Evropě hrozí tisíciletá zima.

Nesmysl, říkají Češi.

„Jak tak na to koukám Máňo, budeme muset přestěhovat králíky z toho zadního kouta zahrady na zimu do chlívku.“ povídá pan Mírný směrem ke své ženě.
„A pročpak“ vykoukne jeho žena zvědavě  z kuchyně.
„No tady píšou v novinách nějací polští klimatologové, že přijde letos tisíciletá zima.“
„Ukaž“ hrne se manželka dravě po tisku. „No jasně a naši hned vědí jakej je to nesmysl, podívej, musíš to číst celý a já osobně tomu taky nevěřím, však pořádná zima tu byla naposledy tak před třiceti lety.“
„No stejně je tam radši přestěhuju“ trvá si na svém pan Mírný.

„Co to vláčíte sousede“ ptá se soused Prudil pana Mírného, jenž se prohýbá v pase pod tíhou pytlů s pískem.
„Ále písek na zimu, má přijít pořádná zima, tak abych měl čím sypat, ještě zajedu koupit tu novou frézu co jsem dneska viděl, zítra přivezou uhlí a zima může klidně přijít“
„Ale dejte pokoj se zimou, však je teprve říjen a podívejte to teplo, kde by se tu vzala pořádná zima, vždycky mi na posyp stačil popel z kamen, už jste jak ti potomci z Polska, co strašej lidi, že přijde tisíciletá zima!“
„No právě“ špitne pan Mírný směrem k panu Pudilovi, který si jen významně ťuká na čelo a zavírá dveře od svého domu.

Toho rána se jejich Dlouhá ves stala vsí Odřízlou, od celého zbytku světa. Pan Mírný se asi tak půl hodiny prohazoval ke kůlně, ve které garážovala na čestném místě jeho nedávno pořízená sněžná fréza, aby pak zbytek dopoledne strávil celkem plodně odklízením půlmetrové peřiny, kterou mu příroda nadělila na rozlehlý pozemek. Pak Prudil jeho konání pozoroval z okna, po nějaké chvíli se přece jen odvážil ven s lopatou a vyhrabal si alespoň malou cestičku k brance.

„Nelopoťte se s tím pane Prudil, já vám to sjedu frézou, to je hned“ volá na něj přes plot pan Mírný.
„Víte co pane, strčte si tu vaši frézu třeba zpátky do kůlny, já si vystačím s lopatou“
„No jak myslíte, ale řekl bych, že tímhle to zdaleka nekončí, do rána to tu máme znovu.“
„Kdybyste pořád nesejčkoval, no bože tak jednou napadne trochu víc sněhu a už z toho děláte kovbojku, do týdne to bude pryč a na Vánoce už tu budeme mít zase pěkné blátíčko jako vždycky“
„Tak tomu bych moc nevěřil, víte co psali v novinách?“
„V novinách toho napíšou vážený pane, já věřím našim kapacitám meteorologickejm, páč ti se jak známo nikdy nemýlí, víme???“ trvá si pan Prudil na svém a mizí i s lopatou za dveřmi svého domu.

„No moc sem si nevšiml“ špitne si ještě pro sebe pan Mírný, když tlačí svoji novou pomocnici zpět do kůlny. Už se těší na pořádnej grog, co mu zatím uvařila jeho vděčná žena, která se nemusí ani ke slepicím brodit půlmetrovým sněhem.