Tchaj-wan a blížící se volby

Při čtení páně Vystrčilova projevu na Tchaj-wanu mi vytanul na mysli Nový rok 1990 a asi nejslavnější Havlův projev, kterému se lidově říká „Naše země nevzkvétá“. Při vší úctě k šéfovi senátu, ta jeho řeč literárním skvostem není, ale obsah mohu podepsat bez váhání. Společné však mají s tím Havlovým proslovem především to, že konečně někdo po delší době něco říká upřímně a na rovinu. Není to univerzální hnědá omáčka (UHO), kterou sepsal nějaký ghostwriter. Je to osobní a poctivý projev, který si na nic nehraje, snad až na velmi častou chválu krás hostitelské země, ale to je asijská zdvořilost, kterou my obyčejní lidé známe například z knížky Jamese Clavella Král krysa. Pro ty, kdož ji nečetli, jde o příběh ze zajateckého tábora v Malajsku, ve kterém jsou za druhé světové války internováni váleční zajatci z Británie, Austrálie, Kanady a USA. Trpí podnebím, hladem, chorobami a je pro ně velkým problémem si udržet vlastní důstojnost. Postupně směňují své cennosti s japonským strážemi. Především za léky. Volně cituji větu, kterou byl nabízen japonskému důstojníkovi k prodeji (v té době) luxusní zapalovač. „Mohlo by vaše spanilé oko spočinout na tomto odpornému zapalovači značky Ronson?“

Uvědomil jsem si s překvapením, jak blízko má tento zarytý odéesák (na rozdíl od pana profesora, jehož planeta není zelená ale modrá) k Havlovým myšlenkám. Že bychom měli mít všichni bez rozdílu, které straně fandíme, stále před očima čtyři hlavní hodnoty: svobodu, demokracii, vládu práva a tržní hospodářství. A pokud je některý z těchto pilířů v ohrožení, měli bychom zapomenout na politikaření a společného nepřítele likvidovat.

Nikomu neradím, koho má v blížících se volbách volit, píšu jen o tom, jak uvažuji já. Jsou mi sympatičtí někteří politici malých demokratických stran, ale volit je nebudu. Mám na ně pifku. Pokud by nyní v komunálních volbách získali slušné preference, neměli by chuť se spojovat před volbami sněmovními, které nás čekají za rok. V případě, že nyní pohoří, pak je šance, že budou hledat spojení, přeci jen vyšší. Politické ambice jejich představitelů se zdají důležitější než nutnost vyhnat dobytek z Augiášova chléva. Jestliže se nedohodnou, prošustrují dobrých 15-20 % hlasů, které budou demokratům zatraceně chybět. Když to nedokážou, uvrhnou naši vlast na další roky do spárů oligarchy, který je schopen čehokoli. Takže si případný pád do propadliště dějin naprosto zaslouží.

Já budu volit na jistotu, třebaže mám s některými představiteli Vystrčilovy strany problém, ale ve které partaji prospěcháři nejsou? Teď není čas na drobné půtky, teď jde o samu podstatu demokracie a právního státu, takže musí nějaké ty animozity stranou. Když teče do lodi, nemá smysl se zdržovat debatou, jakou barvu má mít!