Sexuální výchova na základní škole

Včera mě zaujala v televizi reportáž na téma sexuální výchova na základní škole. Musím podotknout, že zrovna s tímhle předmětem, respektive jeho zařazením do výuky, jsem nikdy neměla problém a asi proto jsem se až včera dozvěděla na jakých základech je sepsána petice proti jejímu zavedení. Vzhledem k tomu, že mám malé děti, kterých se tato výuka bude týkat a jedno dítko už dospělé, mám možná oproti jiným rodičům výhodu v porovnání.

Pamatuji si, když přišla nejstarší dcera ve svých pěti letech ze školky se sdělením, že jim paní učitelka ukazovala na obrázku rozdíl mezi klukama a holkama. No přiznám se, čuměla jsem jako puk. Nikdy jsem nepatřila mezi puritány, o sexu se bez uzardění dokáži bavit téměř s kýmkoliv, ale v tomhle věku jsem byla spíš zastáncem jakési sladké nevědomosti. Proč dětem uspěchat překročení oné pomyslné hranice mezi sladkou nevědomostí a poznáním. Později mi došlo, že když jí toho „pinďu“ neukáže paní učitelka na obrázku, dřív nebo později se určitě najde někdo, kdo ukáže a zvědavost po poznání je asi větším nepřítelem, než poznání samotné.

Mohu uklidnit čtenáře – rodiče, že její vývoj to neovlivnilo ani v nejmenším a pokud ano, tak leda pozitivně, prostě nepotřebovala hledat pokoutně odpovědi na otázky, které už jí stejně napadaly a můj následný rozvod s tehdejším manželem jí rozhodně cestu k dospělosti urychlil víc, než nějaké kresby ve školce.

Díky tomu jak přistupuji k tomuto tématu já osobně, nebyl pro mě problém vysvětlit jí v devíti letech co jí možná brzo čeká, až se začne měnit na ženskou se vším všudy. A když začala poprvé menstruovat neřvala vyděšením na WC ve škole „co se proboha stalo“, ale omluvila se učitelce, že musí domů, protože "TO" dostala. Ostatně vložku nosila v tašce pro každý případ už rok.

(Což mi tak připomnělo, že první věc, kterou jsem jí řekla a následně ukázala bylo, jak tu vložku správně použít, možná to zní směšně, ale zkuste se někdy zeptat chlapa kam by jí nalepil? A tím nijak neútočím na chlapa, že by nebyl dost chytrý, ale nemá vůbec žádné zkušenosti, právě tak jako holky, které to "postihne" poprvé :-)

Naproti tomu ještě dnes slýchám o 14-ti letých holkách, které vyděšeně telefonují svým babičkám, tetám, kamarádkám (hlavně aby nedejbože neposlouchal nějakej chlap) co mají dělat, protože na to z domu nebyly připravené, což je pro mě asi víc alarmující zjištění, než to, že je hodlá někdo ve škole do problému zasvětit. Ostatně úplně stejně jsem doma reagovala já před 21 lety a proto možná zastávám tento pozitivní postoj. Ale v té době taková osvěta, jako dnes, zdaleka neprobíhala, což beru jako omluvu, protože dnes se se svojí maminkou dokážeme bavit o všem daleko otevřeněji, včetně sexu.

Možná i díky tomu, jaký mám s dcerou vztah a jejímu chápavému postoji se mi podařilo uchránit jí před první sexuální zkušeností až do patnácti let. Začala s tím až po předepsání antikoncepce a aplikace očkování proti rakovině děložního čípku, přestože v té době chodila už půl roku s klukem o čtyři roky starším. Dnes je jí devatenáct, bavíme se o všem možném, nejspíš není téma a otázka, na kterou bych jí nedokázala odpovědět, nebo se styděla a myslím si, že díky tomu ona začala žít mnohem dříve spokojeným sexuálním životem než já, protože už věděla, co má, či nemá očekávat, dokázala  říct co ona sama chce a slovo orgasmus nepatřilo v našem slovníku mezi vulgární. (To je sice už opravdu poslední stupeň celé sexuální výchovy, ale neméně důležitý)

Zároveň věděla již v útlém věku, velmi brzo před jakoukoliv první zkušeností, na co si má dávat pozor, co hrozí malým holčičkám, když ve sladké nevědomosti potkají kdekoliv na ulici pedofila, což bych jí stěží vysvětlila bez pochopení její vlastní identity, jedinečnosti i důležitosti a později i jak se chránit a před čím, až „TO“ jednou přijde a ona postoupí o další level do dospělosti. Tohle vše je přece součástí běžného strachu o naše dítě a jak už jsem psala, je stále spousta rodičů, kteří mají problém mluvit s dětmi otevřeně o sexu jako o chlebu, přestože je běžnou a nepopiratelnou součástí života.

V tom případě je ale více něž žádoucí, aby tyto informace dostaly opravdu všechny děti, ne jen ty, kteří mají míň stydlivé rodiče. A ruku na srdce, když jsem poučovala svojí první dceru bylo mi jen o sedmnáct let víc než jí, kdo ví, zda na stará kolena, až přijde čas poučit moje mladší děti, nedostaví se náhle stud a nebudu mít stejný problém s nimi otevřeně mluvit, jako pořád ještě velká část rodičů má. Potom budu sama ráda, když jim budu moci říct: „tak se na to zeptej paní učitelky“. Možná to zní jako alibismus, ale je to určitě větší jistota, že onu informaci dítě určitě obdrží, na rozdíl od toho, co jsme se na všetečné otázky dozvídali my: „až vyrosteš, tak se to dozvíš“, protože zrovna já vyrostla mnohem dřív, než se ke mně kterákoliv informace dostala a to samé nechci dopustit u svých dětí.

Svět je džungle a v ní se nikdo neptá, jestli znáš, nebo neznáš. Jednou v ní jsi a musíš přijmout její tvrdá pravidla, život není žádná pohádka ani sranda a leckdy si nezadá s hororem. Děti jsou prostě starosti a čím větší děti, tím větší starosti, respektive zvětšující se okruh nebezpečí. A stejně jako začneme od určitého věku učit děti přecházet bezpečně ulici, stejně tak je musíme varovat před nebezpečím, které patří do sexuální oblasti, protože až to nebezpečí přijde, nikdo se nebude nejdřív ptát, jestli o tomhle nebezpečí dotyčný ví, ale rovnou zaútočí.

Stejně jako se musíme smířit s tím, že děti nebudou věčně věřit na Ježíška, Mikuláše (přestože já věřila hodně dlouho, dokud jsem neotevřela nedopatřením dveře, za kterými babička ládovala pytlíčky pro nás do Mikulášova košíku), nebudou ani věřit, že děti nosí čáp a nebo jste je koupili v hračkárně a ještě ve výprodeji, jako jsem to tvrdila nějaký čas své dceři já, vysvětlujíce jí, že nemůže mít sourozence dokud nebude v hračkárně sleva. Bohužel mě uzemnila sdělením, coby právě devítiletá, že by jí strašně zajímalo jak jsem si jí narvala do břicha, když jsem jí teda koupila, abych jí pak mohla porodit. No a to byl pro mě signál, že už z ní nemůžu dál dělat „blbce“.

(Tady mě tak napadá, že v časopisech volně prodejných náctiletým se člověk i v mém věku kolikrát dozví takové věci o kterých předtím neměl ani tušení, takže se kolikrát stalo, že jsem místo své jedenáctileté dcery její Bravo girl pečlivě studovala já v práci na noční a přestala si velice rychle dělat iluze o "sladké nevědomosti". :-)

Přijde prostě čas, kdy vám děti doslova vyrostou před očima, začnou žít po svém a zdaleka to nemusí znamenat, že budou dospělé, počkejte až přijdou, že si budou dělat řidičák a vy si uvědomíte jak jednoduché bylo připravit je na sex, než na celý život. Copak JE, ale hlavně jak připravit SEBE na to, jak přežít noc, kdy vaše dítě půjde na první zábavu, nebo jak přežít první hodiny strachu až si usmyslí, že někam pojede na výlet s čerstvým řidičákem.

Ale to je život a čím dřív a lépe na něj své děti připravíme, tím větší mají šancí v něm přežít, protože každý věk sebou přináší řadu otázek, na které by děti měly znát odpověď. A ať už na to máte jakýkoliv názor, jedno vím ze své zkušenosti jistě, když se budete snažit dětem zodpovědět co nejvíce otázek, získáte si jejich důvěru mnohem více, než sebevětší láskou a péčí.