Ženy jsou buď nymfomanky, nebo frigidní

Nic mezi tím, tak přesně tenhle pocit mám, když poslední dobou čtu poučné články na téma sex. Marně přemýšlím do které kategorie patřím já, protože už jsem měla za život tu čest být počastována oběma názvy. Zatímco oba pojmenovávají skutečné nemoci, jsou jimi označovány i takové ženy, které mají jen zvýšenou potřebu sexu, než je všeobecný průměr a nebo menší.

Kdo stanovil ten všeobecný průměr to netuším, protože pokud se budu bavit o sexuální potřebě jako potřebě fyzické, je podle mého názoru stejně častá jako třeba hlad a ten rozhodně nemám jednou do týdne, či dokonce jednou za měsíc. Ale stejně jako se dá rychle uspokojit hlad po jídle, dokáží lidé uspokojit rychle i hlad po sexu a rozhodně k tomu nemusí vyvařovat pět, nebo šest chodů a jíst ve dvou. Bez rozdílu, v tuto chvíli vědí muži i ženy, kam mají přesně sáhnout a během pár minut, někdy i vteřin, není co řešit. Když se však uspokojení takového hladu věnují společně, určitě už to není jen záležitostí pár vteřin (většinou).

Všimla jsem si i jedné zvláštnosti, všeobecného příměru, že nechuť k sexu = žena. Za svůj život jsem nenarazila ani na jedinou ženu (a že si toho v ženském kolektivu řekneme opravdu hodně) která by měla opravdu nechuť k sexu. Problém nevidím v chuti, či nechuti, spíše v tom, jaký způsob uspokojení oné chuti je nám příjemnější a který naopak méně, či vůbec.

Zatímco muži mají potřebu, která se (dle tvrzení několika z nich) projevuje bolestí v určitých partiích a tělo prostě potřebuje upustit páru. Ženy takové projevy nemají (většinou), u nich je to spíše psychický hlad po krásném pocitu, jež u nich vzájemný kontakt vyvolává.

Ženy vůbec motají city všude tam, kde se muž obejde jen s technikou a reálným nadhledem.

Potkáme nějakého nového a zažíváme krásné pocity jen pouhou možností se jej dotknout a nechat jej tyto doteky opětovat. V tu chvíli je nám krásně, protože naše srdce a mysl zaplavují pocity absolutního štěstí. Milovaná osoba je s námi a svět kolem nás mizí v mlžném oparu. Prožíváme psychický orgasmus, v této chvíli nemáme potřebu zažívat ten fyzický a mnohdy si jeho absenci ani samy neuvědomujeme. Každá z nás to určitě zažila, líbí se nám to a pocitově se cítíme uspokojené, není to sice takové, jako když si podobné pocity navozujeme samy, ale mnohem lepší (v tu chvíli). Proto nemáme problém v začátku vztahu ulehat do postele mnohem častěji, než když spolu strávíme delší čas a co na tom, že vlastně k fyzickému orgasmu u nás nikdy nedojde. Vzdycháme, protože nás zaplavují pocity štěstí a vůbec si neuvědomujeme, že právě nahráváme něčemu co budeme chtít v budoucnosti tak strašně moc změnit a co půjde jen velmi, velmi těžko.

Když jsme spolu déle, nastoupí určitá forma fádnosti, stereotypu, mnohdy přijdou obyčejné starosti, problémy s dětmi a my prostě nedokážeme jen tak přecvaknout na program „teď si chci prožít orgasmus“ možná jen proto, že jsme dosud nic podobného ve dvou nezažily. Najednou viníme partnera, že je nedostatečně citlivý, když nevidí, že nemáme na sex s ním myšlenky a pouhé jeho mrknutí nám k navození chuti opravdu nestačí.

Druhá věc, která nás brzdí, je vlastní sebevědomí. Muži řeší sex vizuálně a vzrušuje je většinou to co vidí, málokterý trpí pocitem vlastní ošklivosti v poměru k tomu, kolik touto představou trpí žen. Ženy  prožívají sex hlavou, muži nástrojem k tomu určeným. Muži chtějí vidět, protože je vzrušuje pohled a jen umocňuje jejich touhu, zatímco ženy si mnohem raději hrají s vlastní představivostí a u toho mohou mít klidně tmu. Zatímco muži nás strojí do krásných krajkových oblečků, my se mnohem raději dotýkáme jejich kůže. A zatímco muži rádi střídají polohy, mění svůj vlastní úhel pohledu, aby měli ten nejlepší výhled, my máme nejraději když se nás dotýkají tam, kde nám to jednoduše dělá dobře. Narozdíl od mužů, kteří dělají prakticky pořád to samé tím, že strkají cosi kamsi a výsledek je zaručen, u nás už to tak jasné není. Jen málo procentu žen stačí něco kamsi strčit a ženu tím odrovnat. A už vůbec se to nedaří, jestliže měníme pozice tak, že nás to ani nevzrušuje. (Nevím jak by se tvářil muž, kdybych po něm chtěla, aby si dal jednu nohu za ucho, druhou na rameno a tak se o něco pokoušel :o)) Muže znervózní pouze vlastní selhání, které se však málokdy projeví u ženy, pochopitelně, ženy před aktem přece nepotřebují nic topořit.

Ještě horší pak ale je, když si muž vykoná to svoje, my se pomocí svých vlastních vzdechů nakonec přece jen vzrušíme, ale on nás nechá tak jak jsme a spokojeně si funí do peřiny, zatímco my nemůžeme usnout. Marně se pak ptáme samy sebe, jestli nám to za to vůbec stálo, ačkoliv odpověď dávno známe. Najednou si začneme uvědomovat, že se vlastně naše sexuální hrátky točily vždy kolem jeho fyzické a naší psychické potřeby a uvědomíme si absenci opravdového fyzického orgasmu.  Jenže v tuto chvíli náš partner zná naši mnohdy přibarvovanou vášeň z předešlých dnů (let) a pak mu snadno unikne, že problém je někde úplně jinde. Většinou to připisuje právě nastalému stereotypu a mnohdy se snaží o určitou inovaci, většinou v podobě střídání prostředí (což někdy zafunguje), poloh (což většina z nás nemusí, protože ta zaručená prostě funguje a nebudu jíst přece polévku vidličkou, když lžící svou chuť uspokojím mnohem lépe) a nakonec mnohdy nastoupí i střídání partnerek (což naší nechuť určitě nevyřeší, alespoň do té doby, dokud v sobě neobjevíme i jiné touhy a nějakou tu partnerku mu nepřebereme).

Domnívám se, a řekla bych že právem, že většina žen má častou sexuální potřebu, každý, kdo měl tu možnost zažít fantastický pocit naprostého uvolnění po něm prostě nepřestane toužit. Ženy jsou jen mnohem složitější mechanismus a neexistuje na ně všeobecný návod na použití. Každá jsme jiná (naštěstí) a každá potřebujeme jinou techniku a troufám si říci, že v naprostém soukromí jí každá z nás velice důvěrně zná (a také svůj hlad pravidelně uspokojuje), bohužel jen velmi málo žen dokáže o takové potřebě nahlas mluvit. O tom jak spolehlivě uspokojit muže není pochyb, dokáže to téměř každá i nezkušená, v tom má muž obrovskou výhodu. Kdyby u něj k uspokojení došlo jen v případě, že by měl třeba prst v uchu, nebo v nose, asi by měl taky problém něco takového požadovat po ženě hned.

A zajímá vůbec muže co žena skutečně zažívá, nebo se většinou smíří s myšlenkou, že určitě to samé co on? Přiznejte si, pánové, kolik z vás je ochotno opakovaně na toto téma rozhovor začít? Opakovaně proto, že žena prostě nedokáže přemoci stud a bavit se o technice sexu, který jí dělá dobře (učit vás dělat to, co sama zvládá dokonale), tak normálně, jako se o ní dokáže bavit muž. Dovolím si sama odpovědět. Za svůj život jsem poznala jen dva takové muže. A do té doby mě nikdy nenapadlo, že stejně jako ženy, nečinící si nárok na vlastní fyzický orgasmus prožívají psychické blaho při pohledu na uspokojeného partnera, může něco podobného být zajímavé i pro muže. Proto bych se možná měla ptát jinak, pánové, kdyby vás žena několikrát po sobě vzrušila, dovedla téměř k vyvrcholení a těsně před ním toho nechala, otočila se a usnula, tohle vše praktikovala každý den po dobu dejme tomu měsíce (ať na vás nejsem moc zlá), opravdu byste skočili nadšeně do postele s ní pokaždé, když by vás na stejný druh sexu lákala?

Ženy se mění, dozrávají a mnoho mužů vám řekne, že starší ženy jsou v posteli rozhodně lepší, než ty mladé. Vysvětlení proč tomu tak je, je velice jednoduché, čím jsme starší, tím víc si uvědomujeme, že nám ten vlak prostě ujíždí a přestáváme trpět falešnými předsudky co si o nás ten druhý bude myslet. A hlavně prožívat něco pouze psychicky nám již nestačí, začínáme zcela sobecky vyžadovat reálné uspokojení jako zažívají muži a pro těch pár vteřin či minut jsme ochotné udělat a obětovat cokoliv. Naprosto otevřeně dokážeme mluvit o svých představách, které ve své hlavě máme paradoxně již spoustu let a teprve teď cítíme, že už bychom je nemusely nikdy uskutečnit.

Komunikace pomáhá řešit všechny problémy a já bych k tomu jen dodala, aby to muži nevzdávali, mluvili a zajímali se. Na tom nemůžou nikdy tratit, ale vždy jen získat a jak tak pozoruji spoustu životních příběhů kolem sebe, mnohdy mají doma schovaný naprostý poklad, který hledají všemožně jinde.

Možná, kdyby se tohle všechno povedlo, muži o to stáli a ženy začaly mluvit o svých potřebách, začaly být  sobecké, vyžadovat to, co ve skutečnosti chtějí a začaly řešit sexuální potřebu opravdu jako tělesnou, mohli bychom se třeba i dozvědět, že nechuť k sexu = neexistuje. :o)