Život je krásný 2.

Už je dávno po půlnoci a to něco v ní jí stále velí ještě zůstat a počkat. Ale jak dlouho? Přestože se k němu nachomýtla při tanci, pozornost jí věnoval pouze jeho společník a dost jasnou. Tím usoudila, že opravdu není gay ani jeden z nich a tím víc jí ON začal přitahovat, ani sama neví, proč už to dávno nevzdala.

Vzdává to, nechává se pozvat někým jiným na jedno k baru, s podmínkou, že to jedno bude cola a jen díky tomu, že toho, kdo ji zve, velmi dobře zná. On se jejích spárů obávat nikdy nemusel, protože i ona uznávala nedotknutelnost za určitých podmínek. Z úvah jí vyruší jen nabízená cigareta a vzápětí prosba o tanec. Kolena se jí znovu podlomí a svět se začne točit mnohem rychleji. Měla by váhat, aspoň náznakem zaváhání mu vrátit ty tři hodiny čekání na NĚJ, ale tělo jí neposlouchá. Omámená náhlým pocitem, který nedokáže definovat se nechá vzít do náruče a odnést pod úroveň baru o pár schodů níž, na parket.

Nevnímá, nikoho a nic kolem sebe. Vidí jen ty oči…její oči … věděl moc dobře, proč se tolik bál do nich nahlédnout. Podíval se jednou a už není cesty zpět, cítil, že celý zbytek života by se dokázal utápět v těch nádherně průzračných tůních. Věděl, že už ten živočišný pohled ze svých vzpomínek nikdy nevymaže.

Nechápe sám sebe, když o chvíli později proniká zakázaným prostorem jejích úst a pokusí se ochutnat dosud nepoznané, přestože ten uvnitř něj ho napomíná, aby tolik nespěchal, nedokáže si pomoci a vsází vše na jednu jedinou kartu. Polovičatých věcí už měl v životě dost, pokud má mít jeho život nějaký smysl, chce vše a nebo nic, o polovičatost už nestojí. Věděl to a věděl co všechno dává jako protihodnotu. Neodtáhla se, zprvu lehce jako když motýl přejede svým třepotavým křídlem po hřbetu ruky, opětovala jeho letmý polibek a pak už neskrývaná touha a vášeň prolétla do jejích úst, stejně jako do jeho. Svět přestal existovat. Byli jen oni dva, nikdo jiný.

***

Doprovodil jí a přestože chtěl odejít, nedokázal její pozvání odmítnout. Studený čaj jako němá výčitka stále ještě stál na stole, když po pár hodinách odcházel. Přestože si byl jistý, že už ji nikdy neuvidí, nedokázal mlčet o své touze s ní kráčet životem. Po jejím boku zestárnout a její oči si zcela sobecky uzmout pouze pro sebe. To co zažil, předčilo všechny jeho představy, vše co se o takových jako ona říkalo, tuhle noc zažil na vlastní kůži a věděl, že pokud už dál nebude nic, jeho další hledání nemá smysl. To co představovala ONA se hledá jen těžko, velmi těžko.

Neměla v úmyslu porušit onen slib, který si z počátku večera dala. Nechtěla další výbuch vášně a rozkoše, údiv v jeho očích a číst v nich to, co četla vždy. Věděla však, že nechce aby odešel. Opřená hlavou o jeho rameno, nucena zvrátit hlavu, když hleděla do jeho očí, připadala si tak maličká, jako nikdy předtím a chtěla, aby se čas zastavil. Ani sama neví jak k tomu došlo, že jejich těla splynula v jedno jediné, její dech se srovnal s jeho a pak ON svoje pulzující srdce položil k jejím nohám ještě než odešel. Neměla odvahu položit vedle jeho srdce to svoje, nevěděla zda ji k tomu vůbec někdy najde a přesto neodmítla. Prohlížela si ten velký dar a nechápala sama sebe, ani jeho. Jedna jediná noc, co změní celý život.

***

Potichu se plíží do svého bytu a marně doufá, že na něj čeká opuštěný. Stála ve dveřích do kuchyně jako němá hrozba a okamžitě spustila proud výčitek, jen co zavřel svými zády dveře. Chtěl se konečně vydýchat, zasnít a vrátit o pár hodin zpět v čase. Nechtěl jí poslouchat, nechtěl jí vidět, nechtěl s ní dýchat stejný vzduch, chtěl aby se rozplynula jako letní bouře, praskla jako bublina a spolu s ní zmizel i rok jejich společného života. Už nikdy, nechtěl vzpomínat na neustálé hádky, nekonečné pronásledování, slídění v jeho telefonu, počítači, kapsách. Žárlivé scény, končící nic neříkajícím sexem, který byl jen o ní, o jejích potřebách o jejích pocitech a on se vedle ní ztrácel a přesto nedokázal zařvat. Až dnes, tedy vlastně včera…..než potkal JÍ, konečně dokázal jasně a stručně formulovat vše co cítil a necítil a co vlastně chce. Přesto tu stojí, nevyspalá, naštvaná, plná zášti. Nechce, už nechce dál…ONA mu dala sílu, ví, že teď už dokáže vše, vše co měl už dávno dokázat sám. Pospíchá, pár vět na definitivum opravdu nestačí, slibuje, že večer vše vyřeší, v klidu, bez emocí, definitivně.

Cestou do práce píše JÍ, nicneříkající zprávu z které snad pochopí, že pro něj nebyla jen nočním přeludem a doufá, že tím přeludem nebyl on sám, pro NI. Ve chvíli, kdy jeho telefon pípne JEJÍ odpověd má chuť tančit a zpívat a odbouchnout šampaňské, křičet do světa, že ONA existuje. Byť by to bylo předčasné, jemu stačí, že prostě odpověděla.

Pokračování:
Život je krásný 3.