměvem telefon.
Nám obličeje ztuhly.

Výsledek? Domů odcházíme s informací, že prodloužení splatnosti je velký problém, nemusí nám být vůbec povoleno, leda snad restrukturalizací úvěru, což znamená, že se nám zhorší posouzení naší schopnosti plnit své závazky a po zanesení do systému už nedosáhneme na jakýkoliv obdobný produkt ani u své banky, ani u cizí. Dostáváme formulář, která nám má otevřít brány do pekla zvaného banka...stačí jen vyplnit a přinést zpět.

Další dva dny si všude možně zjišťuji informace proč mám restrukturalizovat dluh, když nejsme dlužníci, sjednáváme pouze nové podmínky v rámci uzavření nové fixace a ze všech stran, včetně naší banky jsme byli ujišťováni, že prodloužení doby splácení mezi takové podmínky patří a není to žádný problém. Převést hypotéku v rámci refinancování už není z časových důvodů možné, takže nám nezbývá nic jiného, než poslat pracovníka do .... (ani to psát nebudu), žádný vyplněný formulář mu nedat, další fixaci si vyjednat jen na rok a příští rok utéct včas ke konkurenci, protože kdyby banka mluvila na rovinu že nám úvěr prodloužit nelze, jejich nabídku bychom ani nezvažovali a dávno už bychom měli hypotéku jinde.

Takže až vás ve vaší bance budou přesvědčovat, že je možné cokoliv, nevěřte jim, co je možné a nemožné zjistíte až ve chvíli, kdy už nemáte čas couvnout. Sama nejsem žádný finanční analfabet, ale nejsem ani expert, takže ve velké míře spoléhám na seriozní informace přímo od banky (od koho jiného také), pokud však dnes může v bance říci kdokoliv cokoliv, včetně nepravdivé informace, nemůžeme se divit, že je finanční gramotnost obyvatelstva tak nízká, jak se mnohde uvádí. 

P.S. ten formulář se mu chystám hodit na hlavu v pondělí, pokud někdo ze čtenářů má už své zkušenosti, budu ráda, když se s nimi podělí v diskuzi. :))