Jak zrušit trvalý pobyt osobě ve vlastním bytě?

Tak na tuto otázku by se dalo odpovědět celkem jednoduše – těžko. Ale začněme popořadě. Stává se, že lidé mají v bytě osobu přihlášenou k trvalému pobytu, která se následně odstěhuje a důvod jejího trvalého pobytu tímto pomine. Má-li se kam přestěhovat, není žádný problém, úřad vše zařídí takřka na počkání. Problém nastává ve chvíli, kdy majitel bytu požaduje zrušit trvalé bydliště osobě, která se nemá kam přihlásit.

Návštěva číslo jedna na odboru matrik a evidence obyvatelstva, duben 2011.
Paní, která jako jediná má tento složitý proces na starosti, je naštěstí přítomna. Ve složení majitel bytu, trvale hlášený a úřednice, začíná složité jednání zrušení trvalého pobytu. Vynecháme otázky typu a proč a kvůli čemu, dozvídáme se, že trvalý pobyt lze zrušit až po lhůtě 6-ti měsíců a společně k této lhůtě je vyžadováno svědectví dvou svědků – sousedů v domě, že zde uvedený skutečně nebydlí. Po chvilce paní dodává, že nejdříve to lze učinit po 3 měsících.

Na druhou návštěvu se připravuji, studuji zákon, zejména pasáž o zrušení trvalého pobytu, který neříká absolutně nic o žádné lhůtě, ani svědectví. Vše se nejspíš schovává za formulkou, že majitel nemovitosti je povinen doložit, že důvod trvalého pobytu pominul. Mezi tyto důvody patří samozřejmě odstěhování dotyčné osoby. Požádám tedy rodinného příslušníka, aby mě doprovodil na úřad s čestným prohlášením, ve kterém potvrzuje moje tvrzení. Na úřad přicházíme po více než 3 měsících od odstěhování dotyčné osoby, nyní bohužel už bez ní.

Paní, která jako jediná má celou agendu na starosti, není přítomna a nikdo neví, kde je. Dostáváme telefonický kontakt, abychom si domluvili schůzku přímo s ní, žádost o zrušení trvalého pobytu je nám odmítnuta převzít, místo ní dostáváme osvědčený formulář (ve kterém je mimochodem naprosto to samé co v mé žádosti) a navíc dostáváme poučení, že rodinný příslušník je coby svědek nepřípustný pro podjatost. Odcházíme.

Během následujících dní se snažím několikrát dovolat paní, která jediná.....no však už to znáte. Až po pěti dnech jsem konečně úspěšná. Dostávám pokyny. Mám se dostavit, sebou vzít osobu odstěhovanou a svědka, aby záležitost mohla být vyřešena na místě a netrvala dalších 90 dní. Na dotaz zda svědkem mohu určit kohokoliv ze sousedů a úřad si poté provede místní šetření jsem vyvedena z omylu, protože se se svědkem musím předem na jeho svědectví domluvit, aby mi je neodmítl a tím bychom se dostali na samý začátek. Na můj argument, že se nemám s kým domluvit, protože se sousedy zrovna večírky nepořádám dostanu celkem logickou otázku (pro paní) zda mám alespoň nějakou kamarádku. Vůbec nevadí, že bydlí na opačném konci města, zde zřejmě podjatost nehraje žádnou roli.

Návštěva třetí, předem domluvená, takže paní přítomna, je září 2011.
Přicházíme ve složení: majitel bytu, kamarád majitele, dotčený odstěhovaný a kamarád dotčeného odstěhovaného. Vypovídáme shodně, že dotyčný je skutečně teď už téměř půl roku odstěhován a na uvedené adrese se nezdržuje. Jsme poučeni, že mi přijde rozhodnutí do týdne domů, dotyčný odstěhovaný si ho musí vyzvednou, protože na starou adresu mu zaslán býti nesmí, poté toto rozhodnutí nabyde právní moci, což si musíme po cca 3 týdnech (15 pracovních dní) nechat potvrdit, aby tento dokument byl právně platný, však všichni víme jak to dneska v praxi chodí třeba s exekutory, že? Všichni odcházíme s pocitem dobře odvedené práce a konečně hmatatelného výsledku.

Týden po návštěvě úřadu mi skutečně přichází doporučeně dopis s rozhodnutím, píše se datum 25.září 2011.

Pokud byste čekali, že zde příběh končí..... zklamu vás. Píše se datum 5.12.2011 a já konečně mám čas a hlídání pro děti, uběhla dostatečná doba na nabytí moci úřední a tak beru rozhodnutí a klušu bez ohlášení na úřad, přece to bude jen formalita. U vstupu se s úsměvem táži slečny:
“Potvrzení o nabytí úřední moci zřejmě dostanu u vás, že?“
Slečna na mě vykulí oči se strohým:
“Cože??????“
Tasím papír a v rychlosti vysvětluji, co potřebuji potvrdit, slečna mě zaráží:
“To musíte tam, kde jste to vyřizovala, tady dělám jen úřední ověření pravosti“
V duchu spílám manželovi, že musí mít vždy pravdu, neb přesně tohle předpovídal.

Na odchodu se ještě ujišuji, zda paní, co má jediná tuto problematiku na starosti, je přítomná, když vidím pokrčená ramena, tak se ptám, zda mi to aspoň někdo potvrdí. Jsem ubezpečena, že určitě ano. Vystoupám tedy do třetího patra a najdu zamčené dveře kanceláře, pomineme, že jsou dvě odpoledne, že je pondělí a že to není poprvé, co paní, která má být za svým stolem za ním není, ani pozdější pátrací akce není úspěšná, prý měla na sobě asi před hodinou kabát, ale kam šla, to ví asi jen Bůh. Nicméně se mi dostává pomoci a odkázání na jinou paní v prvním patře, která to udělá za ní. Scházím tedy dolů a narážím na číselný pořadník, jedno okénko je prázdné a tak drze vstupuji nedbaje na to, že já číslo přidělené nemám, jsem odkázána na vedlejší okénko a ujištěna, že stejně budu platit poplateček, tak budu mít dost času si číslíčko dole v suterénu vytisknout. Zvedám oči v sloup, nicméně čekám.

Po chvíli se okénko uvolní, paní se na mě usměje, připadá mi to jako dobré znamení, přesně ví co potřebuji a už hledá razítko s nápisem o nabytí moci úřední. Hurááááááá, kříčí celé moje vnitřní já, takže drobná věta o tom, že to paní ale ještě musí zkontrolovat v systému, zda skutečně to moci úřední nabylo, mě vůbec nezaráží. No ovšem, pořádek musí být. A pak jak ve snu slyším tu větu:
“Ale toto ještě úřední moci nenabylo, takže vám to potvrdit nemůžu“
“Cože????“ ptám se naprosto stejně jako ta slečna dole „jak dlouho proboha trvá nabytí úřední moci????“
“No 15 dní“ zní naučená odpověď.
“V tom případě nechápu, kde je problém, protože toto už je více jak dva měsíce, jak se můžete přesvědčit“ odpovídám a cítím jak se mi začíná měnit výraz obličeje.

Následuje pátrání, hledání, všemožné dotazy na všechna možná čísla, výsledkem je, že paní, která jediná má na tohle co říct, zřejmě zapomněla změnu zaznamenat, prostě není k nalezení a já si mám políbit šos, přijít jindy a nebo tam ten papír nechat, oni mi ho potvrdí a pošlou poštou znovu.
“No to určitě, při mém štěstí zítra přijde exekutor a já nebudu mít v ruce nic, čím bych prokázala, že dotyčný tu nebydlí“ odpovídám paní a odcházím. Dosud nevím, kdy zase najdu čas, abych mohla běhat hodinu mezi třemi poschodími a nechat si konečně potvrdit jedno úřední rozhodnutí tak, aby bylo právně platné.

A co závěrem? Spousta lidí dneska shání práci a marně, věřím, že je mezi nimi dost takových, kteří by dokázali takovouto práci zvládat na jedničku a tak přemýšlím, jestli až tam půjdu příště, protože bohužel potvrzení moci úřední potřebuji, nemám zároveň s tím nabídnout někomu kompetentnímu svůj životopis.